Svíčky, popové a daně

 

Když tu byl na návštěvě v létě náš kamarád a taky bývalý opatrovatel našich dětí Kuba, prodával u nás před domem své krásné kresby ostrova. Bylo zrovna před svátkem svatého Spyridona, jedním z největších svátku v roce. Po ulici chodilo mnoho lidí, turistů obyčejných i těch religiozních, především z Ruska, kteří si přijeli pro nějakou ikonu nebo alespoň požehnání.

 

Jednoho dne kolem Kuby prošel pravoslavný pop. Ba chvilku se zastavil u jeho obrázků, potom vyjádřil své nadšení a žádal Kubu, zda by mu nakreslil kostel, ve kterém slouží, že mu za to dobře zaplatí.

 

Když byl obrázek hotov, popovi se líbil natolik, že si objednal ještě jeden z jiného úhlu. Pak vzal Kubu do kanceláře, otevřel pokladničku, vysypal kupu drobných, vybral odpovídající částku, pokladničku zamknul a s Kubou se vřele rozloučil.

 

Kuba pak nakreslil další obrázek, předal v kostele nějakému pomocníkovi, který mu řekl, že se má pro peníze zastavit, až tam páter zase bude.

 

Jenže pak přišly velké církevní slavnosti a všichni popové byli neustále v akci, takže Kuba odjel, aniž by dostal zaplaceno a prosil mě, jestli byc mu mohla peníze vyzvednout. Asi za týden jsem pátera potkala na ulici. Pozdravila jsem ho a vysvětlila mu, kdo jsem a co po něm chci. Byl velmi vsřícný a nabídnul mi, ať se odpoledne stavím v jeho kostele. Na to jsem ovšem zapomněla, tak jsem ho hledala na druhý den, což byla neděle. Jeho pomocník, který od rána do večera sedí v kostelní lavici, mi řekl, že páter je v kostele svatého Spyridona a že si ho mám najít tam.

 

Vstoupila jsem do nejsvětějšího kostela na ostrově a nervozně se rozhlédla, zda někde pátera uvidím. Popů tam bylo hned několik, ale ani jeden z nich nebyl ten pravý. Jednoho z nich jsem se zeptala na toho, kterého jsem hledala. Poslal mě dozadu do kanceláře těch nejvyšších církevních autorit. A tam za stolem seděl páter a přátelsky mi kynul. Pak mi potřásl rukou, vyvedl mě ven, kancelář za sebou pečlivě zamknul, odemknul nějakou jinou komnatu, ve které na chvíli zmizel, a pak mi do ruky vtisknul bankovku.

 

A tak ať si trojka mezinárodních věřitelů děla, co chce, třeba se staví na hlavu, svíčky pravoslavné církvi asi jen tak nezdaní…

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *