„Občas porovnáván jak se řídí tady a v Itálii, kde jsem také žil a kde se taky řídí tak trochu „bláznivěji“. Jeden můj dojem je, že zatímco Italové při řízení vykazují starost o sebe a svá auta, tento pud sebezáchovy často jakoby u Thajců chyběl…“
Ahoj Filipe, už devátým rokem žiješ v Thajsku, ale rozhodně to není tvůj první delší pobyt v cizině. Kde jsi byl předtím?
Do ciziny jsem s cílem získat zkušenosti a poznat svět vyrazil v roce 2004 po ukončení studia na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Do jara roku 2008 jsem byl doktorandem ve Spojeném Království. Poté jsem strávil dva roky v Itálii a dva roky v USA. V Itálii jsem se ale seznámil se Somlak, Thajkou, která se stala mojí ženou, a to ovlivnilo má další životní rozhodnutí.
Jak jste se seznámili?
Krátce poté, co jsem přijel do Itálie, kde jsme oba byli na tak zvaném postdocu. Somlak přijela asi půl roku přede mnou. Naše seznámení zprostředkovala naše společná kamarádka z Číny.
O jednom víkendu mne pozvala, abych se spolu s ní a Somlak zúčastnil kulturní akce. Po ní jsme šli ještě na společnou večeři, při níž jsme si se Somlak padli do oka a později se vzali.
Pracuji zde na vysoké škole (Naresuan University) v oboru chemie. Mou pracovní náplní je výuka i výzkum.
Vím, že máte dvě holčičky, sedmiletou Alici a čtyřletou Aileen. Jakými mluví jazyky?
Obě mluví Anglicky a Thajsky a střídavě tyto jazyky používají i při vzájemné komunikaci.
Česky doma nemluvím víceméně vůbec, což mě sice mrzí, ale je to tak trochu nad moje síly. Když holky hovoří s mojí rodinou, buď překládám nebo se rodina snaží anglicky. Občas zkusím pustit nějaké české video, ale moc je to neoslovuje.
Českou republiku ale vnímají jako zemi, kde žije babička, dědeček, strejdové, a teta a mají chuť za nimi vyrazit.
Jak bys popsal výhody a nevýhody s partnerkou z tak odlišného kulturního prostředí?
Někdy vidím úskalí v nedorozumění kvůli kulturním rozdílům nebo nutnosti komunikovat v jazyce, který není mateřský ani pro jednoho. Ovšem právě to, co jsem popsal jako nevýhodu, může být i výhodou, protože se navzájem kulturně velmi obohacujeme.
Kde bydlíte? Dostanete se někdy k moři?
Bydlíme ve vnitrozemí, ve městě Phitsanulok, daleko od moře (asi 400-50km), takže za ta léta jsme tam byli asi pětkrát, a to jen díky práci, když jsem měl nějakou konferenci. Jednou to bylo, když jsem za Somlak přijel poprvé a ona mi chtěla ukázat některá turistická místa.
Bydlíme v domku v moderní vilkové čtvrti, asi šest kilometrů od centra města, ale je nutné zde mít auto.
Nedaleko našeho baráčku je bazén a tělocvična, takže sem chodím s dětmi, když máme volno. Je tu i parčík s dětským hřištěm.
Ulice v Lampangu, město, kde bydlí rodiče Somlak, v průběhu slavnosti Songkran (Thajský nový rok) při níž se lidé polévají vodou.Jak se v Thajsku cestuje a máš projetou velkou část země?
Cestovat se tu dá dobře autem, místními autobusy a minibusy, které jezdí po celé zemi. Je zde také hustá síť vnitrostátních letů. Většina větších měst má letiště a odsud létá okolo pěti spojů denně.
Nemám procestovanou celou zemi, ale navštívil jsem pár míst. Rodiče mé ženy bydlí asi 250 km severně od nás, takže tam jezdíme občas a jinak sem tam létám pracovně do Bangkoku.
Co je u vás zajímavého?
Naše město je neturistické místo. Je tu významný chrám a jedna z nejvýznačnějších soch Budhy. Máme tu hory a kopce a poblíž je provincie Sukhothai, kde je národní historický park na seznamu světového dědictví UNESCO, ale jinak to nějak extra zajímavé není.
Chrám (Wat Phrathat Pha Sorn Kaew) v kopcích nedaleko (100 km) od nás.
Co se ti tam tedy nejvíce líbí?
Nemám jednu věc o které bych mohl říct, že se mi nejvíce líbí. Jsou to různé drobnosti a zážitky. Třeba tady v Thajsku je pro mne pohlazením po duši pohled na rýžové pole k večeru při zapadajícím slunci. V Itálii to byl kafé bar na každém rohu, kam člověk mohl na snídani na dobrou kávu a večer na aperitiv.
Jaké zvládáš tamní klima?
Tady je opravdu vedro. Máme tři období: od listopadu do února je chladné a suché období, od března do června je opravdu horko, přes 40 stupňů, a v květnu a červnu začíná pršet. A pak od července do října je opravdu období dešťů.
Téměř všude je klimatizace, takže pracovní rytmus odpovídá evropskému. Já chodím do práce většinou od osmi do pěti odpoledne. Nemáme tu žádnou siestu. A většina lidí žije večer, protože Thajci nechodí ven přes den, když svítí sluníčko.
Jedna z ruin v historickém parku v Sukhothai
Znají Thajci Českou republiku? Mají na nás nějaký názor?
Většina lidí, s nimiž jsem se setkal, přibližně ví, že ČR je v Evropě, ale kde přesně, to už ne. To jsem například řešil se studenty před několika dny, když se mne na naší první hodině ptali, odkud jsem. Menší část si vzpomene na Prahu, kde důvodem je, že se v Praze odehrával děj jihokorejského seriálu, který tu byl před několika lety populární (Lovers in Prague). A pak o ČR občas ví sportovní, především fotbaloví fanoušci.
Je něco, na co si nikdy nezvykneš?
Nervy drásající je pro mne vždy pohled na rodiny vozící malá miminka na motorkách jen tak v rukou prodírající se zdejší dopravní džunglí.
Thajština pro nás musí být velmi složitý jazyk. Podařilo se ti ji naučit?
Zatím ne, byť vyvíjím snahu a nějakých pokroků pomalu dosahuji, ale mám v tomto směru ještě mnoho práce. Hodně mě zpomaluje thajské písmo. Ale mám to v plánu!
Průvod u nás na univerzitě spojený s oslavou slavnosti Loi Krathong
Jaký je nejdivnější zvyk dané země?
Zvláštní tradicí je royal ploughing ceremony, kterou zde provádějí na začátku sezóny pěstování rýže. Nechají orat býky buvolů, kteří se zde tradičně používali k těžké práci v zemědělství, a za nimi házejí rýži na setbu. Poté jim dávají na výběr jídlo jako rýži, kukuřici, fazole a také vodu a rýžovou whisky, a podle toho, co vypijí a sní, odhadují, jaká bude úroda.
A jaké nejdivnější a jaké je nejtypičtější jídlo?
Jedním z nejtypičtějších, a pro mne nejoblíbenějších, jídel v Thajsku je pad kaphrao Je to na woku připravená směs masa (nejběžněji mleté vepřové) o ostré ochucovací směsi, kdy zásadní přísadou je zdejší odrůda bazalky.
Nejpodivnější, kromě konzumace hmyzu, je pro mě několik jídel, která nejsou tepelně upravena. Například můj kolega z kanceláře holduje zdejší verzi tataráku Sok lek, což jsou plátky syrového masa smíchané s kořením a zalité velkorysou porcí studené krve. Nebo také syrové nakládané krevety. Vzhledem k místnímu podnebí k těmto syrovým jídlům nemám velkou důvěru.
Prodej masa a vajec na tržnicích u nás v Phitsanuloku
Stravujete se domácí kuchyní nebo vaříte česky?
Jíme převážně thajská jídla a doma, stejně jako většina Thajců, moc nevaříme. Tady se jídla běžně kupují z různých pouličních obchůdků a stánků, protože jsou velmi levná a dobrá.
Tržnice…
Máte v plánu tam zůstat nebo jsi měl někdy chuť to zabalit a vrátit se?
Jasný a neměnný plán do budoucnosti nemáme. Do Thajska jsem se odstěhoval, protože Somlak si u naší univerzity musela odpracovat dluh za podporu, kterou získala pro pokračování ve studiu a tudíž neměla možnost se kamkoliv přemístit.
Tento dluh už vrátila a nyní se již blíží možnosti opustit tuto pozici s výhodami spojenými s odpracováním dvaceti pěti let jakožto státní zaměstnanec.
Chtěl bych hledat možnosti jak v ČR trávit více času než doposud. Například se snažím o vyslání jednoho studentů, jenž se mnou pracuje, na stáž do ČR. Toto by mi umožnilo pracovní cestu do Čech a navázání nových možností spolupráce. Ovšem pandemie tento plán značně komplikuje.
Všechno samozřejmě zvažuji, ale nemá to nic společného s chutí sbalit se a odjet. Je jasné, že někdy přicházejí těžké a nepříjemné chvíle, ale tak to prostě v životě je. Každopádně o žádném rychlém odchodu jsem nikdy neuvažoval už jen proto, že se tu vzdělávají mé děti, mám zde na starost výzkumné projekty a zodpovědnost za studenty, kteří se mnou pracují.
Co tě baví a zajímá?
Můj nenovější koníček je investování na burze, cryptoměny a materiální zabezpečení budoucnosti. Člověk si nesmí moc lámat hlavu, když se něco nepovede, musí si to trochu nastudovat. Přirovnal bych to k tréningu fotbalistů. Ten si může natrénovat, jak dát gól a jak si zvýšit šance, ale nikdy nemá stoprocentní jistotu.
Chrám Wat Chan Tawan Tok u nás v Phitsanuloku.
Co tě těší?
Somlak, jež zvládá práci v akademické sféře a zároveň rozjíždí podnikaní, jež se z tohoto rozvinulo.
Vyrábí šperky. Je inženýrka na univerzitě a jejím dlouhodobým programem je poloautomatizovaný návrh na urychlenou výrobu modelů šperků a prstenů, především jejich odlévaných kovových částí. Somlak se tedy snaží vyrábět řadu vlastních šperků. V počátku podnikaní se zaměřovala na lité šperky ze stříbra, ale v současné chvíli má největší úspěch s náramky z korálků, jež také obsahují různé amulety z budhistických chrámů, které jsou tu velmi žádané.
Její stránky můžete navštívit zde: เครื่องประดับเงินแท้ แบรนด์ ARYSS | Facebook a zde: ARYSS JEWELRY | เครื่องประดับเงินแท้ แบรนด์ ARYSS
Somlak před ukázkou svých produktů v hotelu v Phitsanuloku kde je prodává.
Jaké máš sny a přání do budoucna?
Chtěl bych mít hlavně dost času na děti a být přínosným členem společnosti v oblasti vědy a pedagogiky, přispívat k poznání a rozvíjet ho u těch, se kterými přicházím do kontaktu. A taky občas mít možnost s rodinou vyrazit do Evropy.
Filipe, moc děkuji za rozhovor a zdravím do dalekých krajin! Ať se vám všem daří!
