Čeští turisté V.I…..P. (S laskavým svolením Ondřeje Havelky)

Nedávno mi od něj došel balíček s jeho cédéčky, která mi slibuje už skoro rok a tak jsem si při té příležitosti vzpomněla, že jsem o něm chtěla už dávno napsat. Začnu ale popořadě.

Před několika lety, kdy jsem pracovala tady na ostrově pro jednu velkou českou cestovku, mi přišel e-mail tohoto znění: „Zy týden přijede na ostrov pan Ondřej Havelka s rodinou, prosím, zajistěte pro něj co nejlepší apartmán v místě, kde bude ubytován“.
„Hm…, Havelka“, pomyslela jsem si potěšeně, vzala jedinou jeho originální audio kazetu, kterou jsem měla /všechny ostatní byly kopírované v osmdesátých letech, promiňte, Ondřeji, ale tenkrát to bylo buď nedostatkové zboží nebo jsem neměla těch 60 Kčs/ a zajela na západní pobřeží do střediska, kde jsou umístěny krásné domky s výhledem na pláž. Kazetu jsem předala ředitelce ubytování, aby věděla, kdo k ní přijede na návštěvu a zároveň ji požádala o co nejlepší místo.Paní ředitelka mi přátelsky sdělila, že se pokusí zařídít, co bude v jejích silách. Posléze mi volala, že má pro pana Havelku apartmán ve druhé řadě od moře, ale po dvou dnech ho přestěhuje do nádherného bungalovu v první řadě přímo na pláži. Byla jsem ráda, že všechno klaplo a čekala na příjezd mého oblíbeného hudebního hrdiny.

Dorazil s celou svojí rodinkou a byl nesmírně milý. Tedy alespoň těch pět minut, co jsem ho viděla na letišti. Pak se všechno změnilo. Asi po hodině jsem s ním telefonovala poprvé. Říkal, že v letadle zapomněl bundu a že mu na ní hodně záleží a zda-li by šla nějak získat nazpět. Obtelefonovala jsem letiště na Ruzyni, poslala e-maily na dispečink, do cestovky, letuškám a pilotům, ale nikdo žádnou modrou bundu nikde neviděl.

Druhý den jsem přišla do letoviska na schůzku s klienty. Normálně se celebrity většinou nedostavují, nechtějí být konforntovány ostatními turisty. Ondřej ale dorazil. /“To je Žbirka?“, ptali se mě někteří spoluturisté šeptem…/.
„Potřebuji si s vámi promluvit“, začal milým hlasem. „Víte, ta ženská nás chce přestěhovat, ale my chceme zůstat tady, kde jsme.“ Pak začal kolotoč výměny názorů mezi mnou, ředitelkou, klientem, jeho manželkou a já jsem zjistila, že platí „za dobrotu na žebrotu“, neboť druhá řada se uvolnit musela, měl tam přijet majitel domku. Kdybychom však rodinku bývali dali do nějakého ubytování v poslední řadě, jistě by nám býval děkoval za pozdější přestěhování. Konec dobrý, všechno dobré. Akorát pořád chyběla ta bunda.

V noci se mi zdálo o modré prošoupané budně. Ve dne jsem pořád vymýšlela, jak ji najít. Opravdu jsem mu chtěla pomoct, i když jsem si říkala, že ztráta takové bundy přece nemůže být tak strašná. „Moc mi na ní záleží,“ říkal Ondřej.

Za 14 dní odletěl. /-Konečně, pomyslela jsem si tehdy a šla si na něj dát stopku metaxy/. Za dvě hodiny po odletu mi ale volá: „víte, prý by ta bunda mohla být na ztrátách a nálezech na místním letišti…“. Hned jsem se tam rozjela. Na ztrátách a nálezech jsem našla asi tak 180 modrých bund odpovídajících jeho popisu. „Potřebuji přesný popis, je jich tady fůra“, poslala jsem sms. „Poznávací znamení je suchý rohlík v kapse a o ten pávě jde“, přišla za chvilku odpověď. A tak jsem prohledala všechny kapsy všech stoosmdesáti modrých bund, našla spoustu zajímavých věcí a ta poslední…měla suchý rohlík. Nemohla jsem uvěřit, že tu ztrácím tolik času ne kvůli bundě, ale kvůli rohlíku!!

Heureka, pomyslela jsem si a poslala budnu nejbližším letem do Prahy a doufala, že už o něm nikdy neuslyším.

Po roce mi přišel e-mail tohoto znění: -Dobrý den, vážená paní Ostrovanko, nevím, jestli si na nás pamatujete, my jsme ti problémoví klienti a rádi bychom přijeli znova…

Jestli si pamatuji? Nejen já, ale skoro všichni na ostrově si pamatují. Ředitelka ubytování řekla jednoznačně: „Nemáme místo“… Nakonec se nějaké našlo…

Minulý rok jsem se ho na to konečně zeptala: „Proč byl ten suchý rohlík tak důležitý?“ „Suchý rohlík?“, zeptal se překvapeně. „To už nevím, to jsem asi žertoval“.

Mezitím uběhlo několik let. Ze čtyřleté dcerky je dnes velká slečna. Ondřej nestárne a je čím dál tím milejší. Ostrov si zamiloval a já i Adonis jeho. A tak si spolu s ním zpívám: „I might be wrong…“ Totálně jsem se zmýlila.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky s turisty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Čeští turisté V.I…..P. (S laskavým svolením Ondřeje Havelky)

  1. sneczech napsal:

    Happy end. Ale než bych se k němu dopracoval asi bych na pana Havelku moc příjemné vzpomínky neměl… Ale co, konec dobrý všechno dobré 🙂

  2. ann napsal:

    super storka. Sem si myslela že Havelka nosí jen fráčky…

  3. duna napsal:

    Mně to stejně nejde do hlavy, proč vždycky všichni tak skáčou kvůli někomu, kdo je známá osobnost. Většinou mě napadá, že za to, jaký jsou potom některý z nich nepřizpůsobivý osoby, mají svůj díl viny ti okolo nich. Právě tím umetáním cestiček… Asi dva roky jsem to pozorovala zblízka u jisté vysoce postavené osoby, která byla schopna chovat se úplně normálně, ale nikdo to po ní prostě nevyžadoval… Jakmile zmizela suita umetačů, stal se z něj normální člověk.

  4. buteo napsal:

    Raději jsem vymazal svůj názor. Hodnotím je, že velká část národa je má ráda a že je baví.

  5. Leni ze Sevilly napsal:

    no asi byl pan Havelka trosku narocny, ale co delat…kdo rad pomuze, myslim, ze se vdeku docka od slusnych lidi…

  6. Ostrovanka napsal:

    vip – ja myslim, ze to ty zname osobnosti /jak ktere, samozrejme/ ani tak nevyzadujou, ale spis je to takova uctivost tech firem, cestovek atd. nechteji si udelat spatne jmeno, muzou se chlubit tim, ze s nimi jezdi celebrity.ale prave moje pointa je, ze kdyz je clovek pozna trosku bliz, ze to jsou uplne normalni fajn lidi, kteri o nejake umetani cesticek zas az tolik nestoji.

  7. Mirka napsal:

    Přesný popis?Suchý rohlík v kapse.Tohle mě tedy vážně pobavilo.

  8. Hannah napsal:

    Máš bezva blog 🙂Ahoj, jsem tu poprvé a strávila jsem tady hned nejmíň hodinu (nebo 2?). Moc pěkně se to čte, máš talent na příběhy.Bydlet v Řecku u moře to musí být fajn. Jeden platí majlant aby tam moh pobýt týden a někdo si tam bydlí celý rok, to je nefér:) Já se letos chystám do Řecka poprvé, termín přelom srpen-září, hrozně se těším.

  9. Ostrovanka napsal:

    2hannah: diky. nechala jsem ti vzkaz u tveho clanku o exemech.

  10. Sára napsal:

    Říkám si,proč si vlastně lidé..i „celebrity“ raději nezařizují vše sami? Zdá se mi to takové normální, když chci někam jet, tak si to prostě zařídím..anebo pak nemám poznámky,že to není jak bych si představovala.

  11. Ostrovanka napsal:

    2saraprotoze je to levnejsi, pohodlnejsi a kdyz to neklapne, je to na koho svest…

  12. Sára napsal:

    To je fakt.Někdy mi teda úplně vypadne logika života:o))

  13. Hannah napsal:

    Díky za tip 🙂

  14. Helazd napsal:

    Ostrovanko jsem ráda, že z Ondřeje se nevyklubal nějaký protiva, ale že je nakonec milý člověk. Mám ho totiž docela ráda a bylo by mi to líto.Na druhou stranu, když je člověk známou osobou, je asi těžké zavděčit se všem, se kterými potká.

  15. Ostrovanka napsal:

    2helazd: mas uplnou pravdu, taky jsem si docela oddychla. nakonec…

  16. Peťulka napsal:

    stehovani
    Moc hezký článek, jako všechny 🙂 Pana Havelku jsem měla také možnost potkat osobně a byl moc prima! Jsem ráda, že i tady se tak nakonec ukázal. Do celého vyprávění mi nezapadá jen jedno malé kolečko. Přece se dá předvídat, že člověk nebude žhavý do stěhování po dvou dnech, kdy si konečně všecko vybalil a trochu si zvyknul! Nabídnout jako možnost, ano, ale povinně? Bylo by mi jasné dopředu, že tím nikoho nepotěším, právě naopak 🙂

Napsat komentář: Ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *