Osiřelá matka (Tak tojsem já)

Ještě nedávno jsem hrála hrdinku, když jsme s našimi kluky na hlídání probírali, jaké to bude, až mi děti odejdou z domova. „Fajn,“ říkala jsem. „Budu mít konečně čas na cestování a na své přátele a budu doufat, že se děti za mnou budou rády vracet.“ Trošku nevěřícně se na mě podívali, ale uznale pokývali hlavou.

O několik dní později jsem doprovodila Janýska na letiště a zamáčkla slzu v oku, když odlétal na 3 týdny za babičkou a dědečkem do Prahy. Janýsek se tvářil statečně, ani se neohlédnul, když vcházel do bezcelního prostoru s Kubou, s mladším z mých úžasných au pair, který odlétal s ním.

Hned, po plánovaném příjezdu k mým rodičům, jsem žhavila telefon, abych zjistila, zda můj chlapeček nepláče. Moje maminka zvedla telefon a řekla, že Janýsek je naprosto v pořádku, snědl kuře a brambory nechal a hraje si sám šachy. Janýsek jen houknul do telefonu, jako že dobrý….

Druhý den jel na evangelický tábor do Bělče společně se svými sestřenicemi, bratrancem, babičkou a tetou. Domluvily jsme se s babičkou, že budu volat v určitou hodinu na erární pevnou linku. Ale ani napoprvé ani napodruhé mi to nevyšlo na čas a tak jsem volala později. U telefonou byla jen babička:“ Máme se krásně, Janýsek je hodný, ale nemá čas s tebou mluvit, protože mají s dětmi večerní program.“

Ego matky bylo trošku pošramocené, ale budiž. Zavolám zítra, pomyslela jsem si.

Na druhý den jsem volala své sestře na mobil, protože jsem opět nestihla domluvenou dobu. „Mami, já tě moc neslyšim, tak já si jdu zase hrát,“ odbyl mě Janýsek celkem jednoduše a předal telefon mé sestře. „Neboj, všechno je v pořádku, náramně se tady baví, ani by člověk nepoznal, že nevyrůstá v Čechách, jak se zapojil. Dokonce je šetřílek, asi po tatínkovi, všechno přepočítává na eura a říká, že je to moc drahé, takže si z kapesného zatím nic neutratil. Jen babičku budí už v 6 hodin ráno a chce s ní hrát šachy. Ten časový posun dělá svoje, bohužel v náš neprospěch,“ hlásila mi sestra.

Potlačila jsem opět svoje uražené ego a pomyslela si s přehnanou radostí, jak je skvělé, že se můj synek takto integroval a je statečný a nepláče po mamince. /Asi bude po mně/

Další den jsem mluvila už jen s unavenou babičkou:“Ano, máme se dobře, jen Janýsek, víš, on se pořád budí tak brzy a teď už místo dobré ráno říká, když otevře oči-babi, máš bílou a já černou….“

Janýsku, mě se strašně stýská a kvůli tobě se ty šachy snad naučím…..A Nutellu můžeš i k večeři…

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Osiřelá matka (Tak tojsem já)

  1. Gugu napsal:

    Jojo chapu te hrozne moooooooooooc. Nedavno jsem nechala sveho Marioska poprve beze me spat u me tchyne, abych jela do nedalekeho mesta na koncert Charis Alexiou. Muzu ti rict, ze to pro me byl horor, ale nakonec jsem tu slzu zamackla a potom ji zase pustila pri zpevu Charouli, ktere trha zily… 🙂 Stalo to za to, preju ti aby sis to poprve taky poradne uzila

  2. buteo napsal:

    Zírám
    Že mají matky raději syny, potkávám často, ale že až tak trpí /2-horor/když ho pár hodin nevidí, mě nikdy nenapadlo. Příště budu s vámi víc cítit.

  3. Gugu napsal:

    buteo nevim jestli maji matky rady vice syny. Mam totiz jen jedno 13 mes dite. Ale mam takovy pocit, ze to je celkem jedno, ze na pohlavi az tak nezalezi. I Ofelie by Paji chybela. Ne-li vice, protoze je prece jenom mala a o mensi deti mame vetsi strach. To je odpoved i na ten horor. Ja mam 13 mesicni dite.

  4. Ostrovanka napsal:

    buteo: i ty bezcitny clovece!!:)
    gugu: tak to ja nikdy nemela. par hodin mi vzdycky docela vyhovuje a popravde receno, trosku dramatizuju i ted.

  5. Gugu napsal:

    no jeje par hodin je uplne bozi davat decko pryc. Ja mluvim ale o prvnim ponechani

  6. NULI napsal:

    Janýsek je bezva kluk,že se pustil do takové dálky. S tím táborem jsem to teď měla jak přes kopírák, i když naš Pája je starší. Vůbec neměla čas (a chuť) mi něco sdělovat, ale doma se rozpovídala. Těšte se na Janýska dvojnásob – jednak se Vám vrátí, jednak se rozpovídá co úžasného zažil. A jak se stýská Ofélii?

  7. Eja napsal:

    ahoj Pajo, pravě jsme se vrátili y tábora, Janýsek mimo jiné jezdil v kouli po vodě (aqua zorbing) a včera byla olympiáda, byl pátej z 20 dětí, z nichž některým bylo i 13. Jinak je to zlatíčko 🙂 chápu, že se ti stýská !

  8. edita napsal:

    je to tak…Pavli, mámy si myslí, že se dětem stýská, ale oni to opravdu asi tak necítí…Můj nejstarší Pája – oststně díky tobě – už tři měsíce naprosto bez problémů funguje na Samosu a je spokojený jak želva a já, přestože je mu už přes dvacet, trnu doma u skype, když se mi dva dny neozve, že je v pohodě. Ta pupeční šňůra prostě jen tak přeseknout asi nejde…chce to čas…jsou to a pořád budou naše děti…ale to je to krásné! Přeji krásný den do kerkyry z valach. Edita

  9. Ivana napsal:

    Pájí,Ivanka začne v záři chodit do školky,moooc se těší,jen mně je nějak ouzko….

  10. Winnie napsal:

    Přála bych všem řeckým dětem, aby prožívaly tak hezký chvíle jako Janýsek. Z Tvých vyprávění je poznat, že je to správnej a chytrej kluk a navíc zlatíčko :-)Zlatá česká výchova! (Je pravda, že jinak jsou řecký děcka hrozný rozmazlenci?)

  11. Ostrovanka napsal:

    nuli: ofelie si toho nejak nevsimla:)
    ejo: dik, je nadsenej!
    edi: ja ti to rikala, ze bude v pohode. to asi jen my matky tak prozivame!
    ivana: ofelie taky a ja se strasne tesim!!
    winnie: asi se nedaji vsichni hazet do jednoho pytle, ale docela to pravda je…

Napsat komentář: edita Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *