O dětech a turistech

O dětech a turistech

Nedávno začala opět škola. Po třech měsících prázdnin celkem vítaná změna pro rodiče, ale i pro děti.

Ofélie strávila většinu léta četbou knih v češtině. Rozšířila si tak svoji slovní zásobu a někdy mě překvapuje svými trefnými výroky.

Když jsem tu měla nedávno na návštěvě sestřenici, která se chtěla jet podívat do Albánie, radila jsem jí, ať si dá místní specialitu, což jsou smažená žabí stehýnka. Chvíli jsme se o této pochoutce bavily a Ofélie si hrála ve vedlejším pokoji. Večer, než šla spát, si na ruku navlékla žínku – maňáska, která má podobu žáby a oznámila mi žabím hlasem: „Důrazně protestujeme proti kanibalismu v Albánii!!!“ Vůbec jsem netušila, že rozhovor o žabích stehýnkách slyšela.

Jenže jak se zdá, Ofélie slyší úplně všechno. I to, že jsme měli kvůli stránkám Češi v Řecku problém s autorksými právy. A tak za mnou tuhle přišla a ptala se: „Mami, a nemá autor písničky Až já budu velká, bude ze mě selka, problém s porušením autorských práv u písničky Na tom pražským mostě? Vždyť je to okopírovaná melodie…“ A to jí je teprve devět. Zdá se, že její dospívání nebude vůbec žádná nuda.

Z turistických zážitků mě teď zvláště pobavil jeden. Na Korfu se rozpršelo a v jednom hotelu za mnou přišla milá paní, kterou jsme odhadovala tak na šedesát let a z části z legrace, z části vážně, se mě ptala: „Nevíte, co máme v tomhle dešti dělat??“

Nabídla jsem jim své knihy a poradila, ať si zalezou do postele a čtou si, dokud déšť nepřejde. To té milé paní přišlo jako dobrý nápad a hned oznámila manželovi, že moji knížku bude mít jako dárek k jejich výročí. „Jé, vy máte výročí?“ chtěla jsem manželům pogratulovat. „A kolkáté?“ Paní na mě ukázala pět prstů. Trochu jsem se zarazila. Na padesátileté výročí byla moc mladá, ale na pětileté zase trochu stará.

Viděla, jak jsem zmatená, tak se rozhodla mi to vysvětlit: „No pět let, to je málo, viďte? Ale nesmíte zapomenout na to, že tohle už je můj třetí pokus, takže na mě je to vlastně docela dost…“ Říkala jsem si, že je hezké, když má někdo smysl pro humor i ve chvíli, kdy mu velká část dovolené proprší.