Ostrovní figurky

20161202_125401

Před dvěma dny se najednou prudce ochladilo a i přesto, že svítilo sluníčko, ostrovem vanul mrazivý vítr. Hory na protější pevnině se pokryly čepičkami sněhu a dokonce i na nejvyšší hoře Korfu – Pantokrátoru, začalo v jednu chvíli chumelit. Sněhové vločky se však ještě za jemného poletování rozpouštěly. Moje kamarádka Kim mi odřekla koupání, a tak jsem chvíli bojovala sama se sebou, zda jít či nejít sama. Pak jsem ale přemohla svoji pohodlnost, opustila teplé místečko u počítače a vyrazila ke mlýnu.

Zimní plavci byli zastoupeni v nižším počtu než obvykle, ale všichni se shodovali na tom, že moře je dnes výjimečně teplé. Jak jsem záhy zjistila, všechno je relativní, a když venku fouká mrazivý vítr, pak je sedmnácti či osmnáctistupňové moře vskutku jako lázeň. Ve vodě bylo teploučko, jen špička nosu mi lehce omrzávala.

Když jsem se pak venku s husí kůží po celém těle oblékala, potkala jsem Medy. Medy je jedna z mých nejoblíbenějších ostrovních figurek. Dáma v pokročilém věku (myslím, že je jí hodně přes osmdesát, na což rozhodně nevypadá, ale dámy o své věku nehovoří, takže se neptám), kterou znám z nejrůznějších večírků, které se na Korfu pořádají mezi našimi známými.

Medy se právě chystala svléknout do plavek, i když za zimní plavkyni se nepovažuje, plave prý jen do konce listopadu, tento den byl tedy její poslední. Daly jsme se do řeči a Medy mi vyprávěla, že se před měsícem vrátila ze svého rodného ostrůvku Skopelos, kam jezdí vždycky na celé léto. Má tam malý domeček a motorový člun, se kterým vyplouvá na moře rybařit. Letos prý vyrazila s partou kamarádů na kalamáry, ale jediný úspěch slavila ona. Ostatní nic nechytili. Po večerech se scházejí s partou, hrají karty a popíjejí domácí víno, každý z nich prý něco uvaří a pak společně hodují a je jim dobře.

Medy mluví pěti jazyky, řídí auto, chodí na nejrůznější společenské akce, emailuje a skypuje pomocí ipadu, je neuvěřitelně fit, má ráda víno a nejí maso, protože jí nechutná.

Chvilku jsme si ještě povídaly a naše řeč se stočila na její rodinu. Vyprávěla mi o svém muži, který zemřel asi před patnácti lety. „Před patnácti lety,? Podivila jsem se. „Tak to bych ho měla teoreticky znát, je to možné? Ale vůbec si ho nevybavuji…,“ přemýšlela jsem nahlas.

Medy vytáhla z baťůžku svůj chytrý telefon, namačkala něco na displeji a řekla: „Počkej, hned ti ho ukážu,“ a listovala virtuálními fotografiemi, až našla v mobilu obrázek svého muže. „Vidíš? Tohle je on. Byl to hrozně hodnej člověk. Ale teď jsem sama a život jde dál, tak ho prožívám, co nejlépe to jde…“

Pak jsme se rozloučily a Medy skočila šipku do vln a ladnými kraulovými pohyby směřovala k nedalekému majáku…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Ostrovní figurky

  1. Vladimír napsal:

    Jak to čtu Pavli,naskakuje mi husí kůže po těle.Tak to jste tam skutečně sami odvážní otužilci.Moderní babička.Vzdělávat se může člověk stále,život stojí za to,ne?U nás už přituhuje taky.

  2. Kristina napsal:

    Krásné povídání moc ráda vás čtu….

  3. Ila napsal:

    Super blog.
    Našla jsem ho náhodou po přečtení dvou knih. Čtu ho od začátku.
    Řecko je moje oblíbená destinace a jestli je jen polovina Sonjina blogu pravda, pak je moje divoká dcera vlastně andílek.

  4. Alena napsal:

    Těším se na každé Vaše povídání,přečetla jsem všechny Vaše vydané knihy.Dvakrát jsem byla na Korfu na dovolené a moc se mi tam líbilo.Přeji celé Vaší rodině krásné Vánoce.

  5. Nika napsal:

    Krasne čítanie 🙂 keby som mala viac času dokázala by som utoho sedieť a citát vsetko od začiatku ale počkám si a urcite sa nato cez sviatky dam. Velmi mi to pripomína dobu ked som v Grécku žila a velmi mi to chyba dakujem za troska nostalgie.

    Nech sa vam dari a prajem krasne sviatky 🙂

Napsat komentář: ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *