Všude dobře….

20170101_111235

Letos jsme měli neskonalé štěstí. Podařilo se mi sehnat letenky do Athén a následně do Lisabonu za skvělou cenu, nebe bylo v den cesty bez mráčku a dopravci se rozhodli místo stávkování raději slavit Vánoce, takže jsme mohli bez problémů odletět.

Adonis si na poslední chvíli s sebou na cestu z mně neznámého důvodu vzal hůl. Tu si před několika lety koupil v nějakém čínském obchodě asi za pět eur. Hůl měla dokonce zabudovanou baterku a kompas, což se Adonisovi zalíbilo, že je to tři v jednom, a ještě za tak dobrou cenu. Protočila jsem oči v sloup a zdržela se komentáře.

Hned na letišti hůl použil, když ho lidi ve frontě na bezpečnostní kontrolu pustili dopředu a pak, když procházel rentgenem, se ho zřízenci letiště ptali, zda nepotřebuje zvláštní asistenci, když tu hůl nemůže ani odložit. Adonis pak musel hůl nechat projet rentgenem, a když se ho sekuriťák ptal, jestli může chvilku stát, rozhlédl se můj muž nejdříve, zda někde nestojí nějaká hezká policajtka, o kterou by se opřel, ale když zjistil, že ne, nechal se zřízencem odvést na lavičku a obsluhovat. Na přeplněném letišti ho lidé pouštěli sednout a Adonis si užíval nečekané pozornosti, kterou mu hůlka přinesla.

V Athénách se mu znovu hodila, když jsme procházeli jakousi vesnicí, kde byly stovky potulných psů, kteří se na nás vrhali. Adonis zahrozil holí a psi hned zmizeli.

V Athénách jsme byli nuceni přenocovat, a protože byl Štědrý den, vyrazili jsme na večeři do taverny, kterou nám doporučil majitel ubytování. Adonis nesnáší, když ho někdo k něčemu tlačí, takže byl k taverně dost skeptický, a za žádnou cenu se tam nechtěl jít najíst. Ale poté, co jsem na internetu zjistila, že taverna je, co se týče jídla i cen, nejlepší v celém širém okolí, nechal se přemluvit. Janis si dal předtím souvlaki za dvě eura v místním rychlém občerstvení, a když jsem se ho ptala, proč si nechce dát raději něco v taverně, řekl, že je to zbytečně drahé. Když jsem začala jsem pátrat po tom, proč nám chce šetřit peníze (není to poprvé), oznámil nám, že když teď rozházíme všechny peníze, nezbyde mu pak moc z dědictví…. Aha.

Ofélie se těšila, že si dá chobotničky v octě, na což se ale netvářil Adonis, který usoudil, že je to moc drahé. Nakonec si je ale dala a Adonis byl v taverně tak (velmi nezvykle) spokojený, že dal snad poprvé v životě číšníkovi dýško v hodnotě chobotniček v octě. To jsem zase nevěřila svým očím já. Možná tomu trochu napomohlo tsipuro, které jsme dostali zdarma jako aperitiv, a zákusek, který nám nabídli jako pozornost podniku.

V Lisabonu nás očekávalo modré nebe a krásné procházky, ale nejnadšenější jsme byli z města Porto. Prastaré opuštěné domy dodávají městu lehce dekadentní atmosféru, víno zde bylo úžasně dobré a levné, a jídlo v místních cantinhas, jakýchsi hospůdkách, bylo jednoduché, ale většinou chutné. Až na šílenou portugalskou specialitu, ke které jsem se odhodlala jen já, a tou byla tzv. francesinha, jídlo, které na první pohled vypadá jako creme caramel, ale ve skutečnosti je to bílý toastový chléb proložený šunkou, masem, salámy, buřty a párky, obalené v plátcích sýra a zapečené, polité jakousi hnědou omáčkou a, pokud chcete francesinha special, pak vám na to navrch dají ještě volské oko. Adonis dostal žaludeční vřed hned, jak jídlo přistálo na stole, a já až poté, co jsem ho ochutnala. Zrovna v téhle hospůdce byla obsluha neuvěřitelně pomalá, takže jsme po hodině a čtvrt zrušili další půlku objednávky, kterou nám zapomněli či nestačili přinést, ale když jsem šla zaplatit a ptala se starého majitele, zda bere karty, odpověděl, že ne, ale jestli nemám peníze, tak že to nevadí, že můžu zaplatit, až půjdu příště okolo, a taky jako jediný se mě zeptal, odkud jsem.

To bylo výjimečné, protože Portugalci se nestarají o nikoho a o nic. Nejsou ani přátelští ani nepřátelští, prostě se zdá, že je jim všechno, co se netýká přímo jich samotných, úplně jedno.

Adonis si lebedil, že si zde připadá jako obr, protože lidé jsou v Portugalsku nezvykle malého vzrůstu. I Ofélie, která je nejmenší ze třídy, byla občas vyšší než některé dospělé dámy.

Portské víno bylo sladké a omamné tak, že ho teď na nějakou dobu nechci ani vidět. A oceán tak lákavý, že kdybych neměla tak strašný kašel, určitě by mě byly jeho vody zlákaly.

Každopádně ale všude dobře, na Korfu nejlíp… Jenže člověk občas musí jet na druhý konec Evropy či zeměkoule, aby si to uvědomil. A stejně jako pokaždé, i teď si říkám: „Příští rok zůstaneme doma…“ Tak uvidíme, jak dlouho mi tohle přesvědčení vydrží.

A zde malá ochutnávka z Portugalska:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Všude dobře….

  1. Čerf napsal:

    Dobrý víceúčelový „špacírštok“ má svoje kouzlo! A až se jednou budu rozmýšlet, jestli strávit Vánoce v Athénách, v Lisabonu nebo v Portu, nejspíš si vyberu Korfu :-).

  2. Vladimír napsal:

    Tak to byly hezky strávené vánoce,Pavlo.Tak to má být.Můžu uklidnit,s tím kašlem,přes vánoce a hlavně na nový rok,oba dva jsme to chytli.Asi to táhne Evropou.Portugalsko by se mi taky líbilo,ale Korfu je blíž a coby dup jsem tam.Ale jak se říká, nikdy není pozdě.Pozdravení pohodovému panu manželovi.

  3. Řecko napsal:

    Ahoj Pavlo, moc pěkný článek a docela závidím, že můžete i vánoční svátky strávit v zahraničí. Rád bych se zeptal na nějaký váš přímý kontakt, rád bych s vámi navázával reklamní spolupráci.

    Děkuji

  4. Věra napsal:

    V Portugalsku jsem byla asi před deseti lety, také někdy v zimním období, moc se mi tam líbilo. Mně to, že se starají o sebe, vůbec nevadí. Naopak tady v Řecku mi někdy až vadí, jak se mě kdekdo zeptá na cokoliv a hlavně, že mi všichni tykají… Na otázku „Odkud jsi?“ jsem už byla tak alergická, že jsem odpovídala „z Měsíce“.

    • Ostrovanka napsal:

      haha:) mně to tykání vyhovuje. naopak už jsem došla tak daleko, že mi vykání skoro nejde, mám s tím fakt problém. ale to portugalsko se mi taky moooc líbilo.

Napsat komentář: ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *