Tak strašnou, že vůbec nestíhám psát, i když mám spoustu nápadů, o čem bych psát mohla. Tak strašnou, že se nestíhám radovat z věcí, ze kterých bych se v danou chvíli radovat měla.
Odkládám všechny povinnosti a zkusím popsat běh posledních dnů.
Předevčírem večer jsme jeli na pohřeb. Kamarád mé kamarádky, se kterým jsme ještě nedávno seděli, jedli ryby a popíjeli víno, se zabil na motorce. Pohřeb jsme s Adonisem nakonec nestihli, protože si nějaký Rus zlomil nohu a nějaký Čech, co tu prožíval líbánky, si rozbil hlavu. Na pohřeb jsme tedy přijeli doslova a do písmene s křížkem po funuse, když pozůstalí vycházeli ze hřbitova. Nabádala jsem Adonise, ať ubere plyn na motorce, na které jsme uháněli. Najednou jsem si byla o hodně víc vědoma pomíjivosti života. Skonči z jedné vteřiny na druhou, aniž bychom na to byli připraveni. Život je strašně krutý.
Včera po práci jsem měla sraz se svými dlouholetými klienty-práteli na malé pláži v Benitses. Pod velikánským, už dva roky uzavřeným hotelem je skrytá kamínková pláž s pár lehátky a slunečníky a milým snack barem, kde se snaží přežít náhlý odliv turistů věčně usměvavý pan Vasilis. Jeden z mála noblesních lidí široko daleko.
Probíráme celý rok, co jsme se neviděli, u frapé s mlékem a díváme se na klidnou hladinu moře. Život je strašně hezký.
Poté nabírám do auta rodiče, kteří se zde zatím sluní a jedeme domů k obědu. Adonis vaří slepičí polévku z doma vychované slepice, kterou jsme dostali darem. Slepice má úplně tmavé maso a Adonis z ní připravil výborný vývar. Domácí pohoda. Kolem rodiče, děti, manžel, přátelé. Život je strašně štědrý.
K večeru mi volá kamarádka, jestli bych zajela do nemocnice s Adonisem za nějakou českou turistkou, která neustále omdlévá. Čekáme na ženu, která se potácí z auta, za ní manžel s dětmi, a která se bojí nejhoršího. Za pár hodin se zjistí příčina veškerých nevolností: gratulujeme, jste čerstvě těhotná… Paní neví, zda se má radovat či obávat. Zůstává v nemocnici a manžel odjíždí s dětmi zpět do hotelu. Život je neskutečně nevypočitatelný.
Dnes ráno pak potkávám v jednom hotelu naši dlouholetou známou. Je to Holanďanka, která zde byla až do minulého měsíce skoro 30 let provdaná. V červenci jí po dlouhé nemoci zemřel manžel. Na první pohled se zdá, že vše zvládá až s nepřirozenou bravurností. Objímám ji a ona mě zve na kávu. Pomalu se rozpovídá o posledních dnech svého manžela. Po chvíli začíná plakat, ta drsná, tvrdá schránka se rozpadá a žena středního věku se celá chvěje. Nevím, jak ji utěšit. Život je někdy hodně smutný.
Za chvíli máme sraz s pár kamarádkami a kamarády z Čech, kteří tu pracují. Jdeme do naší malé hospůdky v přístavu, kde se nám tak líbí a kde se vždycky tolik nasmějeme. Troufám si předčasně napsat, že život je někdy hodně veselý.
Ale moc rychle ubíhá…
Tak z toho mi jde husí kůže po těle. Napsáno syrově, pravdivě, bez zbytečných slov navíc. Kéž bych to tak uměl. Smekám…
Příklady na šest kategorii života se Ti povedly. Trochu jsi mi zamotala hlavu /já jsem jenom gynekolog amatér/s tým termínem „čerstvě těhotná“. Nevím jak dlouho po aktu je žena ještě čerstvá těhotná. Víš, k vůli gratulaci/kdybys viděla ten můj úsměv/ Hezký večer na Kerkiru a o tom je taky život.
Zase jeden nadherny prispevek. O zivote jaky je doopravdy. Smrt a narozeni zivota v jednom pribehu. Nevim jestli tohle dokazu rict o sobe ale u tebe mam pocit az jednou zestarnes a budes sedet se svyma vnukama nekde na plazi na Korfu a ti si budou hrat vesele v pisku tak si reknes: prozila jsem svuj zivot plnymi dousky, aspon mam tento pocit u tebe jak vse prozivas a ver tomu ze vetsina lidi na tomto svete svuj zivot jen preziva. Nekdy mozna i ja :o) Ale kdyz si prectu tve pribehy tak se vzdy v tu chvily otrepu a uvedomim si jak je ten zivot opravdu krasny. Doufam ze se mi nekdy v budoucnu podari zajit si do te hospudky v pristave se zasmat s tebou a tvymi kamarady i mne :o)
kráásně a opravdově napsané, tak jak to umíš asi jen ty. díky, je mi fajn po dušičce.
Pajo, napsala jsi to moc hezky. Život je takový kaleidoskop, vímám to také tak. Doslova jsem se lekla, jak to vše letí, ani mi nedošlo, že mému mrňousovi byl předevčírem 1 měsíc…
Co dodat? Není co. Je tam vše, je tam ten život. Tak dodám něco z úplně jiného soudku. Já už mám jasno, od čeho mne bolely ty ruce (a levá víc a častěji). Od krční páteře, hejbla se mi tam nějaká plotýnka či co. Po rehabilitaci to je mnohem lepší, takže se budu rehabilitovat průběžně. Karpální kanálky resp. to, co se kolem nich vyšetřuje, je tzv.hraniční, čili zatím nehrozí nějaký chirurgický zákrok. A jak Vy? Máte už nějaké výsledky?
Ta rychlost- to je to, co mne děsí …
krása!
uhh, opravdu prebehne mraz po zadech a zaroven cloveku svitne, ze fakt je treba zit naplno a netrapit se blbostma… dik za tva slova a tesim se az budes mit vic casu psat casteji;)
sneczech, edita, hanele: diky
buteo: cerstve tehotna je, uznavam, dost divnej termin. no dobre. na to, jak cerstve, jsem se ji neodvazila zeptat…
niko: hospudka v pristavu ceka, tak doraz!
bara: no jo, to je sila. dej zas nejakou fotku
stepanka, nuli: skoro stejne vysledky jako vy, akorat me to postihlo o dost driv.
gomba: presne…
leni: zima se blizi, takze casu na psani bude dost. jen aby byla inspirace.
Pajo …Předevčírem večer jsme jeli na pohřeb…začátek a konec…život je někdy hodně veselý.Takhle to je…
Už mi také připadá, že chodím v poslední době jenom na pohřby. Zrovna jsem onehdy prohlásila, že bych tak chtěla jít někomu na svatbu. Ale po zjištění, že nás to v rodinném kruhu asi dlouho nepotká, bylo mi navrženo, ať se dám do gala a jdu na Staromák a přidám se k něčí svatbě, že se to v tom počtu ztratí a budu za “ něčí sestřenici“, a poměju se. Tak to promýšlím.
Tak už jsem alespoň napekla ty svatební koláče, aby se změnila atmosféra.
Ten termín mě napadlkdyž mě minulý týden v Litoměřicích stopla pěkná mladá paní, že do Prahy. Já jí vtipně pravím, že je první těhotná co dnes vezu do Prahy a ona se ohradila, že není těhotná a já se ohradil, že ještě nejsme v Praze, tak jsem chtěl vědět tu dobu. Hezký večerJó musím včas připomenout. Blíží se zima a budou ty zimní bouře a kdyby jsi vyfotila něco echt, rád se podívám.
Buteoa to si s tebou tedy nasedla do vozu ?
Velmi pekne zamysleni, to vsechno je zivot. Nekdy i trochu nevypocitatelny. Dnes je zrovna hezky i treba idky tvemu clanku, diky.
to Eliza Nasedla a moc se smála, že je zvědavá a už nevím, bo jsem se vzbudil a musel pustit Mikeše ven./Starý vtip, vy mladší ho tedy ještě neznáte/.
Pájo, jsi v pořádku? Dnes čtu, že v Řecku máte spousty ohňů. Prosíme Tě zůstaň na ostrově a nedávej dětem sirky. Hezký večer
lenka: taky ctu rada pribehy od vas ze severu.
buteo: neboj, jsem v poradku, akorat nejak nemam silu a cas psat. ale snad zitra.