Tohle je můj milovaný synek Danny (pro mé čtenáře Janýsek) 💙. Zítra bude slavit své 25. narozeniny 🎂 a právě teď se nachází v Kolumbii, na mezinárodním hudebním festivalu v Cartageně, kam byl pozván, aby koncertoval a vyučoval.
Vzpomínám si, jak se zničehonic, asi v jedenácti letech, rozhodl, že se chce učit hrát na příčnou flétnu. Všichni ho zrazovali, že je to prý holčičí nástroj (…), ať hraje raději na trubku nebo pozoun. Ale on trval na flétně. Dodnes si myslím, že to bylo tím, že jsem mu po celé těhotenství a pak i v kojeneckém věku pouštěla pořád dokola CD Jiří Stivín – Barokní flétny (nebo tak nějak se to jmenovalo). Vždycky u toho okamžitě usnul 😴 a fungovalo to úplně neuvěřitelně na jeho zklidnění.
Po pár měsících vyhrál nějakou lokální soutěž a rozhodl se, že chce být profesionálním flétnistou. A začal cvičit jako o život 🎶. Slíbila jsem mu, že když bude mít na vysvědčení samé A, koupím mu jeho vlastní flétnu. Pamatuji si, jak přišel domů se slzami v očích, že se fakt snažil, ale jeho učitelka hudby paní Afroditi (doufám, že to čte a stydí se ještě dnes 😄) mu dala B, protože si v hodinách hudby nechce vybarvovat omalovánky.
Řekla jsem mu, že známky od takhle pitomých učitelek mě nezajímají, a flétnu jsem mu koupila.
Pak chtěl jít na hudební střední školu, s čímž zase nesouhlasil můj manžel – že prý se tam nic nenaučí a ať vystuduje něco pořádného, hudbu že má mít jen jako koníčka. Jenže to bylo zrovna v době, kdy mi umírala sestra, a já s ní krátce předtím byla na takovém trochu „ezo“ semináři s Clemensem Kubym. Viděla jsem tam asi padesát účastníků – všichni nemocní, zoufalí, zlomení a nešťastní. A když se jich CK ptal na různé věci, skoro ze všech vylezlo, že v životě chtěli dělat něco jiného, než dělají, ale rodiče jim to nedovolili nebo neumožnili. Bylo mi z toho strašně úzko 😔 a rozhodla jsem se, že Daníka podpořím za každou cenu, i kdyby to bylo proti vůli jeho tatínka.
A léta ubíhala. Danny pořád hrál a hrál. Všude – na cestách, na letištích, v hotelech, prostě kdekoliv a kdykoliv. Flétnu měl neustále u sebe 🎼.
Pak vystudoval hru v Curychu, naučil se čínsky (vážně… 😅) a začal publikovat svá videa na různých sociálních sítích. Na těch čínských se představil a řekl, že vyučuje hudbu.
A tak má spoustu online žáků z Číny i dalších zemí 🌍. A pak se jedno jeho video – nikdo netuší jak – dostalo do takového koloběhu internetu, že ho vidělo přes 3,5 milionu diváků 😲. Začal dostávat různé nabídky na hraní a jedna z nich byla právě účast na festivalu v Kolumbii.
Vivaldi Summer – Fastest double tongue!? #flute #vivaldi #doubletongue #fourseasons #viral #fyp
O tom, jak tam málem nedoletěl – protože řečtí farmáři blokovali silnice, den před jeho odletem bylo kvůli napadení Venezuely zrušeno spousta letů do těchto končin a k tomu byl v Řecku v neděli několikahodinový výpadek všech letišť – se rozepisovat nebudu 🙈.
Ale kromě toho, že se samozřejmě chci pochlubit, protože jsem na něj fakt děsně hrdá ❤️, jsem chtěla říct dětem, ať si tvrdošíjně jdou za svým snem a nenechají se odradit, a rodičům zase, aby svým dětem nebránili v tom, co je skutečně zajímá a baví, pro co mají vášeň a nadšení. Protože malému malíři, tanečníkovi, hudebnici nebo sochařce se prostě neříká: „Vystuduj něco pořádného, třeba práva nebo ekonomiku, ať se uživíš, a umění můžeš mít jako hobby…“
Protože je to bude celý život mrzet. Třeba by to nakonec neklaplo. Ale oni to ani nezkusili. A pak sedí na ezo seminářích a doufají, že se to celé dá ještě nějak zvrátit…
A dodatek na konec 😊: dnes slaví narozeniny i Adonis (Andreas) 🎉 a když viděl Dannyho video, které nám včera poslal z Kolumbie, měl slzy v očích 😢 a řekl: „Ještě že jsme mu dovolili studovat hudbu.“ 😄
Vůbec se ti nedivím, že jsi hrdá; však je rozhodně na co. Spojení cílevědomých dětí a oduševnělých rodičů, jak se zdá, dokáže vydávat pozoruhodné plody :-).
🙂 nevím, jak moc jsme jako rodiče oduševnělí. prostě člověk dá, co umí, aobčas se něco povede a něco jiného zase ne. asi je důležité nebrat to všecko přehnaně vážně. každopádně děkuju!
Dobrý den Pavlo, zdravím z Prahy a nemohu než souhlasit.
Naprosto skvěle a láskyplně napsáno! Gratulace k synovým úspěchům, mimochodem moc se Vám povedl!
Dcera je prvním rokem na gymnáziu a dva předměty, které měla ráda jí a všem ostatním znepříjemňuje taková nějaká paní učitelka „Afroditi“. Opakujeme jí doma, že tyto předměty nyní bereme již, bohužel, jako nutné zlo a hlavně, ať se přístupem paní „Afroditi“ nenechá deptat! Není všem dnům konec.
Občas sem zabrousím a přečtu si něco povzbudivého, zábavného nebo i poučného. Mám od vás všechny knihy, jednu jsem dokonce získala i s vaším podpisem – Korfu bez průvodce a trochu se i řídila jeho radami při návštěvě Korfu v loňském roce. Určitě se budu snažit podívat se tam znovu!
Přeji Vám a Vaší rodině příjemný rok 2026 a těším se na další Vaše příspěvky.
mockrát děkuji!! s těmi učiteli, kteří dokážou děti odradit na celý život, je fakt kříž. tady jsme jich zažili mnoho. jaké předměty jsou ty dva, co bavily Vaši dcerku? držím jí palce, ať si najde to, co ji naplňuje.
mějte se hezky a na Korfu určitě přijeďte! kdybyste chtěla bydlet v soukromí, napište mi a něco hezkého vymyslíme.
Dobrý den Pavlo, děkuji za nabídku a určitě ji zvážím, až se na Korfu budeme chtít opět vypravit. Průběžně sleduji Vaše příspěvky a děkuji za upřímné pobavení.
U nás to je biologie a chemie a bohužel stále beze změny s učitelkou „Afroditi“.
Mějte se krásně a užívejte si ve zdraví vše co se dá.