Zní vám Tavuk göğsü taky jako hodně divný název něčeho, co si člověk vůbec nedovede představit? Pokud ano, jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Před několika dny začal Adonis připravovat jídlo na poměrně velký večírek, který jsme se na druhý den rozhodli uspořádat u nás doma. Věděla jsem, co zhruba bude vařit, a tak mě trochu udivilo, když jsem na sporáku zahlédla hrnec, ve kterém se ve vodě vařila kuřecí prsa. Vyptávala jsem se, zda hodlá zásobovat místní nemocnici, nebo proč takhle vaří prsa, to se snad dělá jen při nějaké žlučníkové dietě, ale Adonis se tvářil tajemně a když se mě nemohl zbavit, řekl mi, že bude dělat kuřecí salát. Přestala jsem se o toto téma dále zajímat, protože mám tolik jiných důležitých věcí na mysli, například psaní blogů nebo focení korfských pláží, popřípadě úklid, který je ale méně důležitý než třeba sraz na ouzo s kamarádkou.
Přišla jsem domů k obědu, zrovna k nám dorazili na návštěvu dva kamarádi, a tak jsme si povídali a jedli. Děti se vrátily ze školy a přisedly si ke stolu a Adonis najednou prohlásil, že má pro nás nějakou dobrotu jako dezert. Děti skákaly radostí, a návštěva vlastně taky. Já na sladké moc nejsem, ale když Adonis přinesl skleněnou mísu s bílou hmotou, kterou s tajemným výrazem odkryl, linula se kuchyní vůně vanilky a skořice. „Jé, to je ryzogalo, prohlásily sice nadšeně, ale s malinkým zklamáním v hlase děti…“ Ryzogalo je prostě mléčný rýžový pudink, docela obyčejná nejen řecká dobrota. Adonis se zatvářil ještě tajemněji a slavnostně prohlásil: „Milé děti, tohle není žádné ryzogalo, ale tavuk göğsü.“
Všichni jsme se na něj podívali se zájmem. Adonis nám vysvětlil, že tento recept našel v kuchařce, kterou si před dvěma lety přivezl z Istanbulu, a i přesto, že to vypadá, jako rýžový pudink, není to rýžový pudink.
Všichni jsme se tedy s chutí pustili do jídla. Já, jak už jsem zmínila, na sladké moc nejsem, takže jsem z toho nebyla nijak nadšená. Chutnalo to přesně jako rýžový pudink, ale mělo to trošku jinou konzistenci. Přemýšlela jsem, co to může být. Ofélie začala vyndávat jakési nitky, což ji brzy přestalo bavit, takže dezert nechala nedojezený, Janis si přidal a návštěva se tvářila sice smířlivě, ale nikterak uchváceně.
„Cos do toho dal?“ ptala jsem se se zájmem Adonise. „Neřeknu,“ tvářil se můj muž pořád tak tajemně. Jeden z hostů prohlásil, že to možná bude mozzarella. Já jsem stále ochutnávala a pak jsem prohlásila: „Ta konzistence je jako by tam bylo maso, ale ta chuť ne. Mně to tedy spíš nechutná…“
Když jsme všichni dojedli, přinesl nám Adonis tureckou kuchařku, kterou s posvátnou úctou položil na stůl. Pak nalistoval stránku, kde byl vyfocen přesný postup a, jak už zřejmě tušíte, na jednom z obrázků byla vyfocena vařená kuřecí prsíčka, které hezká turecká žena rozdělovala na vlákna. Polkla jsem na sucho a snažila se přesvědčit svůj žaludek, aby se uklidnil. Ofélie práskla dveřmi a řekla, že tatínek překročil veškeré meze svého mimozemšťanství, a ostatní se tvářili rozpačitě.
Večer přiletěl na návštěvu můj švýcarský kamarád Hansl. Bylo už dost pozdě, tak jsme mu jen rychle ohřáli jídlo a pak se ho Adonis zeptal (s trochu potměšilým úsměvem), jestli si dá sladkou tečku. Hansl sladké miluje a tak horlivě přikývl. Když před něj Adonis předložil tavuk göğsü, kamarád si k němu přičichnul a řekl, že to voní jako rýžový pudink. Pak ochutnal, zamyslel se a dodal: „Ale to je opravdu poprvé v životě, co jím rýžový pudink s masem…“ Nicméně protože má procestovaný celý svět a jedl už i kobylky a smažené šváby, bez velkých emocí pudink snědl.
Adonis ještě upřesnil, že turecká kuchařka má mnoho dalších zajímavých receptů, takže jsem se rozhodla, že budu pro jistotut v tyto „turecké dny“ držet dietu, protože u něj člověk opravdu nikdy neví, co ho napadne. Jedna naše známá Angličanka s ním přestala mluvit před dvaceti lety, když ji s manželem pozval na večeři a připravil pečené holuby. Maso bylo ale prý dost tuhé, a když se ona Angličanka, sama výtečná kuchařka, zajímala, odkud je měl a jak je vařil, aby věděla, čeho se vyvarovat, řekl jí Adonis, že je celé odpoledne střílel vzduchovkou z korfských střech…
som urazeny za vasho tatka. tolko dal do toho snahy, aby uvaril tento skvost. na kurati v dezerte nie je nic cudne, a ak je, mate byt radi, ze sa tak snazi a rozsiruje vase obzory. a ta kucharka je klenot a urcite kazda stranka stoji za to. a papulnata dcera nech si nejde po vreckove pred skolskym vyletom na pevninu, ktory je za dverami.
inac bez srandy, ked chces kuracie prsicka trhat na vlakna, tak 10 minut varu v obycajnej posolenej vode je spolahlivy a rychly postup, v niektorych kuchyniach bezny. dat ich potom do pudingu je naozaj zvlastne, ale ja by som to bez srandy ocenil a rad ochutnal. takisto by som ocenil tu kucharku, peceny baklazan na 20 sposobov a baklavu vie publikovat kazdy.
mas uplnou pravdu! tak dezert muzes zkusit a dej vedet, jak chutnal. jinak papulata dcera letos na zadny vylet na pevninu nejede, ale jinak me zaujalo, jak to vis?
tady recept: http://balkon3.com/en/tavuk-gogsu-dessert-pudding-with-chicken/
Nic neviem, len kvalifikovany odhad na zaklade dlhorocneho citania Tvojho diela. Recept skusim, len co presvedcim manzelku ze to tiez chce vyskusat… vdaka.
tak ze moc zdravim a preji dobrou chut! 🙂
Zní to opravdu tajemně, pro mne na první shlédnutí spíš ma’darsky … Ale přiznávám – asi by mne to taky nenadchlo. Nějak to mám chuťově rozdělený – maso a sladký :-). Máme tady ve městě paní, která v krámku peče na sto způsobů štrůdl (resp. příchutí v něm) včetně základního členění na sladký a slaný. Ačkoliv jsem ochutnala mnohé, ačkoliv byly dobré – ke kávě si u ní dám vždy už jen ten klasický jablečný 🙂
jo, mam to podobne!
Obdivuji Pavlo u Adonise tu chuť a nezbytně i kuchařskou dovednost s jakou rád připravuje jídlo i speciality pro vaši rodinku.Turecký jídelníček je asi trochu odlišný.Chtěl bych umět alespoň polovinu toho co on.Pozdrav ho prosím a vyřiď,aby se nenechal zviklat a vydrželo mu to.Ty se můžeš věnovat svým povinostem.Máte u vás aspoň veselo a to je důležité.
ano, vlado. na nudu si opravdu stezovat nemuzu:)
Napadlo mě, jakým jazykem spolu Ofélie s Janisem mluví? Tipovala bych řecky, když žijí v Řecku, ale třeba dcery našich známých žijí ve Španělsku, tatínek je Španěl, maminka Češka a ony mluví česky. Jinak díky za super blog 🙂
jo, moje deti mezi sebou mluvi taky cesky. je to dost nezvykle, ale je to tak…
Je to asi opravdu neobvyklé. Jedna manželova spolužačka se před lety vdala do Chile a – což nechápu – na svoje děti mluvila odmalička španělsky. Česky je začala učit až třeba ve 4 – 5 letech. Minulý rok tu její dvě starší dcery (12 a 14 let) byly o letních prázdninách u prarodičů a s mými holkami se domluvily docela dobře. Ale na rozdíl od Vašich dětí česky neumějí vůbec psát, takže píšou přes Viber jen anglicky.
To jen, že mi přijde škoda, že Češtinu nemají jako svůj druhý rodný jazyk.
Zdravím z Prahy, Jana 🙂
moje deti taky neumi moc psat. resp umi s chybami. ale ofelie cte hlavne v cestine, coz je dost znat na jeji slovni zasobe. jinak souhlasim, ze je skoda, kdyz rodice nenauci sve deti svuj rodny jazyk…
Tuto kuchařku v zájmu zachování zdraví nutno v nestřežené chvíli někam schovati!:-) I když Janisovi to asi chutnalo, tak aby nebyl zklamaný. Jináč já si obohatil slovník i o ryzogalo, neboť ani tento výraz jsem neznal. A Hansla si se měla nenápadně zeptat jestli to chutná lépe než ty smažení šváby. Ty jsem sice taky nejedl, ale i tak by to bylo zajímavé srovnání. A vůbec jak se řekne či napíše mimozemšťan řecky?
PS.: Kde je focená ta úvodní fotka s mícou?
mimozemstan recky je εξωγήινος 🙂 ta fotka s micou je v nisaki u svagrove…
Gé s háčkem, to fakt může mít jen turečtina :-). Rád chodím na turecké speciality, ale na tohle jsem ještě nenarazil. Budu se muset poohlédnout…
kam na ne chodis?
A víte co znamená v Turečtině Tavuk göğsü? Když jsem to dal do překladače tak na mě vyběhli kuřecí prsa, takže Adonis celou dobu říkal naprosto přesně co tam dal.;-)
jasne, kdyby byl clovek Turek, tak se nenecha napalit :))
Dobrý den, Pavlo,
letos kolečně plánujeme dovolenou na Korfu. Už jsme si psaly v roce 2009, ale já nemůžu na Vás dohledat e-mail.
Chtěla jsem se Vás zeptat na jednu oblast a na hotel Attika Beach u Lefkimni.
Hotel i pláž se nám moc líbí, ale vše nám přijde příliš stranou.
Nepůjčujeme si auto, a tak nevíme, jestli bez něj nebudeme úplně odřízlí.
Rádi podnikáme výlety. Do Lefkimni jezdí jednou denně hotelový bus, ale co zpět?
Můžete mi napsat, nebo poslat na sebe e-mail a já bych Vám to ještě doplnila?
Máme pětiletou dceru, pro děti je to tam ale asi super, ne?
Děkuji!
S pozdravem
Martina
Pavla74@hotmail.com