Na lyže do Řecka

IMG_1126

Ano, i v Řecku se dá lyžovat a já to dětem slibuju už několik let. Vždycky, když jsme totiž v zimě přijeli do Čech, nebyl sníh. A tak jsem se rozhodla, že je vezmu letos tady, ještě než vyrostou z přivezených kombinéz.

Jediným zádrhelem, když člověk bydlí na Korfu, je se z ostrova vůbec dostat pryč. Zagooglovala jsem trošku na internetu a zjistila, že jedna místní cestovka pořádá na jeden den zájezd do lyžařského střediska Vasilitsa. Od manžela jsem se dozvěděla, že jsem šílená, protože to je velmi dlouhá cesta, na jejímž konci jsem si uvědomila, že můj manžel má vždycky pravdu.

 

V pět hodin ráno už jsme byli nastoupeni v přístavu, abychom stihli první trajekt. Současně s námi také dorazil autobus místní cestovky, na kterém bylo velkými písmeny napsáno Crazy holidays, což jsem brala jako další potvrzení toho, že člověk musí být šílený, aby něco takového absolvoval. Netušila jsem, že strávíme mnohahodinovou cestu s řeckou partou středního či staršího věku, která si rodinný výlet do hor spletla s noční návštěvou taverny.

 

Po dvou hodinách plavby jsme nastoupili na pevnině do autobususu a chystali se na tříhodinovou cestu. Doufali jsme, že dospíme ranní brzké vstávání.

 

To jsme ale nějak zapomněli, že v Řecku možná budeme cestovat s Řeky. V našem autobuse byla skupina obzvlášť podařená. Hned v osm ráno přiběhla k mikrofonu bodrá šedesátnice a zvučným hlasem začala provolávat, že dnes budeme pít, jíst, tančit a bavit se. Hned poté zastrčila do přehrávače cédéčko s řeckou hudbou, otočila volume až úplně doprava a začala běhat po autobuse, tleskat a  nutil ostatní k veselí. Aby veselí, se kterým to po ránu nebylo moc slavné, trochu podpořila, začala do kelímků rozlévat metaxu a tsipuro.

 

Vyskočila jsem ze své sedačky a šla poprosit, aby hudbu ztlumila. Přece jen chceme mít po ránu chvíli klidu. Podívala se na mě se zlověstným pohledem a řeka: „V žádném případě. Vy cizinci si ty svoje děti vychováváte tak, že člověk nemůže ani pustit vysavač. Jen ať si zvykají…“

 

Po dvou a půl hodinách cesty do hor nebylo nikde po sněhu ani památky. Stejné CD hrálo už asi popáté a my jsme doufali, že za půl hodiny budeme na místě a snažili se soustředit na vytvoření sněhu na vrcholku střediska Vasilitsa.

 

Těsně před cílem jsme však zastavili na benzínce na půl hodinky, aby si účastníci zájezdu mohli zakouřit, dát kafe a řidič si vydělal svoji provizi. Do Vasilitsy jsme dojeli těsně před polednem a ulehčeně zjistili, že nějaký sníh, byť mokrý, tam opravdu je!

 

„Odjezd v 15.15,“ zahlásila vedoucí a nás, několik natěšených lyžařů, rychle spěchalo do půjčovny lyží.

 

Tam to běželo jako na páse: „Číslo boty- tady máte lyže,“ vyndával pán lyže za pultem. Na váhu se nikdo neptal, seřizování lyží je v Řecku naprosto neznámý pojem, takže jsme sbalili lyže a mazali na sjezdovku, abychom vůbec něco stihli.

 

Počasí nám moc nepřálo. Foukal silný vítr a padal mokrý sníh, ale nám, co je sníh naprostou vzácností, bylo v tu chvíli všecko jedno.

 

Středisko nabízí několik sjezdovek. My jsme však stíhali jen jednu jedinou, u které se tvořily dlouhé fronty, které ale celkem rychle postupovaly. Prastarý kotvový vlek, kde vždycky jedna ze tří kotev chyběla, se kymácel ve větru a já jsem si říkala, že pokud jsme přežili hrůzostrašnou cestu až na místo, přežijeme snad i dvě a půl hodinky lyžování.

 

Moje kamarádka Eileen, která nelyžuje, chtěla strávit svůj čas v nějaké kavárně s výhledem na sjezdovku. Ovšem jediné místo, které našla, byla dřevěná budka vedle půjčovny lyží, která měla sloužit jako „apres ski“ bar. Tam už v poledne byla hlava na hlavě, všichni na stojáka, kvůli cigaretovému kouři nebylo vidět na krok a dostat se k baru byl téměř nadlidský úkol. Všudepřítomná hudba na plné koule ji vyhnala rychle zpět do sněhové bouře.

 

Po chvilce našla jakousi samoobslužnou restauraci o kousek dál, kam si sedla a četla si do té doby, než nastal čas odjezdu.

 

Sjezdovky sice zavíraly až ve čtyři odpoledne, ale nelyžovací skupina chtěla do taverny, takže jsme museli ve tři skončit, odevzdat lyže a utíkat k autobusu na sraz. Po půl hodině jsme dojeli do taverny, kde měli vyškrtanou většinu jídel, kterou ten den nabízeli. Dali jsme si salát, pivo a hranolky a přemítali, zda nám to stálo za to.

 

Suma sumárum jsme strávili čtyři hodiny na trajektu, téměř sedm hodin v autobuse s ožralou partičkou nekompromisních řeckých nacionalistů (cédéčko nakonec běželo až do přístavu ještě třináctkrát, pětkrát jsem se snažila bojovat za naše práva, ale marně), půl hodiny na benzínce,  dvě hodiny v taverně a dvě a půl hodiny na lyžích.

 

Dětem jsem splnila sen o lyžování a sebe jsem přesvědčila, že člověk prostě nemůže mít všecko a že Adonis bohužel má většinou pravdu. A tak jsem se druhý den šla vykoupat do třináctistupňového moře a děkovala nebesům, že jsme celý předešlý den přežili bez úhony. Řecko prostě nabízí spousty krás, ale na lyže je třeba zajet někam jinam.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky s turisty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na Na lyže do Řecka

  1. Čerf napsal:

    Už vím, na co si vzpomenu, kdykoli zapnu vysavač! 🙂 Řekl bych, že na jeden den jste měli zážitků až až.

  2. Irena napsal:

    Pavli, chce to priste lepe zorganizovat..ja se k vam pridam za Zante a muzeme jet spolu :).

  3. Winnie napsal:

    ….zazitek nemusi byt dobry, hlavne, ze je silny 😉 Crazy holidays 😀
    (pod carou k odeslani komentare reklama na vyprodej lyzi Scott – čuram smichy, to se povedlo)

  4. Dagmar napsal:

    Jak ze života… 🙂 . Moc jsem se pobavila a naprosto tě chápu. Jednala bych stejně! Čím to asi bude ?

  5. Daniel napsal:

    Bud rada, v Cechach by Vas odvezli na nejakou podarenou predvadeci akci…Smejdi!

    • ostrovanka napsal:

      to je fakt. clovek to musi brat pozitivne! i kdyz tohle nemelo daleko od predvadeci akce „kafe“ a „taverna‘. s lyzemi to melo spolecneho dost malo.

  6. Eliza napsal:

    Nejprve jsem myslela, že když tady je sněhu poskrovnu, tak zajedeme na pololetky k vám! Ale asi ne.

  7. NULI napsal:

    My jmse ve středu podnikli podobný výlet, jen kapku kratší :-). Do Hrabětic v Jizerkách. Naše Pája s sebou měla lyže a lyžovala také krátce, cca dvě a půl hoďky. Ale vyrazili jsme dopoledne, stavili se na návštěvě a zpět doma jsme byli kolem šesté … A jinak? Co tě nezabije, to tě posílí … A ještě: ti naši chlapi mají bohužel většinou pravdu …

  8. Mára napsal:

    Pájo – člověk to musí brát pozitivně, alespoň jste měli nějaké zážitky. A já se zase při čtení tvého postu hezky zasmál. No a co se mokrého sněhu týče, tak ten je při letošní tristní zimě v ČR také téměř všude. Tedy už pouze ve skiareálech, protože dnes, když jsem šel z práce, tak mrholilo a přesto bylo, tak nějak hezky – jaro bylo téměř cítit ve vzduchu…

  9. Thassomil napsal:

    Pavli, ono ani tak nejde o to, kam se jede, ale s kým. My jsme si tak jednou „naběhli“ se zájezdem do termálních lázní. Uznám ale, že to byla naše blbost. Zájezd totiž pořádal Dům dětí a mládeže. Zkrátím to. Po ránu a po většinu jízdy nebylo možné zamhouřit oko. „Fakani“ totiž řvali a běhali po celém autobuse. Rodiče je ani slovem nenapomenuli, protože, co kdyby jim srazili jejich ego. Chudák majitel autobusu (skákali totiž i po sedačkách). „Naštěstí“ si jeden exot natloukl, takže v závěru cesty byl už klid.

    • ostrovanka napsal:

      to mas uplnou pravdu. ja jsem jen trnula, kdy se nekdo z dospelych pozvraci, ale nastesti to dobre dopadlo.

Napsat komentář: Eliza Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *