Kdo jsem a co si přeju?

Nedávno jsem měla v Praze po letech sraz se svými dvěma kamarády – Švýcarkou Isabellou a Švédem Andersem. Seznámili jsme se před 25 lety v kurzu angličtiny v Londýně a od té doby se snažíme se jednou za pár let potkat.

Seděli jsme v na Vyšehradě v zahradní hospůdce, dívali se na Prahu a debatovali o tom, co děláme a co si přejeme. Vlastně na tohle téma diskutujeme vždycky, když se sejdeme. Isabella má významnou funkci v televizi, Anders je zase úspěšný právník a muzikant.

Oba se na mě zadívali a čekali, co hodím do placu jako odpověď. Napila jsem se studené Plzně a trochu se zatřásla. Konec října už byl přece jen trochu chladnější. Pak jsem poctivě přemýšlela: „No, tak já vlastně ani nevím, co na to říct,“ znovu jsem si lokla. „Teď momentálně organizuji individuální dovolené pro české turisty, to je asi moje hlavní náplň. Baví mě to a uspokojuje. Ale neříkám, že to tak bude navždy. Před pár lety jsem pracovala pro rozhlas, to bylo fajn, ale řecká politika mě přestala bavit a zajímat, tak jsem toho nechala. Pak sem tam píšu články o Řecku do novin, ale už tak nějak nevím, pro koho psát, protože většinou nesouhlasím s politikou majitelů novin. Pak píšu blogy a knížky, což je fajn, ale to mě neživí a taky to dělám jen, když mám nápady a náladu. Tak jak se nejlépe popsat?“

Z věže kostele svatého Petra a Pavla se ozvala melodie písně Čechy krásné, Čechy mé. „Vlastně kdybych si měla dát nějakou stálou nálepku, tak by to asi bylo Zimní plavkyně. To je jediná věc, která mě baví za každých okolností… Ale třeba za pár let řeknu něco jiného, kdoví..“

Anders se taky napil a podotknul, že to je vlastně skvělé, že dělám vždycky, co chci, že to je vlastně i jeho sen. Isabella souhlasila, protože zrovna přemýšlela o tom, že svoji významnou funkci pověsí na hřebík, protože jí závistiví muži, kteří nemůžou rozdýchat, že na tomhle postu sedí (mladá, chytrá a krásná a  blondýnka k tomu) žena, házejí klacky pod nohy a je z toho unavená. Snaží se ve volných chvílích meditovat a cvičit jógu, aby se z toho stresu nezhroutila.  Anders zase objímá stromy podle jihoamerických tradic. Já tohle všechno nahrazuji tím zimním plaváním, protože jóga je na mě moc pomalá a složitá a meditaci se ne a ne naučit, protože nedokážu zastavit tok myšlenek.

A tak mě napadlo, že můj recept na klid v duši je celkem jednoduchý: Každý den se snažím najít alespoň jednu, byť třeba malou, věc, za kterou mohu být vděčná, a taky zkouším denně udělat alespoň jeden dobrý skutek. Nemusí to být nic velkého, třeba dát pár drobných žebrákovi nebo vzít někoho stopem.

Tohle se snažím naučit i svoje děti. Vlastně ani nemám žádné ambice, aby dosáhly velkých cílů, ale aby se na své cestě, ať už povede kudykoliv, potkávali s lidmi, kteří je budou v dobrém smyslu ovlivňovat. Já jsem to obrovské štěstí měla.

Pak jsme scházeli z Vyšehradu k Vltavě, podzimní sluníčko ozařovalo celé nábřeží a já jsem pocítila obrovskou vděčnost, že jsme se zase mohli takhle ve třech sejít. Pak už stačilo věnovat jedné mamince v tramvaji jízdenku, když se nervózně ptala, jestli někdo nemá na prodej, a rozesmát ji tím, že jí děkuji, že mi dnes pomohla udělat dobrý skutek, a den byl jako vymalovaný.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Kdo jsem a co si přeju?

  1. Čerf napsal:

    Myslím, že tohle je moc dobrý program, a mně je rozhodně sympatičtější než úmysly mnohých změnit svým konáním svět.

    • ostrovanka napsal:

      já bych ale chtěla změnit svět!! 🙂 (nebo být aspoň jedna z kapek v moři)

      • Aleš Pokorný napsal:

        Nejsem si jistý, jestli to ještě jde… Asi už jsem starej…Ale bylo by to krásný…Co kdybychom se sešli příští rok na Kerkyře a popovídali si o tom? – nejspíš červen – červenec:-))

  2. Jana Stejskalová napsal:

    Pavlo, díky za další milý a velice chytrý článek. Na každý se těším. Hned po ránu to bylo milé pohlazení a pousmání, to je hodně. Taky dělám drobné maličkosti pro ostatní a mám z toho dobrý pocit, i když tím nezměním svět. Přeji ti další krásný den se zaplaváním u Staré pevnosti

    • ostrovanka napsal:

      děkuji!! Já právě myslím, že když bude těch lidí hodně, že se podílejí pak na změně celkové… takže já jsem jedna kapka a ty další!

  3. Iveta.Skuhravá napsal:

    Pavli, ti je přesně ono! Děkuju:-)

    • ostrovanka napsal:

      🙂 já díky a doufám, že už se konečně sejdeme na nějaký drink v Praze nebo že přijedeš sem!

  4. Petr Szalbot napsal:

    Ahoj Pavlo. Souhlasím i nesouhlasím s tím, co píše ČERF … Souhlasím, že ten tvůj přístup je skvělý a sympatický – takto by to měl mít každý. A nesouhlasím – respektive si to nemyslím – že „neměníš svět“ … U tebe to je samozřejmě jinak, než u těch, které měl na mysli ČERF, ale faktem je, že každý z nás vším co děláme ten svět měníme. A dobrým skutkem snad vždy k lepšímu … 😉 a nezapomínejme na efekt ‚motýlích křídel“ – co my víme co tím, pro nás drobným, dobrým skutkem spustíme … Kéž by si to vzalo za své co nejvíce lidí. Srdečně zdravíme celou tvojí báječnou rodinu i náš milovaný ostrov.

    • ostrovanka napsal:

      já taky myslím, že každý z nás má možnost měnit svět, i když třeba jen minimálně, ale musí prostě začít u sebe. já vás taky moc zdravím a těším se na zprávy z vaší hudební rodinky!

  5. Marketa Tomcikova napsal:

    To je moc krasne napsane, diky!

  6. Mára napsal:

    Nevím – možná mi to jen přijde, ale zdá se mi, že vás 3 máš to nejcennější a to svobodu v tom co děláš.

    • ostrovanka napsal:

      tu svobodu má každý z nás (alespoň nás tří), ale ona ta svoboda taky souvisí s velikou nejistotou. to je vždycky něco za něco. jenže já jsem svobodný člověk, takže mně to takhle fakt vyhovuje (alespoň momentálně… uvidíme, co budu říkat, až budou ostatní v důchodu a já se budu pořád shánět po nějaké práci…:)

  7. Kamila Jančíková napsal:

    Díky za tohle sdělení. Mám pocit, že aspoň nejsem sama. Přesně rozumím tvým pocitům. Nevím, možná to máš jinak, ale také mám spoustu „úspěšných“ přátel a člověk se neubrání srovnávání a pocitů nejistoty, že nemá tu nálepku úspěšného podnikatele, právníka, umělce či jiného profesionála…. Ale nikoliv proto, že nemám profesní dovednosti, ale dělám jich víc, podle toho, kde jsou zrovna dveře otevřené a co mě baví.
    Pro většinu lidí jsem totální bohém nebo vlastně ne, „bohém“ – to už je vyšší level, ale spíš člověk, který se potácí od jednoho k druhému, je neukotvený, nemá uspořádaný život. Všichni si myslí, že „mám přece na víc“. 🙂 Ale mně jen baví poznávat všecky krásy světa (a může jím být práce v korporaci, ve start-upu a nebo ježdění pro turisty na letiště). A hlavně přece já jsem JÁ a ne nějaká PROFESE. Jo a ještě malá zpráva pro tebe: joga, brouku, když vybereš ten správný styl, rozhodně není pomalá. Spíš naopak. 🙂

    • ostrovanka napsal:

      jo, to je fakt!! ty jsi úplné ztělesnění svobodného člověka i povolání!!!
      jinak ta jóga… já ti věřím, ale asi zůstanu u toho plavání 😀
      ty děláš jógu?

  8. Žaneta Krsková napsal:

    Objevila jsem tento blog v předvečer odletu na Korfu, kdy jsem už ze všech corona certifikátů měla lehké bolení hlavy. Děkuju, že díky pár článkům se mé původní těšení na ostrov vrátilo.
    Boží blog, děkuju. At’se vám daří. žaneta

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *