Nový rok

20160116_15082020160117_193027

Díky, milá Jano, za nakopnutí. Mně neznámá Jana mi totiž napsala jako poslední do komentářů, že se jí stýská po mém psaní a abych zase něco napsala.

Když se tak ohlížím za svým blogováním, bude tomu již deset let, co píšu skoro každý týden své historky z ostrova. Někdy si říkám, že mlčeti zlato, tedy, že než abych napsala něco jen tak, tak raději nic. Jindy si zase říkám, že už jsem napsala snad všechno, co se napsat dá, a pak se cítím doslova jako vypsaná propiska či fixa.

Možná je to ale úplně jinak. Možná, že mám jen mnohem větší pocit autocenzury, který jsem neměla, když můj blog četlo jen pár lidí.

Zajímá ale vůbec ještě někoho, jak se žije na Korfu, když většina mých čtenářů sleduje mé fotky z ostrova na facebooku? (kdokoliv vítán – jsem pod jménem Pavla Smetanová Greek). Opravdu chce ještě někdo vědět, jak žije stárnoucí kutil Adonis, mé pubertální děti (které postupem času nenávidí, když o nich píšu), nebo snad já, Ostrovanka, která si po letech zvykla na všecky krásy i nešvary Řecka tak, že už jí na nich nepřijde nic divného či exotického?

Pokud se ale takoví najdou, pak vás všechny srdečně zdravím, a ač nemám žádné extra publikovatelné zajímavé historky (těch nepublikovatelných mám tisíce…), pak vám děkuji a píši…..

Jak už jsem kdesi zmínila, můj podzim byl letos tak slunečný, že jsem veškeré své umělecké aktivity odložila na deštivé časy a chodila se raději koupat, užívala života, pila nadměrné množství alkoholu, stýkala se s přáteli a věnovala se nejrůznějším radovánkám. Adonis však, narozdíl ode mě, neustále pracuje. S přibývajícím věkem chce být čím dál více oceňován, protože to, co mu před lety přišlo jako hračka, která nestojí za zmínku, ho teď mnohem víc zmáhá, a tak chce být náležitě pochválen.

A tak se snažíme si spravedlivě dělit role: on pracuje, já chválím…

Ale vážně: Poté, co si před téměř dvěma roky vyrobil na půdě svoji zašívárnu, kde tráví většinu volného času, se rozhodl konečně spravit střechu, která nad námi hnila již sto padesát let. Znamenalo to ji celou předělat.

Těsně před sezonou jsme měli neuvěřitelné štěstí, že bylo tři týdny v kuse hezky a naši úžasní albánští dělníci měli zrovna čas, a tak jsme předělali celou střechu. Při té příležitosti se na půdě vyskytnul další prostor, který přímo volal po využití. A tak se Adonis rozhodl vytvořit zde pokojíček pro svoji Pusíru, jak něžně nazývá Ofélii, kterou tohle oslovení neskutečně vytáčí.

Nikdo mu to tak úplně nevěřil, ale po létě se skutečně pustil do práce. Bylo opravdu na čase oddělit pokojík dvěma puberťákům odlišného pohlaví, kteří si začali docela slušně lézt na nervy.

Pusíra tedy po Novém Roce dostala nádherný podkrovní pokojíček, který jí všichni závidíme (včetně Adonise) a Janis má konečně svůj prostor, který najednou vypadal tak prázdně a nevyužitě, že začal trošilinku závidět své sestře, i když by to v životě nepřiznal.

A protože mému malému chlapci bylo zrovna patnáct a vím, že jeho nejoblíbenější činnosti kromě hry na flétnu je ping pong, věnovala jsem mu síťku a míčky a Adonis mu do jeho prázdného prostoru vyrobil ping pongový stůl. A protože Adonis nedělá nic napůl, vyrobil mu opravdový stůl se všemi rozměry, takže už se do pokoje nic jiného nevejde. A tak jsou všichni šťastní a spokojení. Janis hraje ping pong jako o život, Adonis, který nehrál přes padesát let, začal běhat okolo zeleného stolu a dávat smeče, já se nechci nechat zahanbit a Ofélie po dvou dnech chytá všecky Janisovy vychatávky jako ping pongový šampion.

Mezitím já jsem se začala věnovat výrobě domácí nutelly, protože jsme se přidala k bojkotu palmového oleje, který je údajně zabijákem naší planety, ale protože děti odmítají spolupracovat na záchraně celého světa, byla jsem nucena (ač nejím sladké) sníst kilovou pastu z opravdových lískových oříšků a kakaa úplně sama, a to jsem si předsevzala, že shodím ty šílené špeky na břiše. Jenže všecko zlé je k něčemu dobré, takže sice jsem asi přes Vánoce a nutellový experiment pár kilo připrala, ale zato mi sousta lidí říká, že najdnou vypadám mladší a svěžejší. (Jak známo, tuk vyhlazje vrásky). Tak si říkám, že svá kila budu prostě a jednoduše kašírovat a nebudu se stresovat, neboť stres je zabiják mladistvého vzhledu, způsobuje psychické i fyzické obtíže a to si už ve svém věku téměř 42 let nemohu dovolit….

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 reakcí na Nový rok

  1. Anonym napsal:

    Milá Ostrovanko, mně se líbí tvoje ostrovní zápisky a budu jen ráda, když zase něco napíšeš. I dnešní vyprávění je kouzelné. O Korfu můžu číst pořád dokola.
    -pro-

  2. Tomášek Vladimír napsal:

    Zvládáš to Pavlo s přehledem.Nevím,co bys chtěla na sobě vylepšovat.Veselá mysl,půl zdraví.Zdravím do Kerkyry.

  3. Mára napsal:

    Pájo lidi tvoje posty milujou to si piš, takže piš! Ostatně taky jsem se před nedávnem přistihl, že vyhlížím nějakej tvůj příspěvek. Fotky dneska nafrká na FB každej(třeba já), ale něco kloudnýho napsat, to už každej neumí. A to je právě tvůj dar, že i kolikrát obyčejné věci od tebe vyzní vtipně či neobyčejně.
    Pojem pusíra mě rozesmál, bo to ve mě evokovalo oblíbené slovo pana prezidenta. 🙂 Takže se Ofélii ani nedivím, že se jí to nelíbí.
    No a pinčes jsem ve svých školních letech též rád hrával. Vzpomínám i na školní obíhačku kolem lavice, kdy místo síťky byli penály a místo pálek učebnice. A můj otec ten snad dokonce za mlada a před pivním pupkem hrál i nějaké amatérské soutěže.
    A kdybys zase příště měla problém s tou domácí nutelou, tak klidně pošli já se rád obětuju. 🙂

  4. Lenka Stránská napsal:

    Ahoj Pavlo,
    mně se samozřejmě po tvých článcích také stýská. Ale vím z vlastní zkušenosti, že člověk občas nemívá náladu (čas) na psaní. Chápu tě a rozumím ti.
    Však ono to zas přijde. Jak říkal Bohumil Hrabal nadějným spisovatelům: „Je to ve vás jako v koze.“ A v tobě určitě, i když už nejsi začátečnice… :-).
    Napsala několik knížek. Četla jsem všechny, tři z nich mám ve své knihovně. A ráda se k nim vracím. Tvůj styl, smysl pro humor, schopnost vystihnout každodenní život v mnou milovaném Řecku, to vše obdivuji. A vím, že se tvé knihy líbí spoustě lidem, kteří si je přečetli.
    Takže ti přeji do budoucna spoustu inspirace, tobě a celé tvé rodině zdraví a pohodu.
    Lenka Stránská

  5. Jana napsal:

    Perfektni usmevne poctenicko pred spanim 🙂 Az prijedu jednou na Korfu, tak dame pinec a k tomu flasku vina 😀

  6. Buteo napsal:

    Mě se už léta líbíš, nakonec i to Tvé psaní, takové pokrevní mi to přijde.

  7. Sim napsal:

    ahoj
    prihovaram sa za pokracovanie v pisani. ja si to rad citam. na FB nechodim, takze som ani nevedel, ze tam je nieco viac…. vlastne neviem ako dopadol Tvoj mobil a citacka knih a teraz ma zaujima ta domaca nutella – da sa to doma napodobnit alebo si vytvorila nieco sice chutne ale odlisne? recept?
    dik

  8. Anonym napsal:

    Mě to zajímá, já to chci vědět, jak žijete. FB nepoužívám, takže prosím, sem pište! JitkaT

  9. norika napsal:

    DAKUJEM aj ja milej Janke, ze vyslovila/napisala to, co viacerí z nás si želaju: aby si nas nadalej zasobovala historkami z ostrova. Rada ta citam uz nejaký ten pátek 😀 Tyzden, co týzden sem nakukam aj ja, ci tu nie je nieco nove… co Adonis ukuchtil? s cím Ta vytocil? co nove s „princeznou a pubertiakom“? v skole? a ostrovania? ako sa im vedie? Dajake pikosky s turistami isto mas v talóne… kto miluje Grecko, bez tvojich historiek nemoze byt!
    Tvojich 5 knih podstivo precitanych, za tie roky niektore aj viackrat…a putuju v rodine hore-dole…. ( nie ze by som okrem tvojich kníh necitala nic ine! 😀 )
    Tak teraz pomaly oprasujem Korfu bez pruvodce 🙂
    Pavli prajem vsetko dobre!

  10. Jana napsal:

    Mila Ostrovanko,
    mam radost, ze jsem Vas svym prispevkem „nastartovala“ ke sdileni dalsich Vasich ostrovnich zazitku. K Vasemu blogu jsem se dostala zcela nahodou, pri brouzdani na internetu; konec roku 2015 jsem s lehkou virozou stravila v posteli ctenim Vasich starsich prispevku.
    Recko (vcetne Korfu) jsme nekolikrat navstivila a mam tuto zemi moc rada.
    Mejte se krasne a piste (jak tu nekdo uz napsal FB neni uplne to prave orechove).

    S pozdravem,
    „neznama“ Jana

  11. Dáša napsal:

    Dobry den.též prosím neprestavejte psat,pokazde se tesim na nový příspěvek ,jelikož na Korfu jezdime do Agios Mateos a na plaz Paramonas ,a doma mame pejska Korfika 🙂

  12. Liběna Bradáčová napsal:

    Milá Pavlo.
    Jen pište, pište. O Korfu můžu číst pořád. Byli jsme tam již 4x. Jezdíme do Agios Stefanos – severozápad. Je tam všude moc krásně a tak teď v zimě, když můžeme Korfu sledovat akorát tak na web kameře, která je ve Stefanosu momentálně mimo provoz ráda čtu Vaše milé články.
    Už se zase těšíme na léto, nebo spíše pozdní léto. Létáme v září.
    A co nějaká nová knížka. Mám již všechny a je to prima čtení.
    Přeji Vám i vaší rodině moc a moc pohody.

    • ostrovanka napsal:

      mila libeno, moc dekuju. zatim v tuto chvili nemam nejaky konkretni plan, ale snad zase nekdy neco napisu. mejte se krasne, moc zdravim z korfu!

  13. Jary napsal:

    Jen pište prosím dál. Nejen Janě, i mně Vaše články chybííí! Přeji hodně krásných chvil a zážitků, o které se s námi můžete podělit.

  14. Káča napsal:

    Taky jsem minimálně jednou týdně jukla, jestli není nové počteníčko. Na fb sledujeme fotečky a každé video z mimosezóního období nás vysloveně potěší.
    Posílám pozdravy ze zmrzlé Prahy ( fakt nic pro mě )

  15. Jarda napsal:

    Pište dál, spoustě lidí přinášíte do života svým blogem radost.. Sakra, ale ten čas letí..

  16. Eva napsal:

    Milá Ostrovanko,
    já Vás taky čtu už snad deset let, od doby, kdy jsem viděla v novinách upoutávku na Vaši první knížku. Mám je doma všechny. Cestovaly se mnou různě po světě i dvakrát do porodnice :). Vás a R. Fulghuma nemám nikdy v knihovně zastrčené příliš daleko. Moc Vám fandím a těším se na další psaní. A vůbec nevadí, že někdy po delší době.
    Přeji vše dobré Vám i rodině, o které tak hezky píšete.

    • Ostrovanka napsal:

      díky, Evo. myslím, že hlavně do porodnice jsou zvláště ty první knížky přímo jako stvořené, protože si člověk říká, že může vždycky být i hůř:)))

  17. Věra napsal:

    Milá Pavlo,
    netrpělivě vyhížím Váš blog a ejhle, už je tu!!! Moc rádi s mužem čteme o Vaší milé rodince a o celém Korfu. Byli jsme tam 2x a letos se opět chystáme a už teď se nemůžeme dočkat, až se s Vámi setkáme na letišti!
    Dodatečne Vám přejeme mnoho pohodových dnů s vašimi blízkými a doufám, že už Ofélie umí další písničky z českých zpěvníků Já, písnička…pozdravujte ji od nás.
    Vaše věrná čtenářka a milovnice Korfu Věra

Napsat komentář: Káča Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *