Další příběh od větrného mlýna

20161210_164428

Moje nejoblíbenější zimní místo je neutuchajícím zdrojem příběhů. Dnes byl krásný den, vlastně až tak krásný, že kdybych nevěděla, že je prosinec, nikdy bych tomu nevěřila. Sluníčko pražilo, nebe bylo bez mráčku a ve vzduchu nebyl ani náznak vánku. V zimě ne úplně běžné.

U mlýna už byli všichni obvyklí zimní plavci vystavující svá těla slunečním paprskům. Vřele mě pozdravili a paní Eleni, která ještě před léty chodila k mlýnu pouze nabízet své dobroty, ale měla na sobě vždy péřovou bundu, ale teď už několikátou zimu plave taky, se převlékla do plavek a běžela ke mně, aby mi nabídla čerstvě usmažené tzaletia. Byly to takové sladké placičky s rozinkami, které jsem jedla poprvé.

Pak jsem šla plavat a v moři potkala starého pána, bývalého pekaře. Ptal se mě na Adonise, zda ještě peče chleba a vyprávěl mi, že má nemocnou manželku a že mu loni strhli třetinu důchodu. Pak se ale usmál a ukázal na modré nebe a podotknul, že aspoň to počasí a moře tu máme ještě zadarmo, i když i to nám možná Tsipras brzy zdaní, a plaval dál. U majáku stál po kolena ve vodě další muž v plavkách, který mlátil právě ulovenou chobotnicí o velké kameny. Vždycky je mi těch chobotnic hrozně líto, a tak jen pevně doufám, že moc netrpí. K jídlu je mám totiž opravdu ráda.

Nade mnou kroužili dva racci a každou chvilku se vrhli střemhlav do vody, vylovili rybku a zase odletěli. Na konci mola stála mladá Italka v černém kabátě a hlídala dvě malé děti. Každou chvilku na ně něco pokřikovala a já jsem se divila, že jí není horko. Nakonec se z ní vyklubala stará známá Georgia, která posledních šest let žila na vedlejším ostrůvku Paxos, kde měla obchod s oblečením, ale musela se vrátit na Korfu, protože starší dcerka začala chodit do školy.

V kavárně na břehu bylo plno. V neděli sem Korfané chodí na svoji polední kávu nebo ouzo a něco malého k zakousnutí. Vedle na zídce seděl pravoslavný pop ve svém černém taláru a vedle něj jeho žena, která s malým synkem krmila rybičky starým chlebem.

Když jsem plavala nazpět, paní Eleni se ke mně přiblížila a ptala se, jak mi chutnaly tzaletia. Ač sladké moc nejím, popravdě jsem přiznala, že byly výborné, a paní Eleni radostně zvolala: „No, tak to si je musíš doma usmažit!“ Prý to není vůbec těžké: „smícháš trochu žluté kukuřičné krupice s bílou moukou a trochou vody, přidáš špetku soli, trochu kvasnic, pár rozinek a pak z těstíčka uděláš malé placičky a ty smažíš v kukuřičném oleji. Pak je jen obalíš v cukru a je to…“ To bych měla vyzkoušet, jen nevím, zda si to pamatuji úplně správně.

Pan Tasos, který proplaval právě kolem nás, podotknul, že tzalepia jim dělávala babička vždycky o Vánocích.

Na plochých kamenech se právě převlékal Takis, mladík s downovým syndromem, který sem chodí denně a pak plave třeba hodinu, a dokonce se kdysi umístil na předním místě v paraolympijských hrách. Ten žije ve svém vlastním světě a povídá si sám se sebou. I tentokrát jen opakoval svoji mantru: „Já jsem Takis, Takis, nejlepší plavec na světě. Uplavu všechno a rychle. Jsem nejlepší, Takis, Takis…“

Na břehu se sušili ti, kteří právě vylezli z vody a pan Spiros rozdával všem kalíšky s tsipurem, prý bude mít sice svátek až zítra, ale to nebude moct přijít, protože k němu budou chodit návštěvy, aby mu blahopřály, stejně jako všem Spirosům na ostrově.

Vím, že o větrném mlýnu píšu až moc často. Jenže kdo žije na Korfu a nechodí tam, jako by nebyl. Protože právě zde se odehrává to nejpodstatnější dění na Korfu. Tady se totiž nachází ten krásný korfský mix života.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Další příběh od větrného mlýna

  1. Vladimír napsal:

    Moc hezky se to čte Pavlo.Krásné místo na setkávaní s místními.Musím navštívit.Tam u vás jsou si lidé tak nějak navzájem blízcí,rádi se podělí o poznatky a vůbec je všude přátelská atmosféra.To by mělo být u nás.Bude u vás teď i někdy horší počasí?Předvánoční plavání už asi nezažiju,ale dovedu si ho živě představit.

    • ostrovanka napsal:

      Vláďo, nevím, jestli je to lepší. tady je to prostě taková vesnice, takže k sobě mají lidé blíž. A je pravda, že Řekové jsou hodně komunikativní.

      Počasí se určitě zhorší, pak začne pršet a hřmít a sníží se teplota třeba na osm stupňů, foukají silné větry a tak. Ale většinou to netrvá moc dlouho a střídá se to.

  2. Mára napsal:

    Zkrátka v ČR je na vsi centrem dění, klepů a známostí hospoda a na Korfu zase větrný mlýn. 😀

  3. tara rose napsal:

    Dobry den,
    muzeme se nejak spojit primo, treba pres email?
    Rada bych s vami probrala moznosti spoluprace. Jsem sestra Silvie z Trutnova, ktera mi nadsene o vas a vasem miste vypravela. Zabyvam se vyukou meditace a dalsimi vecmi osobniho rozvoje. Hledam misto pro svoje seminare. Ne velke akce ale prijemne mensi skupinky. Posilam odkaz na svou stranku. http://www.sacredearth. cz….. zdravim Tara

    • ostrovanka napsal:

      nejak mi nejde odpovedet, tak zkusim mail zadat jeste takhle: pavla74 zavinac hotmail.com, jinak mi to nebere. napsala jsem vam vzkaz na vasi stranku. p

  4. Čerf napsal:

    Takovéhle Boží mlýny nechť melou o překot :-).

  5. Tereza napsal:

    Mila Pavlo,
    klidne pište o mlynu a plavani dal. Me to vzdycky tak hezky provokuje, ze bych zimni plavani taky zkusila. Uz se budu muset konecne odhodlat a pomalu se zacit osmelovat a otuzovat, az do toho more nakonec vlezu 🙂

    Zdravim ze Zakynthosu
    Tereza

    • ostrovanka napsal:

      Milá Terezo, tak směle do toho. Teď je ještě čas. V lednu to už půjde hůř. A dokud jsou ještě ty krásné slunečné dny, stojí to opravdu za to!! Držím palce a krásné Vánoce!

  6. Papaja napsal:

    Krasne 🙂
    Je, ted mi to pise, ze prispevek musi byt delsi… tak. 🙂

Napsat komentář: Vladimír Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *