Čeští turisté V. (Milí podivíni)

Na letiště dorazila skupinka českých turistů. Posadila jsem je do autobusů, spočítala a… jeden mi chyběl. Okolo autobusu pobíhala nervozní paní, dívala se všude, jakoby něco ztratila.

„Hledáte něco?“, ptám se jí. „Ano, ztratila jsem manžela“, odpovídá vystrašeně. „Šel si někam zakouřit a prostě zmizel. Tohle mi dělá pořád“.

Šla jsem se s ní po pánovi podívat. Našly jsme ho, zasmušilého, u pásu, na který přijždějí kufry. Žádné už tam ale nebyly, avšak pás se ještě stále točil. A pán se na něj upřeně dívá.

„Vám nedorazil kufr?“, zeptala jsem se opatrně. „Ne. Čekám tu na visačku. Po cestě se mi utrhla a tak čekám, jestli nepřijede tady na tom páse…“. Zkoumavě jsem se na něj zadívala a povídám mu:“Visačku? Tak na tu tady nečekejte, čeká na nás celý autobus. Já vám visačky dám třeba tři, když budete chtít.“ Pán na mě vrhnul smutný a nevinný pohled a řekl:“Jenže vy mi dáte ty papírové a tahle byla kožená, patřila k tomuhle kufru /dívám se na prastarý koženkový rozpadající se kufr ze sedmdesátých let/ a v té visačce byl schovaný klíček od toho kufru“. Potom odevzdaně pokrčil rameny a odešel poslušně za mnou k autobusu.

Tuhle jsem se za pánem s paní zastavila v jejich apartmánu. Balkon orientovaný na východ měl důmyslný kryt před ranním sluníčkem plážovou rohoží v kombinaci s osuškou a několika kolíčky a provázky. Na stolku stály dvě turecké kávy. Vedle stolku byly postaveny těžké špinavé pohorky a vedle nich…. něco malého, divného.

Vousatý šedesátník seděl u kafíčka, v jedné ruce zapálenou cigaretu a v druhé ruce špendlíky. „Tak jakpak se máte?“, zaptala jsem se zvesela. Pán se na mě podíval smutným, skoro až truchlivým pohledem. „Pojďte se podívat. To na Krétě jsem měl za tři dny už asi sto exemplářů, ale tady… tady jsou samé olivy, tady mám za týden stěží tři“, a láskyplně vytáhnul dvě pečlivě, za pohorkami uložené molitanové podložky, na kterých byli přišpendlení malí barevní broučci.

Chvilku jsem nechápavě mlčela, avšak manželka toho pána hned spustila:“No jo, nekoukejte tak, pojďte, ať vám udělám kafe, von můj starej je blázen, tohle dělá už třicet let, všude sbírá brouky a tady nemůže žádný najít. Doma jich má v krabici něco přes deset tisíc a to si je pak s klukama vyměňujou. No, na těch broukařskejch srazech, viď Josefe?“.

Pán jen tiše seděl a pozoroval smutně jeden z exemplářů. „Vidíte? Tak tohohle jsem si choval tady ve stínu té botky a on mi exnul.“ Pán trošku popotáhne a pokračuje dál:“Tohle je tesařík, vzácný druh tesaříka, latinsky se mu říka carpenterus fabialis a žije výhradně na jilmech. A já jsem šel, našel jediný jilm a na něm seděl tenhle tesařík a vidíte, je po něm, chudáčkovi.“

Pan Josef si smutně pročesával svůj plnovous rukou, úplně se při tom zamyslel, manželka ho chápavě hladila po hlavě a oba se dívali na malinkého zeleného tesaříka. Nechala jsem je v jejich smutku, na stůl položila tři papírové visačky a tiše se vytratila do parného dne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky s turisty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Čeští turisté V. (Milí podivíni)

  1. sauvignon napsal:

    Krásně napsaný…

  2. Terezula napsal:

    broučci
    to bych popsala, jako každý má to svoje 🙂 Je to moc hezky napsané – takové lyrické 🙂

  3. mykee napsal:

    to je jak z nejake bakalarske povidky..;)

  4. Leni ze Sevilly napsal:

    az neuveritelny 🙂

  5. eja napsal:

    tý bláho, až mě to málem dojalo…to je tak hezký, když má někdo nějakýho opravdovýho koníčka…fakt milej podivín :-))

  6. duna napsal:

    Moc pěknej článek.

  7. Armin napsal:

    Krásný zážitek i článek……klobouk dolů!

  8. Anonym napsal:

    smekám:-)

  9. Ivana napsal:

    Týýý jo,pěkný,kdy to vyjde knižně?

  10. Ostrovanka napsal:

    diky diky. ta historka je pravdiva, ja bych sama v zivote neco takoveho asi nevymyslela. takze jeste, ze mame ceske turisty a tim padem ja o cem psat:))

  11. Helazd napsal:

    Krásný lidi. Jak z Decameronu. Paní byla dobrá, že nenadávala a místo toho ho hladila. Jsou ženský co by ječely, že mají doma bláznivého dědka.

  12. buteo napsal:

    To je tak strašně smutné
    proč? No, že tak hodných manželek už moc není, pokud vím.

  13. NULI napsal:

    Po přečteníje mi nějak mile smutně

  14. Zdenka napsal:

    mile smutně je mi taky, ale dobré srdíčko se nezapře

  15. melounek napsal:

    malem mi ukapla slza.. citila jsem s panem brouckarem.. a jinak si pobyt v recku uzili? doufam, ze na to nebude vzpominat spatne..

  16. Ostrovanka napsal:

    je, tak tedy smutna pointa nebo nalada vubec nebyla mym zamerem. me to prislo hezke a vesele, ale to muze na kazdeho pusobit jinak. zacnu se tedy venovat psani dojemnych veci, vidim, ze to pusobi:)) diky za komentare.

  17. matesola napsal:

    To byl určitě profesor Matulka ze študáků 🙂

  18. Winnie napsal:

    joj!Tak to přesně znám :-))S takovými přáteli jsem letos trávila dovolenou v Řecku, je to jak přes kopírák :-)(až na tu visačku, ale zas byly jiné trapasy)A náš broučkař nebyl tak upjatej, spíš neřízená střela.Mimochodem, byla to fajn dovolená…(přestože jsem o generaci až 2 mladší)Akorát paní průvodkyně na nás asi taky hnedtak nezapomene 🙂

  19. Petruš napsal:

    Jojo, taková práce byla vždycky mým snem…jenže…kdo ví, kam nás vítr zanese…kdybys věděla o nějaké prácičce v cestovce – někde na Korfu (mám to místo moc ráda), tak dej vědít. 😉 Petruš.

Napsat komentář: Winnie Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *