Malá lest (na uzurpátora)

Nedávno se mi stala zvláštní příhoda. Do jednoho luxusního hotelu na ostrově přijela tříčlenná rodinka. Máma a táta něco mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou, malý synek, asi pětiletý. Jejich sousedkou se stala nerudná paní, která si hned od začátku na všechno stěžovala.

Přišla jsem je první den do hotelu navštívit a paní Stěžovatelka na mě vysypala spoustu svých starostí, co se jí nelíbí, proč nechce to a chce něco jiného, ale pan Táta se místo mě ihned ohradil a začal její stížnosti obracet v legraci. Všichni jsme se nakonec zasmáli, Stěžovatelka se dala panáka slivovice a nalila nám všem po štamprlce, Táta vtipkoval a Máma zářila štěstím. Ani jsem se jí nedivila. Takový pohodový Táta jako manžel, to musí být skvělé. Možná jsem jí až trošku zazáviděla.

Za pár dní mi volal Táta, že by potřeboval odletět domů dřív, jestli mu mohu zajistit letenky pro celou rodinu. Byla jsem překvapená, tak moc se jim tady líbilo, no, ale zřejmě nastala nějaká neodkladná situace. Slíbila jsem zkusit letenky vyřídit, ale asi za hodinu poté mi volala Máma. Úplně tichým hláskem špitala do telefonu, že volá tajně ze svého mobilu, aby to manžel neslyšel. Že by chtěla se synem zůstat, ale manžel jí to nechce dovolit. Že by si sem tedy pozvala maminku, aby tu těch pár zbylých dní pobyla s ní, ale Táta prostě nechce ani slyšet. Nemohla bych jí prý nějak pomoci?

Napadlo mne, že bych si v rámci cestovních kanceláří mohla založit i manželskou poradnu…Do telefonu jsem jen překvapeně odpověděla, že na to tedy její manžel vůbec nevypadá, kdo by to do něj byl řekl, ale že jí zkusím nějak pomoci.

„To byste neřekla,“ pokračuje Máma. „On je někdy až zlý, když ho to popadne. Strašně na mě žárlí a vzhledem k tomu, že jsem na něm plně finančně závislá, nemám v rodině žádné slovo…,“ ukončuje hovor zkroušeným hlasem.

Druhý den jsem k nim do hotelu vezla jednu letenku. „Jsou jen dvě, takže můžete odletět maximálně se synem,“ povídám přesvědčivým hlasem. Táta se rozpačitě dívá, pak kamsi zuřivě telefonuje, zatímco Máma se vystrašeně dívá, jestli léčka vyjde. „Dobrá, tak ať ta tvoje máma nakonec přijede,“ svoluje už klidněji Táta.

Podávám mu ruku a zatímco on děkuje za ochotu, Máma na mě za jeho zády spiklenecky mrká. Oplácím jí mrknutí a odcházím. Ženy mají držet při sobě, ne?

Pořád ale přemýšlím, jak jiný a nepředvídatelný je život lidí za zavřenými dveřmi…

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky s turisty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Malá lest (na uzurpátora)

  1. Nikos napsal:

    Doufejme ze Tata necte tento blog 😀

  2. buteo napsal:

    To tak.Neustále se přesvědčuji, jak výhodné je cestovat sám. Není kdo by poslal za mnou ještě Tchýni

  3. sonja napsal:

    desny, nechapu, jak se muze nekdo dobrovolne dostat do takovy pasti…

  4. NULI napsal:

    Taky jsem na rozpacích,ale neodsuzuji tu paní. Opravdu za ty zavřené dveře nevidíme.

  5. devadeva napsal:

    sonja: karma

  6. Jenda napsal:

    Sezónní psychoporadna… jdu do toho s tebou, klidně i jako sestřička/bratříček 🙂 Ale Tátu jsi přelstila úžasně!

  7. Eliza napsal:

    To by znělo docela dobře : Poradna pro dámy v tísni, hotel Korfu. Myslím, že bys měla narváno, a dámy by si náramně odpočaly.Těch leteckých linek tam přeci jenom nelítá bezpočet, a přeplavat?? Začni na tom pracovat!

  8. Ostrovanka napsal:

    nikos: mozna cte…:)
    buteo: tak k tomuhle me nenapada zadny vtipny komentar!!!:)))
    sonja: tak vis, na co si davat pozor. na prijemny chlapky…
    nuli: naopak, me ji bylo opravdu lito, nema asi moc vychodisko ze sve situace a manzel se zrejme behem jejich manzelstvi dost zmenil.
    jenda: ok, tak az dorazis, dame hlavy dohromady, jo?
    eliza: nebo bych damy s manzelskymi problemy mohla posilat za tim mnichem na pantokrator. spojit prijemne s uzitecnym. tam je opravdu bozsky klid.

  9. Vlastík napsal:

    Každá ženská má holt chlapa, jakého si zaslouží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *