Dnes jsme se probudili do úplné tmy. Bylo už skoro 8 hodin, ale venku ticho jako v hrobě, bylo slyšet jen kvílení větru a zvony na kostele. Rychle jsem vypravila Janýska do školky a dívala se z okna, jestli chuděrka nezmokne. Stihnul to jen taktak.
Uvařila jsem si kotel čaje, zapálila svíčku a čekala na příchod prudkého deště a také Máši, Češky, která se rozhodla zde letos strávit zimu se svým milým a která se mnou chtěla udělat rozhovor kvůli své diplomce na téma „Češky s Řeky na ostrově“. Tak v tomhle já jsem samozřejmě expert, protože bydlím v centru ostrova a centru samotného města, křižují se tady cesty mnoha dívek, které tu bydlí. Jedny přicházejí s pláčem, druhé s radostným úsměvem, v našem bytě se prolínají emoce všeho druhu. Dnes odpoledne se jich ale prolnulo několik mých s několika Adonisovými.
Konečně začalo pořádně pršet. Rozhodla jsem se udělat Adonisovi radost a něco uvařit. U nás vařívám já tak třikrát do měsíce, většinou špagety s rajskou omáčkou, kterou umím docela dobře a na které se nedá nic moc zkazit. Zbytek času vaří Adonis, který je výborný kuchař, ale taky ostrý kritik kuchařského umění ostatních.
Našla jsem si na www.chefkoch.de recept na těstoviny se šalvějovo-česnekovou omáčkou. Mňam, pomyslela jsem si a také si oddechla, neboť k přípravě jídla bylo potřeba jen máslo, šalvěj, česnek, sýr a špagety… Jak jednoduché.
Místo másla jsem do pánve dala olivový olej /nechtěla jsem zvyšovat Adonisovi hladinu cholesterolu/ a trošku šalvěje. Pak se mi to ale zdálo málo. A tak jsem přidávala a přidávala, až jsem měla smažené šalvěje plnou pánev. Celým bytem pronikla ostrá vůně šalvěje /popravdě, proniká ještě teď o tři pokoje dál a o 5 hodin později/. Na závěr jsem do pánve vymáčkla stroužek česneku a nastrouhala parmezán a bylo hotovo.
Adonis přišel právě s Janýskem ze školky. Janýsek už ve dveřích začal ječet, že tu něco strašně smrdí. Adonis přiběhl k pánvi, podíval se na mě úplně vyděšeným něvěřícným pohledem a tiše procedil mezi zuby, jestli jsem to nepřehnala, že šalvěje je na tohle jídlo potřeba tak desetina. –Dobrá dobrá, hlavně se nerozčiluj, vždyť lépe více než méně a celé to tam dávat nemusíme,odvětila jsem zvesela. Janýsek mi řekl na rovinu, že chce ty špagety s pestem a Ofelie jen zírala. Nahrnula jsem šalvěj do našich talířů a posypala parmezánem. Adonis vyjedl jen suché špagety a odešel na svoji třináctikilometrovou procházku bez jediného slova. /Až potom jsem zkontrolovala recept, kde se píše: na másle osmažit asi dvacet lístečků šalvěje a potom vyndat. Špagety polít šalvějovým máslem a posypat sýrem. Aha, a my křupali smažené lístky šalvěje. Respektive já…/.
Rozhodla jsem se vylepšit svoji image a vyrobit vaječný koňak, na nějž mi dala recept má splublogerka Duna. Půl litru rumu atd… Teď večer jsem odvážně vyšla s deštníkem v ruce do neskutečného slejváku, abych nakoupila rum a kondenzované mléko. Adonis jen tiše poznamenal, ať už dnes raději svého experimentování nechám, ale já se nedala. Po chodnících tekly proudy vody, venku se hřmělo a blýskalo, na ulicích bylo jen málo lidí, někteří teprve a někteří ještě nakupují na vánoce a dnes je otevřeno až do večera. Přišla jsem do nejlevnějšího supermarketu a sháněla se po rumu. Zahlédla jsem ale pouze Bacardi, rum bílý, už bych ho vzala a vyzkoušela udělat vaječno bacardový koňak proč ne, odradila mě akorát cena: 14 Eur.
Šla jsem tedy do speciálizovaného obchodu s alkoholickými nápoji, tady se jim říká Cava a našla tam asi 25 lahví nejrůznějších rumů. Jen mi prostě předtím nedošlo, že tuzemák za pár kaček tu asi mít nebudou. Ceny rumů se pohybovaly od 14 do 170 Eur. Zvážovala jsem, zda-li je rozumné lít drahý rum do vajec a kondenzovaného mléka a usoudila, že s mým kuchařským citem zajisté ne. Prodavačka mi začala zdlouhavě vyprávět o své dospívající dceři a mě najednou bylo trapné si nekoupit vůbec nic. Koupila jsem nakonec flašku vína a odešla. Uděláme si s Adonisem hezký večer /pokud už se nekaboní za ten dnešní oběd/. Místo vaječňáku koupím na vánoce Baileys, budu to mít bez práce a ještě ušetřím.
Ta nemcina vid….??!?!Priste mi napis, ja ti to prelozim! ;-D
Hlavně, že jsi se dopracovala k správnému závěru, dle posledních tří řádků. Jinak se říká, ševče drž se svého kopyta a Ty přece hezky píšeš. Mně jde hodně lépe to vaření.
majo, buteo, mate pravdu. ja uz budu jen psat a zbytek at dela adonis. ono totiz jednou za cas pokazit jidlo ma i svoje plus, protoze ted me minimalne mesic varit vubec nenecha…:))
Ber to tak, e alvěj je léčivá bylinka a nic zlého se zas tak nestalo. Já měla na dovolené problém opačný, kdy jsem se v malé umavské vesničce rozhodla po večeři namíchat mojito a paní prodavačka v konzumu nechápala, proč opovhruji tuzemákem 🙂
No ono mě to pak napadlo, že jsem zapomněla napsat, že to má bejt tuzemák, ale jak vidno, nikoho to nezmýlilo. Pila jsem už i vaječňák dělanej ze slivovice a přestože si to někteří pochvalujou, byl to pěknej hnus. A fakt je, že mě nenapadá nic, čím by se ten tuzemák v tom vaječňáku dal nahradit… Ale zase – mně třeba strašně moc chutná Ouzo – a tady ho nikde nemaj ;-))
duna, fakt nikde u nas nemaji ouzo?? to se mi nechce vubec verit! tak az na podzim pojedu do cech, jedno ti privezu, plati??
Jestli budu ještě v tu dobu blogovat a ty taky, tak platí 🙂
co se týče ouza u nás, tak můžu poradit.. dá se koupit v několika specializovaných prodejnách v Praze a taky v Intersparu v mezinárodním koutku..