V předvánočním poklidu

Zdá se, že naše úžasná paní učitelka piana, které musí být už dobrých pětaosmdesát, ztrácí trpělivost s Janýskem. Možná vlastně se všemi dětmi v jeho věku a vlastně i se spoustou dalších lidí. Miluje svoje malé žačky jako je Ofélie a její  kamarádky, které jsou roztomilé, neustále jí kreslí obrázky, objímají ji a poslouchají, co jim říká.

 

Janýsek ale má různé jiné zájmy a myšlenky a nehraje podle jejích představ – to znamená, že neumí nějakou skladbu dovést k dokonalosti. Tuhle nezesílí či nezeslabí, kde má, jindy zase nedodrží přesný rytmus nebo prstoklad. Paní Tina se zlobí a Janýska to mrzí, protože ji má rád. Nedávno si stěžovala, že když mu něco říká, sedí a mlčí. A to ji vytáčí ze všeho nejvíc. Na poslední hodině mu řekla, poté, co ho za něco vyplísnila: „Jani, řekni cokoliv, jakékoliv slovo, ale hlavně nemlč!“ Janýsek dlouze mlčel a pak řekl: „Jasu (ahoj)“. To bylo to jediné, co z něj vypadlo. Paní Tina se nazlobila, protože měla za to, že si z ní Janýsek střílí. („Mami, ona ale říkala, ať řeknu cokoliv, a to bylo jediné, co mě v tu chvíli napadlo,“ podával mi Janis svoji verzi.)

 

Rozhodla jsem se, že nebudeme ničit nervy ani paní učitelce, ani mně, ani Janisovi a tak jsem se s ním po pěti letech, co k ní chodí, chtěla dohodnout, že by přestal a pokud by chtěl, raději bych mu najala nějakého studenta z místní hudební univerzity, který by ho naučil trochu imrpovizace, jazzu a vůbec uvolněnějšího hraní, kde by nesešlo na tom, zda je v notách zapsáno H a on hraje D, pokud to dobře zní.

 

Měla jsem za to, že bude Janis nadšen, popřípadě řekne, že mu stačí flétna a že už klavír nechce v životě ani vidět. Docela mě ale překvapilo, když se na mě podíval svým bezbranným pohledem a řekl: „Ne, já nechci přestat, mě to baví a ještě k tomu, kdybych přestal chodit, tak by paní Tina umřela…“ (tato slova mě dojala, i když nevím, jestli paní Tina neumře proto, že Janis nechce přestat).

 

Opatrně jsem zjišťovala, co by na to paní učitelka řekla, kdyby Janis přestal chodit, ale ta to kategoricky odmítla. Pravdou je, že hudba a děti, které vyučuje, jsou celou její životní náplní a bez nich by opravdu nemohla žít. A tak malý pianista chodí dál.

 

Prosinec je letos upršený a konečně začala být i zima. Tuhle jsme, k Adonisově radosti, naměřili v ložnici šestnáct stupňů, ideální příležitost k zatopení. Bylo to zrovna před Mikulášem. Dohodly jsme se s několika českými maminkami, že letos uděláme opravdového Mikuláše u jedné kamarádky na severu ostrova, ale až o víkendu. Náš každoroční neviditelný Mikuláš nechal dětem za dveřmi dva adventní kalendáře s tímto vzkazem: Milé děti, protože se v Řecku pořád stávkuje, nemohl jsem dnes přijet. Jen jsem prosil vaši maminku, ať vám ode mě předá adventní kalendáře a uvidíme se v neděli u Šárky! Váš Mikuláš.

 

Děti se smály, měly velkou radost a druhý den mi Ofélie přinesla Mikulášův dopis zpátky. Na zadní straně bylo její ručičkou napsáno: MILÍ MIKULÁŠI, DĚKUJEM TI ZA KALENDÁŘ. MY JSME TI UPEKLI KOOKIES, DAL SIS? TĚŠÍM SE NA TEBE, TVOJE OFÉLIE.

 

zdá se, že už i mé malé holčičce zřejmě skončilo bezstarostné dětství.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na V předvánočním poklidu

  1. buteo napsal:

    Pěkné. Jasu !

  2. Iveta napsal:

    Pani ucitelky jsou ruzne mi zase valcime s ucitelkou starorectiny co od zari vyhrozuje ,ze mala neprojde a pritom nepise testy pod 12 Uz jsem s ni mluvila a ona si stezuje ,ze se mala nehlasi Ta se nehlasi prestoze umi protoze se ji boji co nadelame Nejen skolou je ziv clovek Udelej co uznas za spravne a teste se na Vanoce ty budou asi opravdu ledove

    • ostrovanka napsal:

      nase pani ucitelka piana je naprosto uzasna, ale proste to s pubertakama neumi tolik jako s roztomilymi holcickami:)
      kde budou ledove vanoce? v recku nebo v cechach?

  3. Čerf napsal:

    Budu muset Mikuláše taky nějak slušně motivovat a něco mu upéct. Třeba mám ještě šanci! 🙂

  4. Eliza napsal:

    Hned dvě věci jsi mi připomněla. Kuba si o prázninách amputoval prostřední prst na ruce. a tak jsme usoudili, že flétna skončila. Ruka se mu zhojila, a to dokonce natolik, že mu tam vyrostl dokonce i nehtík a skoro to není vidět. Jen je o trošku menší. A najednou se blíží vánoční besídka, a on prohlásil, že na ní chce hrát vystoupení. Dívali jsme se na sebe jako vyvorané myši. A on si to vzal do hlavy a dře a dře, ač čtvrt roku nehrál, prstík mu nedošlapuje, ale říká, já to zvládnu a hotovo. Jsou ta děcka někdy k sežrání !!
    A pak ještě druhý příběh. Blížilo se psaní dárků pro Ježíška za okno. Desetiletej přišel za mámou a povídá jí: Víš mami, já už to vím že když chci foťák, že to tam napíšu, ale že ho budeš kupovat ty. Ale prosím tě dělej, že o tom nevíš, ať se to mladší nedozví, ať si to ještě stále přeje jako od Ježíška.“ Takže je to u těch dětí podobně roztomilé jako u Vás.

    • ostrovanka napsal:

      eli, to je moc hezke. a kubovi preju, aby se mu hra na fletnu na besidce podarila a aby na ni mohl hrat i nadale!!

  5. Petr Ptáček napsal:

    Milá paní, objevil jsem náhodou (časopis reflex) Váš blog a moc se mi líbí. Vytrvejte, prosím. Petr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *