Řecký průchoďák

20160219_163545

Upozornění: tento příspěvek píšu ne proto, abych rozpoutala vášnivou diskuzi, zda uprchlíky přijímat či ne, ale proto, abych přiblížila situaci v Řecku. Všechny odpůrce uprchlíků tedy prosím, aby se zdrželi jakýchkoliv nepřátelsky laděných komentářů. Na internetu je pro nenávist prostoru až až. Na tomto blogu prostor není. Díky.


Dnes se o Řecku mluví opět po celé Evropě. Ne však výjimečně kvůli ekonomické krizi, ale kvůli nejožehavějšímu tématu, kterým jsou uprchlíci.

Evropa, tak hrdá a tak solidární, totiž uzavíra své hranice. Nemá smysl tady vést prázdné debaty o tom, kdo má či nemá pravdu. Faktem je, že v Řecku uvízly tisíce uprchlíků, které nemůžou ani tam ani zpět. A Řecko není schopné je všecky pojmout.

Před několika dny jsem mluvila se dvěma dobrovolnicemi z Korfu, které jely na vlastní náklady (nemalé) pomáhat na řecko-makedonskou hranici. Manželka anglikánského faráře Trish mi vyprávěla: „Tisíce rodin s malými dětmi se tlačilo u ohně. Všichni byli mokří, promrzlí. Ten pohled na ně byl dost skličující.“

Trish pracovala ve stanu Červeného kříže, kde se vydávalo oblečení. Většinu času tedy třídila kabáty a boty podle velikosti a pak je rozdávala promoklým a na kost promrzlým běžencům. Líčila mi, že někdy byl nával takový, že měla strach. Ne z toho, že by jí někdo ublížil, ale spíš z té ohromné masy potřebných lidí. Všude okolo viděla to zoufalství, plačící děti a ženy s hrůzou v očích, která zrcadlila to, co doma prožily, a co si většina z nás nedovede představit.

„Většina z nich byla opravdu vděčná, občas se ale našli tací, kteří nebyli přátelští, což může být dané špatnou psychikou po vysilující cestě. Někteří sem tam chtěli více věcí, takže šli dvakrát. Dali jsme jim kabát, oni ho nechali venku a šli si znova. Ale byla jich podstatná menšina. Tyhle situace vyvolávají v lidech často to nejhorší, co v nich je. Je to prostě boj o přežití,“ komentuje situaci Trish.

Jihoafričanka Ellen mi popisuje, že většinou jsou tihle lidé úplně utlumení. Uvězněni kousek před cílem jsou často apatičtí, jen tak bloumají a čekají v tichosti. Děti jsou strašně unavené, neběhají, postávají nebo chodí, protože už nemůžou dál, jsou na konci svých sil.

Vzpomněla jsem si na kontroverzní video Jana Šibíka, který na podzim dokumentoval uprchlické stezky plné špíny, pohozených věcí, odpadků, a dokonce i stanů a spacáků a oblečení. To tenkrát vyvolalo značnou vlnu nevole. Ptám se proto, zda něco takového viděly dobrovolnice i v Idomeni.

Trish se pokouší nastínit mi situaci: „ Nějak velký nepořádek tam nebyl. Jsou tam totiž dobrovolnící, kteří ulízejí. Ale je jasné, že když jdeš tisíce kilometrů a máš v jednom kufru celý svůj život, někde na cestě necháš prostě nepořádek, protože tě to v té situaci nezajímá. Občas jsem viděla pohozené věci, které dostali. Asi nemohli pobrat všechno, v daných podmínkách mají jiné priority. Je téměř nemožné si to představit.“

Samozřejmě i mezi Řeky se najdou ti, kteří uprchlíky nechtějí a kteří si na nich přivydělávají spoustu peněz. Třeba když jim poskytnou zásuvku na nabití mobilu za pět eur nebo životu potřebné věci za třikrát vyšší ceny.

Ellen s hrůzou vzpomíná, jak si běženci na hranici udělali oheň, aby se zahřáli. Při teplotách klesajících až na minus deset, to byla nutnost. Pak kolem ale šel policajt a oheň jim naschvál uhasil. Mnozí členové policie totiž patří k ultrapravicové straně Chrisi Avgi (Zlatý úsvit) a přistěhovalce vyloženě šikanují. Ellen sama byla svědkem toho, jak policisté uprchlíky zbili a okradli. „Kradou jim mobily a peníze a pak je zbité nechají ležet na cestě a my je ošetřujeme…“

Dnes ráno jsem měla vstup do Českého rozhlasu, a tak jsem ještě po probuzení sledovala řecké zprávy.  Fascinuje mě (a dojímá), když Řekové, kteří jsou v opravdu nezáviděníhodné situaci, kdy sami už téměř nic nemají a kvůli současnému stavu přicházejí o cestovní ruch a obživu, ukazují záběry na tisíce rodin s malými dětmi polehávajících na ulici a odevzdaných svému osudu, a komentují je slovy, že tihle hladoví a vyčerpaní ubožáci s miminky v náručí, se nemohou dostat dál…. Žádné demonstrace, žádná nenávist, jen obyčejná lidská lítost a sympatie. V tu chvíli jsem na Řeky hrdá a jsem vděčná, že můžu žít mezi nimi.
„V této situaci je třeba vidět běžence jako lidi, kteří zoufale potřebují naši pomoc, a ne jako dav teroristů, který nám přijel vyplenit Evropu, podřezat naše muže a znásilnit naše ženy. Protože právě před nimi tihle lidé utíkají do neznáma,“ vysvětlují mi Trish a Ellen a mě nezbývá, než s nimi souhlasit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká krize, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 reakcí na Řecký průchoďák

  1. Kalergi napsal:

    Trish se octla v klasickém dilematu mezi ideálem a realitou. Ale někteří pomahači dopadli mnohem hůř. Kalergiho plán stojí za to.

  2. Buteo napsal:

    Ahoj. Ani slovo o tématu o kterém je krásně napsaný příspěvek. Já teď po večerech řeším otázku setrvání jednotlivých států v EU a věz, že Evropa na mě čeká. Nevěříš? Věř. U nás je víc hlasů pro ven než v UK. No a v dalších státech už kolují info, jen cenzura á la Brusel hlídá, aby se z toho nestal mor. V době internetu se ale vše provalí. Jé, Pavli, máš ráda sladkokyselé omáčky, třeba svíčkovou? Tak Ti mě napadl takový veselo -smutný nápad. Co kdyby všichni odešli a Řecko zůstalo v EU samo? Tak si nechávám pár stovek e, abych mohl konečně za Tebou. Už je zas pod nulou a druhý den se sype to bílé, aby to ráno na slunci roztálo a na zmrzlé silnici se proměnilo ledovku jako sviňa. Ciao

  3. Mára napsal:

    Je to smutné, ale často je to o nás bez nás. Často o našem osudu rozhodují politici a my se jen stáváme diváky. A takové to konstatování, že máme koho jsme si zvolili, tak často prostě není koho volit a tak člověk jen volí menší zlo a nebo volí jiné, ale je v menšině. Popř. měl o té straně zkreslené ideály.
    Třeba dnes čtu o spekulacích o budoucím odchodu ČR z EU. Přestože, mám k EU spoustu výhrad, tak si rozhodně nepřeju odchod z EU. Nicméně já nejsem ten kdo o tom rozhodne.
    No a tak jsou na tom často i ti uprchlící, také si mnoho z nich „nepřálo válku“ a stali se víceméně jen nepříjemně zaskočenými diváky co se to vlastně v jejich zemi děje.

    • Jan Šálený napsal:

      Nebyl to Platón, kdo řekl: Nebudete-li se sami podílet na politice svého okolí, povládnou vám ti (nej?)hloupější z vás? A o tom byla demokracie, jež zemřela se starověkým Řeckem. Dnešní zřízení, ač nazýváno stejně, demokracií není ani omylem.

  4. Adél napsal:

    Svatá prostoto! Jak je možné napsat takový článek, po událostech v Kolíně a nejenom tam. Není na škodu si třeba přečíst zkušenosti pracovníků z uprchlických center, kteří tam šli plni ideálů, které máte i vy. Probuďte se do reality, i když se vám nemusí líbit.

  5. m6k napsal:

    Nejsme jako Řeci!

    …bohužel.

  6. Petra napsal:

    Díky za krásně lidský pohled. Ten je pod závalem nenávisti vidět pořád míň…

  7. opas napsal:

    Možných pohledů je mnoho a všechny jsou správné. Rodiny s dětmi, co se mačkají u ohně. Mladíci, co chtějí klidně násilím ojet všechno v dosahu. Ničeho si nevážící agresivní šmejdi. Chudáci, co jim kromě naděje nezbylo nic.
    Jenže: V okamžiku, kdy překročili turecké hranice, tak se z nich stali ekonomiční migranti a nechtějí nic jiného, než se podílet na našem ekonomickém úspěchu. Tedy aby mohli bezplatně naskočit do rozjetého vlaku.
    Jenže ten vlak nevznikl sám od sebe, ale postavili ho naši dědové. A nemá neomezenou kapacitu.
    Z toho mi plyne, že hluboké lidské příběhy jsou možná dojemné, ale nejlíp by udělali, kdyby ti lidé nikam nejezdili.
    Jinak ze všeho nejvíc je za tohle odpovědná frau Merkel, která nepochopila rozdíl mezi ideou a ekonomickou realitou.

  8. Maťo napsal:

    Samozrejme že z ľudského hľadiska si mnoho migrantov zaslúži súcit a mnohí obyčajní Gréci sa k nich zachovali humánne a nezištne. Ale to, že Macedónci otvoria hranicu a nechajú uprchlíkov prúdiť bez problémov dalej, nie je riešenie. A už vôbec nie je riešením trápne Tsiprasove vyhrážanie sa Rakúsku a Slovensku, že im zablokuje napr. poľnohospodárske dotácie a podobne…tieto krajiny poskytli na pôžičky Grécku nemalé sumy a záruky…Myslím že riešením je dať ultimátum Turecku. A Grécko by na toto malo zatlačiť ako prvé.

  9. Vladimír napsal:

    Stěhování národů,kdo to ale zastaví?

  10. NULI napsal:

    Mě vždycky rozhodí, když se začne o ultimátech a o Kolínu a o EU a tak dále. Sýrie byla docela bohatá země, už není. Padají tam bomby, bojuje skoro každý s každým, resp. hlavně ti, co dosáhnou na zbraně. Statisíce lidí ale nemohou nic. Tak prchají. Jinde je to třeba jiný důvod; hlad, náboženské vyhlazování, nedostatek vody … Umíme si představit, jak by se zachoval každý z nás? Evropané nejsou o nic lepší než jiní, začali dvě největší války v dějinách, s miliony mrtvých; předtím kolonizovali a furt někde bojovali … Není jiné cesty, než když každý začne u sebe a pomůže (jak může) každému z potřebných (z maličkých). U posledního soudu mu bude vystaven počet svého soucítění a pomoci… Řekové jsou dobří a skláním se před nimi s úctou.

    • sof napsal:

      Běžný člověk má sklon k soucitu, ale pokud mu chybí schopnost dohlédnout důsledků svého konání, výsledek bude špatný pro všechny zúčastněné.

      Ilustruje to příběh: Jedna žena našla zraněného hada. Bylo jí ho líto, a tak si ho vzala domů, kde o něj pečovala, dokud se neuzdravil. Když
      se ho chystala vypustit na svobodu, vzala ho do ruky a had ji uštkl. Překvapená žena se hada zeptala: „Jak jsi mě mohl uštknout, když jsem tě
      zachránila?“ Had odpověděl: „Copak neznáš přirozenost hadů?“

      V roce 2004 postihla Indický oceán vlna tsunami. Příchod vlny se pozná podle toho, že ustoupí moře. V té době se mnoho ryb v pobřežních lagunách
      octlo na suchu a někteří lidé je začali házet do hlubší vody. Krátce nato je tsunami smetla.

  11. Beseda J. napsal:

    „To dáme!“ pravila dáma.

  12. Míla napsal:

    Vůbec nechci být nenávistná, jen si tak říkám, jak ti lidé chtějí žít v Evropě, v jiné kultuře, v jiném zřízení, v jiné historii, v jiném náboženství, o tisíc let jinde, když neumí žít spolu v poklidu sami mezi svými? Celý blízký a střední východ už je rozsekaný na hadry. Nevěřím v úspěch.

  13. ostrovanka napsal:

    díky všem za komenáře. jak píšu výše, nevím, co je špatně a co je dobře. ani neumím vyřešit uprchlickou krizi a nevím, kdo z uprchlíků je ekonomický migrant a kdo válečný. ale prostě si vážím lidí, kteří jako většína řeků, se snaží pomoci těm, kteří to nezbytně potřebují…..

    a osobní zkušenosti mohou být samozřejmě dobré i špatné, ale neměly by ovlivňovat pohled na všechny lidi, kteří jsou v tom často opravdu nevinně…

    • Mari napsal:

      Ekonomický migrant nezůstane v první bezpečné zemi, ale pokračuje dál, tam, kde jsou nejlepší ekonomické podmínky. ČR (zatím) paradoxně chrání chudoba.

  14. Handa napsal:

    Tak hrdá na Řecko… a oni přitom chtějí tak zoufale z této mírumilovné evropské země utéct pryč…

    • ostrovanka napsal:

      Ano. Recko nema podminky pro jejich prijeti. Je tu obrovska nezamestnanost, takze se nelze divit, ze nechteji zit pod sirakem v blate nekde u hranic. Jinak ale mnoho uprchliku je dojatych pomoci Reku. Nosi jim jidlo, piti, obleceni a maji s nimi soucit.

  15. J. I. napsal:

    Všechno je to jedna velka hra těch „nahoře“ nebudu komentovat dal pridam jen video, stoji za shlednuti. https://www.youtube.com/watch?v=S5qS-jvUQQw

  16. Petr napsal:

    Dobrý večer Pavlo,
    toto je můj první příspěvek na Vašem blogu a to jsem ho začal číst ještě na původním „Ostrovanka bloguje“. Řecko mám rád, byl jsem tam několikrát, garáž mám v řecké modrobílé barvě i s namalovaným kostelík na stěně. Z osudu Řecka nemám žádnou radost. Mám obavy, že se z něj po uzavření okolních hranic stane jeden velký záchytný tábor pro migranty a to si tahle nádherná země nezaslouží.
    Když se vrátím k Vašemu příspěvku a trošku to přeženu, připomínají mi tihle dobrovolníci malé děti, které si domu přinesou malé zvířátko (zajisté milé), ale povinnost starat se o něj hodí na rodiče. Řekl bych, že máte velké štěstí, že bydlíte na druhé straně Řecka, kde se s migranty moc nepotkáte. Dokážu si představit nadšení obchodníka, prodavače, hoteliéra třeba na Lesbosu, když se u pláže objeví další loď, loď nikoliv s turisty (výdělkem, obživou) ale s migranty. Více migrantů = méně turistů. 90% lidí z mého okolí zvažují letošní dovolenou doma v ČR. Před pár lety nemyslitelné. Kdo nebyl u moře, byl divný. Letos je to naopak. Sestřina kamarádka ze školy, dnes již 50-ti letá dáma, bydlí v Itálii nedaleko Modeny. Má tam kadeřnický salon, před cca25-lety si vzala Itala. Do ČR jezdí 4x do roka za rodiči a vždy zaskočí za sestrou na kávu. Situace se u nich za poslední 2 roky hodně změnila. Dříve poklidné městečko, kde si mohli večer dát kávu v kavárně na náměstí, je dnes působiště gangů migrantů z Afriky. Agresivní žebrota, prodej drog (policie ze začátku volána stále, ale bez výsledků), krádeže vloupáním (sama vykradena 2x, dle kamer pachatelé afrického původu – vyšetřování po čase odloženo), soused vykraden 3x a jako bonus mu po tom třetím vloupání vypověděla pojišťovna pojistku. V současné době tam mají sousedské hlídky. Sestřina kamarádka má strach si pořídit zbraň, protože dle jejích slov by to vystřílela všechno. Takhle se z normální ženy stává „radikální xenofob“. Z přemýšlení o přestěhování je „vyléčila“ informace o neprodejnosti jejich domu vzhledem k zvýšené zločinnosti v této lokalitě. Druhou zprostředkovanou zkušenost mám od své tety. Ta se strýcem v 68 vycestovala do SNR a od té doby bydlí na předměstí Mnichova, Poingu. Strýc dělal v turecké firmě, má tam spoustu kamarádů napříč vyznáním. Tety dcera (moje sestřenice) má 14-ti letou dceru. Vloni v Listopadu při cestě na autobus (cca 14h) byla s kamarádkou přepadena skupinkou Arabů. Přišla o mobil, kamarádka si domů místo svého zlatého řetízku donesla modřinu od facky. Nahlášeno na policii, odloženo. Tu bezmoc, co zažila, když se to stalo a další, že za to nebude nikdo potrestán, si ponese celý život. A to můžou být rády, že se jim nestalo nic horšího. Dle tety tam mají takových událostí v okolí spoustu. Z naprosté většiny pachatel arab či černoch. Zatím máme v ČR klid, migrační cesta vede jinudy, ale to se s uzavřením Německých hranic může rychle změnit. Nechci dopadnout jako sestřina kamarádka nebo jako sestřenice. Mít strach pustit syna (7let) hrát si ven, do školy, na výlet. Jestli to někdo nazývá rasizmus, xenofobie je mi to jedno. Chci jen pro svoji rodinu klid a bezpečí. Proto se prosím na mne a spoustu dalších nezlobte, že tyto dobrovolníky zatím pouze nechápeme. Horší to bude, až je po nějaké osobní „špatné zkušenosti“ začneme nenávidět. Pokud budu muset sám se svojí rodinou z důvodu ohrožení utíkat, budu vděčný za první stát, který mi bezpečí pro rodinu zajistí a nebudu si vybírat (vynucovat) jako migranti v současné době.
    Je mi smutno, že jsem to sem vůbec musel napsat.

    • ostrovanka napsal:

      Milý Petře,

      děkuji moc za komentář. Navrhuji Vás na cenu Karafy ouza za čtení mých blogů taková léta! Neuvěřitelné. To mě moc těší! A další ocenění si zasloužíte za nejdelší komentář roku:) Ale popořadě:
      Myslím vlastně, že se v některých názorech dost shodujeme. Mě totiž často lidé za moje (pro) uprchlické názory napadají. Ale vlastně všichni toužíme po tom samém: po míru, bezpečí a svobodě. Takže ano, uprclické téma je velmi vážné, a zřejmě se nenajde moc lidí, kteří by jásali nad milionovým přílivem cizinců, se kterými máme (zdánlivě) málo společného.

      Také se jistě shodneme na tom, že nikdo z nás nechce ve svém okolí kriminální živly (i když já k tomu ještě dodávám, že je nechci, ať už jsou z řad uprchlíků či našich lidí. Protože jsem vyrostla v Praze 8 Libni, mám dost neblahé vzpomínky na některé kriminálníky z „našich“ řad…).

      Tudíž se nedivím ani kamarádce Vaší sestry, ani Vaší tetě. Ta situace, jak ji popisujete, je strašná.

      Jak píšu v úvodu, nechci debatovat (a ani nemůžu, protože nejsem v této věci kompetentní), zda uprchlíky přijímat či ne a pokud ano, podle jakého klíče. To budeme muset ponechat těm, které jsme si zvolili. Ale já se věnuji jiné rovině uprchlictví, a tou je ta lidská rovina.

      Máte pravdu, že obchodník na Lesbosu není nadšen, když vidí další člun s deítkami uprchlíků. Naopak, musí ho to pěkně štvát, protože některé cestovky zrušily zájezdy do těchto končin, což pro místní obyvatele znamená úplnou katastrofu. Ale přesto tenhle rozčarovaný obchodník nebude dělat, že uprchlíky nevidí, a nenechá je v mokrém oblečení vyhladovělé, ale nabídne jim to, co má. Protože problém vidí jinde, ne v těchto lidech samotných.

      A to samé dělají ti dobrovolníci. Komu nebo čemu by pomohli, kdyby nechali tisíce uprchlíků mrznout a hladovět na zavřených hranicích? Malé plačící děti, zoufalé ženy, muže, kteří ztratíli naději, že své rodině budou moci poskytnout to, co jim nasliboval kdovíkdo a za což zaplatili vším, co měli? (Mimochodem, tu pomoc můžeme brát také jako ochranu před nepezpečím. Protože co myslíte, že udělá desetitisícový dav zoufalců, kteří nemají co jíst…?)

      Ti dobrovolníci nezvali uprchlíky do Řecka. Ale když už tady ti lidé jsou, v tak šílené situaci, snaží se jim pomoci. Zcela obyčejně a lidsky. A to neznamená, že schvalují stěhování národů nebo ho dokonce podporují, ale že mají obrovskou dávku empatie, a chtějí pomoct lidem v nouzi. Nerozlišují, kdo z nich by mohl vraždit nebo znásilňovat. To není jejich úkolem. Stejně jako když Vy uvidíte zraněného člověka na ulici, asi těžko budete nejdřív zkoumat jeho původ a jeho úmysly (doufám), a až pak zavoláte záchranku, pokud Vás ten výzkum uspokojí. Prostě ji zavoláte, protože jde o lidský život.

      Zbytek už je na zákonech, fuknční policii, ale opravdu ne na nás.

      V závěru píšete, že kdybyste musel se svojí rodinou utéct, nebudete si vybírat kam, ale spokojíte se s první bezpečnou zemí. Tak já Vám moc přeji, aby se Vám tohle nikdy nestalo (což přeji samozřejmě nám všem), ale neodpustím si malinko jízlivou poznámku: kdyby opravdu k útěku došlo, směřoval byste raději do Norska než třeba někam na Sibiř? Ale protože v tuto chvíli, díky Bohu, se v této situaci nenacházíme, nemá smysl debatovat, jak bychom se chovali my. Koneconců nemůžeme mluvit ani za náš národ jako jednotku s jedním charakterem a názorem, natož za uprchlíky, kteří pocházejí z různých zemí. Mějte se krásně a tu cenu za nejdelší komentář si, s dovolením, vezmu já:))

  17. Pingback: Sonja bloguje

Napsat komentář: Sára Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *