Po roce opět v Praze (Tentokrát bez mužů)

Po loňských peripetiích v Janýskově škole jsem se rozhodla, že letos s sebou do Prahy vezmu jen Ofélii. Janýska jsem zato poslala na tři týdny za babičkou a dědečkem do Čech už v létě.

Teď ale nastala situace, která je pro oba dva mé zásadní muže poměrně nezvyklá. Janýsek si bez maminky zvykne rychle, ale přežije s tatínkem? Tak zní moje obava.

Adonis si na myšlenku, že zůstane s Janýskem sám, zvykal postupně celý rok /na Adonise se musí pomalu, takže před rokem trochu prskal, teď se ale začal těšit&/ a tak když jsem se nechala několikrát ujišťovat, že se o Janýska řádně postará, vrhal na mě nevlídné obličeje.

Janýsek byl před naším odjezdem lehce nervozní, bojí se totiž zůstávat sám doma. Dala jsem mu svůj starý mobilní telefon a naučila ho posílat zprávy a řekla mu, že kdyby přišel ze školy a tatínek nebyl doma, může mi napsat zprávu a já ho po telefonu potěším.

Popravdě řečeno jsem odjížděla s těžkým srdcem. Adonis je jistě kvalitní člověk a prima manžel, ale když si vzpomenu, jak měl Janýska na starosti, když jsem byla v porodnici s Ofélií, ještě teď mi tuhne krev v žilách nebo se mi spíš tak trochu otvírá kudla v kapse.

Janýsek měl tenkrát 4 roky a Adonis mi ho neustále vodil do porodnice, oblečeného zčásti do pyžama a zčásti do tlustého svetru na holém tělíčku, kde skákal rodičkám po postelích, zatímco si Adonis odešel číst noviny na loď s vysvětlením, že taky potřebuje v životě trochu klidu, což si potom ode mě slíznul, ale Janýskův pláč, ať už se maminka vrátí, mě přinutil odejít z porodnice už po dvou dnech místo plánovaných čtyřech.

Tentokrát je Janýskovi ale už sedm a půl a tak si oblečení najde a vezme na sebe sám a Adonis ho může vzít na ryby nebo si s ním zahrát šachy.

Včera byl první den beze mě a najednou mi asi v minutových intervalech začaly chodit tyto smsky:

-prijeliste dobře?
-ne jeli sme na lot
-muze mi tatinek vitahnout kitaru?
-mami jasem u josui /byl u kamarada/
-mami co mam delat?
-tatinek je doma? /na to jsem odpověděla, ať mu napíše a zeptá se/
-ja nevim jak to na psat
-ja sem bil us doma
-ja nechci bit sam doma /já na to, ať jde domů a počká tam/
-mam cekat venku?
-a gdi pride?
-ja si vezmu dobrutku /tuto právu poslal hned dvakrát a já už lehce vynervovaná odepsala OK, ale jdi hned domů/
-co to znamena ok? /zuřím/

Volám domů, bere to Janýsek a já mu říkám, že když takhle bude pokračovat, za chvilku nebude mít kredit a že jsem mu řekla, ať mi píše jen, když mu bude fakt smutno a Janýsek brečí do telefonu a říká, že to nevěděl a že mu smutno je. Pak ale přichází Adonis a slibuje ho vzít na ryby.

Pak už pro změnu nemám žádnou zprávu. Večer ještě zkouším zavolat, Janýsek by se měl v tu dobu ukládat do postýlky, ale nikdo nebere telefon. Píšu Adonisovi, že jsem volala a kde že jsou. Nedostávám odpověď.

Večer v hospodě s přáteli nemyslím na nic jiného, než že se muselo něco strašného stát a tak potupně píšu Adonisovi další SMS:prosím, napiš mi, jestli jste ok.

Za vteřinu přichází odpověď: OK&

/Znamená to, že přijeli o půlnoci z moře a teď Janýsek sedí před televizí a chroupe čokoládu místo večeře?/

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Po roce opět v Praze (Tentokrát bez mužů)

  1. dewberry napsal:

    no jo, ti chlapi… úplně si dokážu představit tvoje obavy, ale myslím, že všechno dobře dopadne, jen to pro ně oba bude dost dobrodružný 🙂

  2. kowakova napsal:

    To znám :)Když sedím večer se známýma a nemůžu se dovolat domů, představuju si ty nejhorší scénáře, co se asi děje. Všichni říkají, že zbytečně trojčím (ano, bezdětní kamarádi, neví o čem mluví), a nakonec mám stejně pokažený večer a jedu domů, kde většinou zjistím, že oba spí 🙂

  3. eja napsal:

    Pajo klid, když mají chlapi na starosti děti, může to znamenat, že o půlnoci budou sedět v taverně a janýsek bude chroupat čokoládu… radši po tom nepátrej. když byl F. na dovolený s dětma, tak jezdili na kole po frekventovaný čtyřproudovce, a ve zbytku času čučeli na TV a pařili na počítači. Na jídlo chodioli zásadně do hospody (přece nebude vařit, když má dovolenou!!) nebo jedli sušenky. Ale já jsem to raději ani nechtěla vědět. naštěstí přežili všichni.

  4. edita napsal:

    Pájo jsem s tebou! jako bys psala o mém muži! z toho logicky vyplývá, že valašské přísloví :“ nekeří chlapi sú všeci stejní!“ pořád prostě platí! Vydrž! vždyť ti napsali, že je vše O.K.! (nebo K.O.?) zdraví edita a spol.

  5. hanele napsal:

    hlavně, že napsali! Snaž se užít si Prahu, kluci si zvyknou!

  6. Leni napsal:

    no at preziji ti tvi muzi, a hlavne at si uzijes sve kamarady!

  7. Kharmina napsal:

    Uz jak jsem cetla ty radky, ze jsi Janysla instruovala, aby psal sms, bylo mi jasne, jak to dopadne. Neboj.

  8. Nikos napsal:

    Kliiiiidek , oni si to chlapi urcite bez tebe uzivaji a az se vratis tak na sebe budou spiklenecky mrkat 😀 Vse je OK 😀

  9. Dita napsal:

    Já jsem zrovna jedna z těch zatím bezdětných, takže se mi chce napsat, abys byla v klidu, že se přece nic neděje…ale je fakt, že vím houby, jakou starost máma může mít. Ale třeba tě uklidním případem z mého okolí. Maminka z moc prima rodiny v našem sousedství má povolání, kdy často musí služebně na několik dní pryč. Tatínek má vždycky na starosti jejich dvě děti. Ani je nemusím potkakt, abych věděla, že je maminka zase pryč. Hromada krabic od pizzy, co se začně kupit u naší společné popelnice mi prozradí vše:-) Možná děti vyrazí do školy a školky každý s jinou ponožkou nebo bez domácího úkolu, ale zatím vždycky přežili:-)) Tak se drž, oni to ti chlapi zvládnou:-)

  10. Eliza napsal:

    Neboj on se Janýsek o Adonise postará, je to už velkej kluk! Ale je fakt, že na tohle ti chlapi nemají v mozku závit, prostě jim to nesecvakne, že ty můžeš mít o něco tak banálního strach, jako o své dítě. Natož o muže, to už by byla přímo zhovadilost! Tak se obrň a věř, že to dobře dopadne. Ono ti ani nic jiného nezbude.

  11. Eliza napsal:

    Musím ti to nějak ulehčit!Chlapi jsou … … jako reklamy – nedá se jim věřit jediné slovo … jako počítače – jsou složití a mají slabou pamě … jako kopírky – potřebuješ je na rozmnožování a to je tak asi všechno … jako horoskopy – pořád ti říkají, co mᚠdělat a vždy se pletou … jako řasenky – obyčejně vytečou po prvním náznaku emocí … jako parkovací místa – ty dobří už jsou obsazení … jako podložky pod talíře – objeví se jen tehdy, když je jídlo na stole … jako sněhové bouřky – nikdy nevíš, kdy přijdou, kolik přinesou centimetrů a jak dlouho vydrží … jako ojetá auta – lehce dostupní, levní a velmi nespolehliví … jako novorozenci – nejdříve jsou rozkošní, ale nakonec se stejně unavíš uklízením nepořádku po nich … jako křišál – někteří vypadají fakt dobře, ale stejně jsou průhlední … jako projímadla – můžeš se z nich posrat!!!

  12. Gomba napsal:

    Mám děti,proto radím — na nic se neptej, nic nechtěj vědět. Všechno dobře dopadne a po návratu stejně budeš muset uklidit celý byt sama :-)))))

  13. NULI napsal:

    Já jsem úplně stejnej případ,ale od Elizy bych si nechala poradit. “ Janýsek Adonise pohlídá“ je ta správná varianta.

  14. buteo napsal:

    NeporadímDěti mám dávno dospělé a vnoučata jsou daleko. Plně se ale podepíši pod ten nejlepší koment , co sem dal Gomba.

  15. Ostrovanka napsal:

    dew: nejdobrodružnější je to ale pro mě..
    kowakova: tak tenhle pocit znám úplně přesně…
    eja: ufff… ja doufám, že to fakt přežijou, zatím se zdá, že jo.
    hanele, leni: snažím se, seč můžu, ale tam někde vzadu mi to pořád vrtá hlavou…
    kharmina: frekvence sms klesla na 0 za den…
    nikos: kez by to bylo, jak rikas.
    dita: diky!
    eliza, nuli: ja strach o muze nemám ani náhodou, jen o dítě…
    gomba, buteo: souhlas…

Napsat komentář: NULI Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *