Včera mi zavolala jedna Adonisova kamarádka, jestli bych s ní šla do řecké kavárny. Bude tam prý večer několik lidí a někdo bude hrát na kytaru. Nechala jsem Adonisovi pohlídat děti a vyrazila. Už je to dávno, co jsem takhle vyrazila do společnosti. Většinou takovéhle akce absolvuji v Praze, ale tady nikam moc nechodím.
S Liou jsme měli sraz před policejní stanicí, odkud se za chviličku vyřítil její kamarád Dimitris. Zanedlouho dorazil Spiros /jak jinak/ a odvdezl nás autem na místo. Najednou se mě zmocnil takový divný pocit právě prožívaného dobrodružství. Připadala jsem si jako za mladých let.
Malá kavárna kousek od letiště. Šest stolků a čtyři lidi. Nijak zvlášť útulné místo. Objednala jsem si pivo a bryskně se seznámila se všemi stávajícími hosty, kteří se trousili jeden po druhém. Andreas, Evgenia, Spiros č.1, Spiros č.2 a Spiros č.3, Nikos a Kostas. Nikos právě dorazil se svojí kytarou.
Ač už na ostrově trávím snad devátou zimu, nikdy jsem se tady nesetkala s tak přátelským přístupem jako tento večer. Všichni se bavili, vyptávali se odkud jsem, ale zároveň mi vůbec nedávali najevo, že jsem pro ně cizí. Nikos hrál tesklivé řecké balady na kytaru a já jsem se snažila se připojit tak, že jsem si četla text písní vzhůru nohama a domýšlela si melodie. Pravda je, že jakmile znáte alespoň tři řecké písně, je lehké si domyslet všechny ostatní. Řekové zpívají o několika tématech:
– o lásce /většinou něúspěšné/
– o moři /nádherně zbarveném do bleděmodra/
– o víně
– o cigaretách
– někdy ještě o květinách
Po třech pivech jsem poprosila Nika, aby zahrál „Summer time“ a tím jsme vytvořili společně tu konečnou atmosféru toho večera. Lia se na mě podívala jedovatým pohledem, protože to byla ona, která všechny sezvala a já jsem jí ten večer jednoznačně ukradla její šou. Ale v tu chvilku mi to bylo celkem jedno, protože Lia si zajde s přáteli na drink už zítra nebo příští pátek či ten přespříští, ale já tenhle večer jen tak rychle nezopakuju. Jsem zodpovědná matka dvou dětí. Tedy, měla bych být.
Asi v jednu hodinu ráno začali zeshora tlouct sousedi nějakou tyčí do země, asi abychom byli zticha. Nikdo jim nevěnoval zvláštní pozornost, jen kdosi poznamenal, že je to hrůza, jak tihle Albánci chodí brzy spát. V půl druhé přijelo policejní auto. Vyskočili z něj dva policajti v uniformách a začali se hlasitě zdravit s majitelem podniku Harrisem. Sedli si ke stolu, objednali si kokakolu a začali zpívat tklivé písně s námi. Sousedé nahoře nepřestávali tlouct do podlahy.
Ještě teď mi v hlavě buší jejich tlukot a znějí písně o modrém moři a ztracené lásce. Večery v řecké kavárně jsou prostě nezapomenutelné.
to je strašně pěknej příběh…skoro mam chuť tam být taky..*
Tak to je bezva, ze sis takhle vyrazila, to musis opakovat vickrat, pokud Adonis pohlida:)) Ja verim, ze se mi to tady jednou podari se se Spanely takhle hezky pobavit, zatim se mi to obcas podari se smisenou skupinkou Cesi,Slovaci,Chilane a Spanele pomalu (spise partneri predchozich mensin;))…
Pěkná akcička. Dala bych si :-)))
ana, leni, duna: jo, vyrazit bych mela asi casteji, akorat uz to v mem pokrocilem veku hur snasim. myslim tim nadruhy den…
Ale simte JAKY POKROCILY vek, jen si vysla ze cviku;) a taky se nemusis toliko opijet:), dulezity je zmena prostredi, pobavit se s prateli…ne?
Pajo parada, cisi z toho bezva atmoska. Skoda ze to nebylo nekde u more, pri zapadu slunce… ale i tak to asi bylo nezapomenutelny…
asi vyrazim do recka…;-)
Jako „starší“ nechápu co to má společné s věkem? Všechno jde, pokud to předem nezabalíš!! Myslím, že Ti zima (ani na „rajském“ ostrově) nesvědčí. Neboj, jaro je už za dveřmi (to se u nás říci nedá) bude lépe!!S.
Taky bych si dala říct. Miluju tklivé písně o lásce, moři a květinách, zvláště, když jsou spojené s tlučením sousedů do podlahy. :))
Na místě těch Albánců bych si asi raději hledala klidnější bydlení. Ale určitě to bylo bezva, něco podobného jsem zažila naposledy někdy za svobodna.