Už přes 14 dní jsou spolu moji chlapci doma. Tedy-Adonis s Janýskem. Letos se mi odjíždělo s mnohem lehčím srdcem, protože Janýsek už je docela velký kluk, školu zvládá sám, už se taky doma sám nebojí a tak si hodiny a hodiny doma sedí, studuje známky a vlajky zemí, mapy a učí se hlavní města. Pokaždé, když zavolám, zkouší mě, jestli vím, jaké je hlavní město Fidži nebo Grónska. Tuhle mi vyprávěl, že byl hrozně zklamaný, protože si myslel, že ve třetí třídě budou mít zeměpis a nemají. A tak paní učitelce vyprávěl, že se zajímá o zeměpis a při té příležitosti ji tak trochu vyzkoušel, zda umí hlavní města . „A jak dopadla?“ Ptala jsem se zvědavě. „No, nic moc, nevěděla třeba Grónsko,“ odpovídá Janýsek. „Tak jsem jí to řekl.“ „A co ona na to?“ Vyptávám se dál s lehkými obavami. „Nic, byla trochu naštvaná. Myslím, že asi žárlila&“ Hluboce si povzdychnu.
Změna oproti loňsku nastala také v tom, že se Janýsek letos sám a dobrovolně a dokonce rád sprchuje. A o víkendu jel s Adonisem na plachetnicové závody. Mám radost.
Smsky mi chodí stále, ale už ne tak často, jako dřív. Na otázku, zda už má úkoly, mi odepsal:
-ukoli nemam, ale ja nemam skolu zítra a f pondeli sem spadl ze schodu a nemohl sem dichat&
– kreckovi sem dal, na ukoli mam este cas ale muzu si pucit tvoji kitaru?
Malé obavy jsem začala mít, až když mi přišla tahle zpráva:
-ja jak sem sel na sachi tak sem premislel tak moc ze tatinek sel 1smnerem a ja 2smnerem a s toho premisleni sem omdlel ani sem nevjedel gde sem a chitil sem omilem za kabat jednoho pana.
Ptala jsem se potom Adonise, co se stalo a Adonis mi odpověděl, že vůbec neví, o čem je řeč. Ach ach&.
Mezitím si Ofélie užívá náramně návštěvy Prahy. Všechno je pro ni nové a neznámé. Ještě, když bylo hezky, jely jsme lodičkou na Dětský ostrov, procházely jsme se v Oboře Hvězda a Ofélie je ze všeho nadšená. Z výtahu u rodičů v domě a také z toho, že dnes poprvé v životě viděla sníh. Když jsem vyšla na nákup, vyběhla za mnou z domu a divoce se roztančila v chumelenici a snažila se chytat sněhové vločky do ruky a do pusy. Volala při tom: „Maminko, ty drobky sněhu nejdou chytit!!“ A výskala nadšením.
Tuhle nás dostala, když se ptala babičky: „Babi, co je to stojánek?“ Babička se jala vysvětlovat, co to znamená a ukazovala jí různé stojánky. Ofélie se zamyslela a řekla:“A co on to ten stojánek jí?“ Babička udiveně: „Nic, přece stojánek není živý&“ Ofélie: „A proč se teda v té písničce zpívá Jedna dvě tři čtyři pět, co STOJÁNKU cos to sněd&?“
Jiný den mi zase říká: „Mami, ty sis tehdy všimla?“ „A čeho?“ Ptám se já. „No všimla přece,“ trvá na svém Ofélie. Snažím se jí vysvětlit, že musí říct čeho,jinak tomu není rozumět. „No vší přece. Čeho jiného s můžeš VŠImnout?“
Mám radost. Děti jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo
Milý článek
Úžasné citáty dětí, díky za milé zpestření dne. No a v tomto máš naprostou pravdu, s ženou si doma říkáme to samé:“Děti jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo…“Je ale nutno podotknout, že děti jsou obrazem svých rodičů, takže i děti si můžou říkat, že si dobře vybraly a že „rodiče jsou to nejlepší, co nás potkalo“. To je to nejkrásnější 🙂
Nejen děti, zdá se mi, že o to více jsou vnoučata to nejlepší, co nás mohlo potkat. Ty už máme většinou jenom na tu radost, a starost mají jejich rodiče. Je to svým způsobem i úleva.
KroMĚ MĚ samozřejMĚ:-)))
Moc milé počtení. A souhlas, děti jsou fakt to nej…
Krasny, fakt. Ze by to s vnoucaty bylo jeste lepsi, to už si skoro neumim představit. Akorat ze decka nejsou vždycky tak miloucky, jsou to taky lidi, že?
Ach, ty esemesky!Taky by mě trochu rozhodily, ale když pak přijdou další, tak si člověk oddechne, že. A máš opravdu přemýšlivé děti.
no to je síla!:-))) ale aspoň máš kolem sebe veselo! a příběhy a sms tvých dětí mě opravdu rozesmály!:-))) Mám podobný exemplář doma, ani to už nestíhám zapisovat…řežeme se doma snad každý den!:-)) hezký den do Prahy z Valach..Edita
Krasny esemesky. Pajo, ucis deti cestinu? My, ac vime, ze se nevratime, tak musime kazdy rok do CR na vysvedceni. Ja je teda ucim, ale nejsou schopni to pouzit v praxi, takze sms meho 14leteho syna vypadaji taky takhle. Halt mame kazdy rok na vysvedceni z cestiny ctyrku :] Doma cesky mluvime, ale nepiseme si :]
Caymane, detem vetsinou par desetileti trva, nez si tohle uvedomi…
Nemáš náhodou doma malého génia? Janýsek se ve 3. třídě po škole dobrovolně učí hlavní města? Tak ať mu to zůstane, vzdělanci, to se v Řecku jen tak nevidí. A s Ofélií jsi mi připomněla – taky jsem jako dítě mívala tyhle „problémy“ s písničkama:D
ja taky mela jako mala podobne problemy – a to jsem vyrustala v Cechach:)… To jsem se bajecne zasmala a jeste navic mi doslo, ze to nejlepsi me v zivote jeste ceka:D Hura. Dekuju.
Ono existuje jeste neco lepsiho v zivote, co me muze potkat? Uz takhle jsem stastna az az. A to jsou deti? Juchu! 🙂
cayman: snad si to deti jednou reknou…
eliza: takna to si budu uset jeste chvilku pockat. hlavni je, ze je muzes zase vratit, coz u vlastnich nejde..
mod: presne:)
nominek: pred tim, nez jsem mela svoje, by me to nenapadlo.
marcanov: to teda jsou:)
nuli: premyslive jsou nekdy az moc…
edith: zapisovat zapisovat, tohle clovek strasne rychle zapomene.
mandelinka01: fakt? takze delaji soubezne skolu i u vas i v cechach? kde to vlastne jste??
L:pokud vubec.
portokali: jeho zacal strasne zajimat zemepis, porad si maluje nejake vlajky a sbira znamky a v dusledku toho ho zacala zajimat hlavni mesta. po kom to ma, opravdu nevim.
flamme: s tema pisnickama jsem v tom mela taky gulas. mam pocit, ze nekterym jsem zacala rozumet az ted:)
zuzka: mas se nac tesit. ale zadne spechy..
skolajj, chodi oba do holandske skoly, kde naji i anglictinu, ale podle zakona musi mit i zakladni vzdelani v CR. Uz pred dvema lety jsme se rozhodli, ze se tady v NL minimalne deset let zdrzime, nez budou tak nejak samostatni (nebo budou chtit byt s nami)a pak treba pujdeme jinam – kam manzela zavane prace. Nicmene, dokud mame trvale bydliste v CR, musime tam taky na vysvedceni. Cestina, dejepis, zemepis. Ja je ucim – nejsem zadna uca – jsem normalni matka – obcas vztekla, nedusledna, nevim, jak ucit. Oba synove plynule ctou a jsou schopni psat asi jak tvuj Janysek coz mi pri mem nekolikaletem usili pripada malo, ale nevim, jak to zlepsit. Ja se tim moc netrapim, jen vzdycky tak 3 tydny pred tim prezkousenim. Kdyby bylo na nas, tak bysme to zrusili, protoze si rikame, ze kdyby nahodou chteli pozdeji studovat ci pracovat ci zit v CR, tak si tu cestinu sami dozenou. Budou starsi a treba si pujdou za svym cilem. Ted nespolupracuji, coz je dane vekem si myslim – temer patnact a dvanact let.
Krásné slovní kotrmelce. To by mohla být pohádková vyprávěnka – jak někdo pátrá, co to stojánek, co to snědl. A chodí od stojánku ke stojánku…
lisko,ja vim, ale i ted bych to napsala stejne.
mandelinka: to je zajimave, to jsem nevedela. tak doufam, ze me nebude honit ceska skola, ze sem janysek nejezdi na prezkouseni…
liska: to jo, ma to potencial:)
Ten stojánek mi připomněl legendárního živočicha jménem ‚kulásec‘. Hrdliččin zval kulásce hlas… 😉
jeste k prezkouseni – nikdo, koho jsem se ptala, to ze sve zeme narizeno nema (Polaci, Nemci, Rusove), jen jsem zjistila, ze Finove maji povinnou vojenskou sluzbu – ac ten kluk tam uz 12 let nebydli, ani se tam nevzdelava, tak po stredni skole – drive nez nastoupi na vejsku- musi na vojnu. A ze pisu tak, jak pisu? No, halt si moc cesky nepokecam, tak to delam aspon pisemne.
honza: to je dobry:)
mandelinka: tady je taky povinna…