Saxofonové variace (pokračování mých hudebních pokusů)

Po prázdninách a mém návratu z Prahy jsem zase začala chodit ke švarnému Jorgovi na saxofon. Chválil mě, že mi to jde /aby ne, když jsem tři měsíce cvičila dvě stejné skladbičky/ a slíbil mi, že mi přinese noty na velikonoční procesí, abych se ho na jaře mohla zúčastnit.

Nedávno jsem zase přišla na hodinu a Jorgos se na mě zkoumavě zadíval:“Mám pro tebe jednu špatnou zprávu,“ řekl mi. Lekla jsem se, že to s těmi Velikonocemi neklapne. „Odcházím,“ pokračoval však Jorgos. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Uvědomila jsem si, že na saxofon tam chodím jen já a jiný učitel tam není. Skoro jsem se rozbrečela, ale pak jsem nějak přemohla pláč a když mi Jorgos vysvětlil, proč odchází, zatvářila jsem se chápavě a popřála mu hodně štěstí. Zároveň jsem ho ale poprosila, aby mi poradil, kam mám teď jít a zdali by mohl zavolat do jiné filharmonické společnosti, že tam přijdu, aby se mi neopakovala historka z loňska.

Jorgos slíbil, rozloučili jsme se a pak se na nějakou dobu odmlčel. Moje motivace k hraní sice značně oslábla, ale pořád jsem sem tam cvičila. Najednou mi Jorgos opravdu zavolal:“Tak dneska můžeš jít do té druhé filharmonie, hlas se tam u Napoleona, ví o tobě…“

Po roce jsem tedy vkročila do té samé budovy, odkud mě tehdy vyhodili. Napoleona jsem našla celkem záhy. Je to mladý a velmi pohledný /ach, zřejmě začnu zase dostávat od Adonise pravidelné dávky česneku/, sympatický muž. I přes své jméno není malý. Nechal mě něco zahrát, pak mě zastavil a řekl:“Tak podívej se, když se chceš učit na saxofon, u mě se bueš učit pořádně. Na Velikonoce klidně můžeš vyrazit, to není problém, ale o to nejde. Já chci, abys hrála opravdu dobře. Takže je třeba začít od základů…“ a na svůj saxofon zahrál několik ultrarychlých jazzových melodií, až se mi skoro podlomila kolena.

Potom mě šel seznámit s dirigentem kýriosem Spyrosem. Ano, tím samým, který se před rokem tak vymlouval. Podal mi ruku a když si mě evidentně nepamatoval, připomněla jsem mu, že už jsem se sem kdysi hlásila. Ach ano…už si vzpomíná.

Doma se na mě Adonis podíval:“Spyros? To je můj dobrý známý, sloužili jsme spolu u námořnictva! Pozdravuj ho ode mě!“ „Zabít je málo,“ pomyslela jsem si.

Při další hodině jsem u vchodu potkala kýriose Spyrose. „Mám tě pozdravovat od manžela, Adonise…“ Spyros na mě vykulil oči:“Adonis je tvůj manžel?? No to snad není možné! Žes to neřekla hned! Sloužili jsme spolu u námořnictva, mám ho moc rád…,“ povídá kýrios Spyros a potřásá mi srdečně rukou.

Ano, že jsem to neřekla dřív… Že mi to Adonis neřekl dřív. Ale nemá cenu vzlykat. Musím jít cvičit stupnice, aby se na mě Napoleon nezlobil…

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Saxofonové variace (pokračování mých hudebních pokusů)

  1. sneczech napsal:

    No, škoda toho Jorgose, ale zase jak jinak by sis potvrdila, že každý zná každého a ostrov je opravdu malý 🙂

  2. edita napsal:

    teda ty máš s Andreasem opravdu veselo! :-)) ale uklidním tě, mám doma podobný dáreček…šak víš…a cvič, cvič!:-))z valach zdraví edita a spol.

  3. Monika napsal:

    A ja zase myslela ze Napoleon je prezdivka a ten pan se tak opravdu jmenuje ;))

  4. Cayman napsal:

    Ha, to jsem nevěděl, že cvičíš na saxík. Dcera nedávno udělala talentovky (tenor sax) na bostonské hudební konzervatoři (čest filmu Někdo to rád horké), takže jste asi konkurentky na hudebním nebi :-))

  5. Ostrovanka napsal:

    snezcech: tak to je asi pravda.
    edi: ano, my si nezadame:)
    monika: v pripade, ze si dotycne osoby blog nemohou cist, jmena nemenim. ale uvazuji o tom vzhledem ke google translator…
    cayman: fakt? jak dlouho se uci? ja o tom psala pred asi rokem, klikni na listopad 09.

  6. Cayman napsal:

    2Paja: Učí se skoro celý život. Můj saxík poprvé zkoušela v 5ti letech, ale začala klasicky – flétna, klavír, poté klarinet, no a poslední asi 3 roky hobluje denně saxík. Měla dobrou motivaci (a talent po dědečkovi – hudebníkovi), tak to asi šlo rychleji 🙂

  7. Anonym napsal:

    ty blaho, tak třeba napoleon z tebe něco vykřeše! Nakonec ještě třeba skončíš v nějakým jazzovym souboru! 🙂

  8. cikona napsal:

    Tak to už se těším na vystoupení, snad nám sem dáš odkaz, protože na Korfu se asi na Velikonoce opravdu nedostanu, i když jednou tam budu muset určitě ještě zajet :-). A jak tak koukám, nejen na Zante, které je menší, zná ve finále kdekdo kdekoho.

  9. NULI napsal:

    No, to jetypicky mužské :-)). Ale aspoń teď budeš mít šanci vyplnit si přání a zahrát si o Velikonocích! Těším se s Tebou.

  10. Gomba napsal:

    známostinj, to je hybná síla snad skoro všeho 😉

  11. Papaja napsal:

    😀 😀 😀 Později, ale přeci. 🙂

  12. Ostrovanka napsal:

    cayman: myslim, ze zatim se konkurence nemusi obavat:))
    eja?? to nevim, ale rada bych skoncila na newyorkse ulici s par cernochama. fakt! myslim s takovyma, co hrajou jazz…
    cikona: jestli budu v pruvodu a nekdo to nafilmuje, tak to sem urcite dam /pokud se mi to povede…/
    nuli: diky. snad to klapne.
    gomba: tady v recku zvlast. jsem rada, ze jsem se tam dostala i bez nich.
    papaja: hmmm:)

  13. Hana napsal:

    Dobrý večer, zdravím Vás.Dnes bylo v Lidovkách několik článků o krizi v Řecku, že hrozí bankrot – je to nějak poznat? Nebo to Řekové berou jako – „přijde, odejde?“ Hana od Brna, z hromadami sněhu zapadaného venkova

  14. Ostrovanka napsal:

    hana: v článku nahoře jsem přetiskla rozhovor s panem manosem. je moc zajímavý. ale možná jste ho už četla, byl nedávno v lidovkách. řekla bych, že řekové si tuhle hlubokou krizi zatím nějak extra nepřipoštějí.

Napsat komentář: NULI Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *