Předevčírem jsme s Adonisem chtěli oslavit naše výročí svatby. Už osmé… Adonis si snad konečně začal pamatovat tohle důležité datum /nebo že by to bylo tím, že už mu to půl roku připomínám?/ a slíbil mi, že mě vezme do nějaké příjemné restaurace.
Začala jsem jmenovat některé, o nichž jsem slyšela, ale o těch nechtěl Adonis ani slyšet. Tahle je moc daleko, tahle nesmyslně předražená, jinde nesnáší majitele, s nímž se pohádali před 50 lety ve školce, tam chodí jen místní celebrity, které nemůže vystát a tamhle neumí vařit.
No dobrá, řekla jsem, ať tedy restauraci vybere on, ale že tentokrát nechci nic řeckého, protože už mi řecká kuchyně leze i ušima.
V podvečer se Adonis vrátil domů a za zády schovával….kytici růží. „Promiň, je jich jen pět, ale osm by bylo moc drahých“, řekl mi na úvod a políbil mě. /“Ach, ještě po osmi letech mi připadá vtipný“, pomyslela jsem si s potěšením, nikoliv zatrpkle./. „Půjdeme ke Stamatisovi do Virosu“, oznámil mi a tak jsme se vydali na cestu. „Určitě tam ale nevaří řecky?“, zeptala jsem se tiše s jistou obavou v hlase. „Neee“, odpověděl Adonis zadumaně.
Překrásná malá tavernička /Opravdu tu nevaří řecky?/, hned vedle roztomilého hřbitůvku s bílými hrobečky. Romanticky jsme se usadili pod dozrávající kaštan a vdechovali vůni ostrovní vísky.
Za chvilku přišla mladá hezká číšnice. Jídelní lístek tu nevedou, ale ona nám řekne, co mají v nabídce. A začala:
„Feta grilovaná, feta smažená, feta vařená, feta pečená, feta obalovaná, salát s fetou, masové kuličky s fetou, žampiony s fetou, cuketové kuličky s fetou…….“. Já jsem se začala upřímně smát a Adonis zaúpěl a zezelenal. Jestli je na něco OPRAVDU alergický, tak je to právě feta. A já jsem celou dobu žila v představě, že mě bere někam, kde nebudou vařit řecky!
Nakonec jsme si objednali asi 4 předkrmy, které v sobě neměly fetu. Všechny byly tak nasáklé olejem, že mě bolel žaludek už při pohledu na ně. Zavolala jsem kamarádce Miriam, jestli se nechtějí zastavit i s manželem a malou Sárou. Když už taverna, tak se vším všudy. I s dobrou společností a milými přáteli…
A jednu velkou výhodu náš večer stejně měl: Adonis se cítil opravdu vinen, že mi nesplnil očekávání romantického večera s neřeckým jídlem. A tak to příští týden zkusíme znovu. Třeba to tentokrát klapne.
Určitě to bude OK,to tak někdy bývá. Neplánovaně se to najednou vyvede … Ale podstatné je, že si Adonis výročí zapamatoval! To je bezva.
Teprve osmé výročí? To jste ještě zelenáči!
tak to já na výročí svatby nezapomenu nikdy. Ženil jsem se 6.6. a to se obyčejně slaví den „D“, tedy výročí vylodění Spojenců v Normandii. Možná poněkud kulhající přirovnání, ale WW2 je moje oblíbené období, takže jen tak nezapomenu. Hlavně se nepodřeknout co slavím :-))
Tak to je pěkné,v názvu taverny by měli mít i slovo feta :-)Jinak držim palce,ať vám to příští týden dopadne líp
můj muž taky nemůže zapomenout den anšeho výročí, jelikož má tento den narozeniny!! a já den po něm, takže je co slavit!Páá a zdravím na Kerkyru!
Tak to je pěkný – taková feta taverna. Možná by ji měli zařadit do seznamu specializovaných taveren, ten, kdo má úchylku na fetu, by byl jistě pravidelným hostem. Pro mě by mohli udělat třeba „Baklavas tavern“ Na Baklavě teda silně ulítávám.
Jsem na rozpacíchco se přeje ženě? Chlapovi bych zakondoloval, Tebe pochválím, jak jsi se zabydlela v Řecku, za to, že ještě máš chuť i na normální jídlo, žes nedostala nějakou nemoc z rozpečených tekvic, a tak.Děkuji, že píšeš a popravdě, bez nebe namodro, rád Tě čtu a tak vydrž, občas se na Tebe podívám a život je stejně prima a tak hezký večer do Kerkiry.
Aspoň na svý 8. výročí nikdy nezapomenete! Od toho se taky slaví, ne?:-)
Já mám také dobře pamatovatelné datum:1.4., na roku už až tak nezáleží, protože to se můžeme vyvádět aprílem na ta naše výročí stále stejně. Jako by to byla vlastně sranda už od začátku. A taky že je. Skoro celoročně!!??!!
Poslouchej, nemáš Ty dnes náhodou svátek? Jen tak tak jsem stihl ještě dnešní den. Pokud áno, tak Ti přeji tamto z celého srdce a upřímně a pokud si přeješ ještě něco, tak rovnou dvakrát. Hezký večer do Kerkiry.
nuli: taky ze jsem mu to nenechala zapomenout…
sauvignon: hele… ne kazdej se holt vdava ve dvaceti:))
snezcech: nepodreknout??
verca, petrus: presne. uplne nerecka feta taverna:)
edita: to jste tak naplanovali naschval?
buteo: diky za verne komentovani. svatek nemam, mela jsem, tusim, 22.6.
ann: urcite nezapomeneme na tavernu stamatis. mozna, ze nam casem vypadne, ze to bylo nase vyroci, protoze nam se takovehle hisotrky stavaji porad. alespon je veselo….ze, elizo:)
Paja: No jasně, mít od rána slavnostní náladu a pak říct manželce, že slavím výročí vylodění, tak si s ní ten den už moc nepokecám :-))
Také by šlo :Při zapomnětlivosti slavit každý den jako výročí svatby, a když se zjistí, že ten den svatba nebyla, tak všechny ujistíme, že zrovna slavíme Den osvobození, či Den pohraničníků, Den vylodění, … to je jedno, stejně na každý den něco vychází.
no jo..Pavli, to jsem naplánovala já a schválně, jinak bychom asi dodnes manželé nebyli, ale byla to spíše taková recese a on se chytil a jsme spolu skoro 20 let!! síla co? ale neměnila bych a on už možná taky ne! přece si nebude zvykat na novou babu! hi,hi Páá a pozdravuj!
Milé :-)Ahoj,buď v pohodě. To můj manžel si několikrát popletl i počet let společně strávených. 🙂 A,že už jich fakt je. 1.9 jsme spolu 15 let a z toho 10 jako manželé. 🙂 Zn. Nemít mobil a v něm nacvakané datumy,tak zapomene na všechno. 🙂 Zdravím.PS: Třídní sraz byl fakt super škoda,žes nemohla přijet.
Děkuji za zanechaný odkaz na stránku, je krásná… mimochodem, vidím, že se ti náhradní oslava výročí blíží, tak ať se povede líp, bez taverny a bez fety 🙂
gratulujemk vyrociu!!!!