Nastala klasická korfská zima. To znamená, že prší a prší. Naproti na pevnině a v Albánii už je na horách sníh. Tady je ještě docela teplo. Kolem 17 stupňů, ale ta vlhkost se člověku dostává pod kůži.
Sem tam vysvitne sluníčko, jako třeba v pátek, a to se pak hned oteplí. Rychle jsem využila příležitosti a šla se se dvěma kamarádkami vykoupat k větrnému mlýnu. Voda už se dost ochladila, ale pořád ještě to není nic dramatického.
Moje myšlenky jsou poslední dobou dost nesoustředěné, takže ani nemůžu pořádně psát. Ale asi před měsícem jsem byla kvůli jedné reportáži v pravoslavném klášteře v Paleokastritse. Ty pravoslavné kláštery mě nějak přitahují, kažou zimu do nich jezdím a povídám si s mnichy a jeptiškami. Tentokrát jsem narazila dokonce na představeného kláštera, otce Efthymia. A tak vám napíšu, jak jsme si povídali.
Vyprávěl mi, že v jejich klášteře žije celkem dvanáct mnichů. A zdá se, že se jim nežije špatně.
„Každý den 24 hodin denně máme stejný program. Vstáváme v časných ranních hodinách a od 5.30 slouží mniši ranní liturgii, poté má každý svůj úkol. Jeden je kuchař, druhý se zabývá církevními úkoly, další pracují venku, obděláváme totiž půdu a chováme zvířata,“ trpělivě mi vysvětloval otec Efthymios, na kterého mě odkázali ostatní mniši se slovy, že jedině on se se mnou může bavit.
Vousatý stařec seděl v malé kavárně naproti klášteru, popíjel coca colu a tvářil se vážně. Po chvilce pokračoval:
„V jednu hodinu míváme společný oběd. V létě zavíráme na dvě hodiny přes poledne, protože máme hodně návštěvníků a poutníků. Potom od půl sedmé společně večeříme. V zimě ovšem večeříme už v pět, protože od půl osmé vzdáváme dík Panence Marii. Večer potom ocházejí bratři do svých cel, ke studiu, k odpočinku a ráno zase nanovo. Každý den to samé.“
Kdo by si však myslel, že mniši žijí jen sami pro sebe a svět okolo nevnímají, mýlil by se.
„Klášter se kromě duchovních věcí zabývá také sociálními službami. Přijímáme návštevy, lidi, kteří jsou na dně, zaměstnáváme také několik lidí, protože máme, ovce, kozy, krávy a tak je potřebujeme. Společně s námi živíme až dvanáct dalších rodin. Jiným pomáháme finančně. Máme tu i malý domov důchodců, asi osm až deset lidí, záleží na situaci.“
Myslela jsem si, že úkolem mnichů je pouze modlit se a rozjímat s Bohem?
„To je samozřejmě to nejdůležitější. Ale mnich taky musí rozvíjet apoštolskou a sociální práci. Musí být vždy připraven pomáhat ostatním. Přijímáme sem lidi v nouzi a necháváme dočasně bydlet . Samozřejmě jen ty, které známe. Cizí ne, těm ale zase pomůžeme třeba finančně….“
Napadá mě, že v době krize mají takových potřebných lidí před klášterem celé fronty:
„ Teď s krizí v Řecku a v jižních zemích se všichni nacházíme v ekonomické válce. To, co Bůh dovolí, musíme přijímat, to zlé, i to dobré. Musíme se starat o všechny, protože máme stejného otce, jsme tedy sourozenci. Pro nás neexistuje Řek, Čech nebo Španěl, bílý či černý, Afghánec nebo Pakistánec, jsme obraz Boha, stvoření Boží,“ odpovídá Efthymios na moji otázku trošku jinak, než bych si představovala.
Není mi dost dobře jasné, jak se člověk mnichem vůbec stane, co ho k takovému kroku vůbec vede.
„To v člověku klíčí a jeho rodinné zázemí toto rozhodnutí dále podporuje. Je to osobní volání, s pomocí rodičů. Mnišství je krásné, ale musíš to správně prožívat. Já už jsem v klášterech čtyřicet sedm let. Život není kulatý, je to těžká cesta, neustálý boj, ale krásný. Když člověk bojuje, zažívá dny hořkosti, ale i krásy.“
Otec Efthymios dopil svoji colu a začal se vyptávat, co tu dělám. Pak si vzpomněl, že znal babičku mého muže, která kdysi přestoupila k protestantům. Chvíli nad touto skutečností lamentoval, ale pak usoudil, že byla tak hodná, že jí snad i tenhle prohřešek Bůh odpustí. Na závěr mi dal ještě malý proslov k zamyšlení:
„Orthodoxní křestanství ví, že po kříži nastává vzkříšení, po smutku nastává radost a to nám dodává sílu a odvahu. A blahoslavený ten, kdo dává přednost duchovním potřebám před požitkem tělesným. Protože tělo přichází a odchází, ale duch je věčný. K čemu je tělo, které má poškozenou duši?“
Hezké. Po dlouhé době jsem potkala v rámci pravoslavné církve někoho, kdo na mě udělal opravdu dojem.
Hezké počtení a zamyšlení v adventním čase…zdravím a mávám na Korfu!
moc zdravim a preji hezky predvanocni cas.
Hezké a milé, taky mám nad čím přemýšlet…Krásný adventní čas na Korfu a i do Prahy. 🙂 edita
tobe tez, edi!!
Moc hezké, nejsem věřící osobou, přesto mi připadají ta jeho slova a činy tak prosté, záslužné a bezúročné, že jim opravdu věřím. Myslím, že takhle by měla vypadat opravdová víra v Boha, pomáhat ostatním, žít skromně, to vidím jako poslání a ne se hnát za mamonem jak je to často u našich církevních představitelů. A to neplatí samozřejmě jen u církve, tak bychom se měli chovat všichni bez ohledu na vyznání. Těch 17° dost závidím 🙂
to je na dlouhou diskuzi. ono to prave neni vsecko tak cernobile. ale ten mnich byl fakt prima:)
Nic proti mnichům. Být ale dlouhá léta plně zajištěným důchodcem shledávám daleko zábavnější.
😀 buteo, po tvych komentarich se mi nekdy opravdu styska!!!! 😀
ja jsem prave ale uvazovala o tom, ze vstoupit na stari do klastera by nemuselo byt uplne spatne. jak to tak vypada, tak az budu mit duchodovy vek, zadne duchody uz se stejne vyplacet nebudou, tohle by mohlo byt reseni…
a obdelavat pole, meditovat a lisovat olivovy olej a vyrabet vino neni zadna nuda. a ten vyhled, co tam maji! ale to maji jen muzske klastery. zenske jsem s tak krasnym vyhledem na korfu jeste nenasla.
Ahoj Pavlo. Jak píšeš, vše není černobílé ale ochota, snaha pomáhat ostatním lidem a celková slušnost by neměla být výsadou jenom mnichů nebo jiných ,, zaměstnanců boha¨. Každý člověk by si měl občas pořádně zatřepat s hlavou a krapet popřemýšlet. Jinak posílám předvánoční pozdravy na Korfu. Mějte se tam fajn.
diky za komentar, roobin. s tim cernobilym jsem to myslela k tomu predchozimu komentari – ze to neni bud jen pomahani anebo honeni se za mamonem, je mnoho veci mezi tim nebo kombinace obojiho atd…
jinak s tebou 100% souhlasim a preju vsecko dobre!!
Takovou zimu se 17ti stupni- tu bych brala všema deseti!
Moc zdravím na Korfu, připomnělo mi to náš krásný výlet do kláštera plného zeleně a květů v Paleokastritsi, a přeji krásný adventní čas.
Těším se zase na nějaké vánoční video Janyse a Ofélie s koledami ze zeleného zpěvníčku. Pa Věra
prave pilne cvici:)
Zdravím paní Pavlo,
nějak teď nebyl čas ani síly sledovat Vaše psaní, ale dnes jsem chvilku našla.
Hned se mi zvedla nálada, protože jsem se ve vzpomínkách vrátila na Korfu, kde jsme letos byli na dovolené. Ten pohled na moře od kláštera je úžasný…….
Taky bych Vám chtěla moc poděkovat za kontakt na Vaši kamarádku Evu, která mi nejen poslala návody na nakládání oliv, ale dokonce i nabídku jejich výrobků – budu tak mít letos originální dárky pod stromeček :).
Nakonec jsem těch svých pár oliv naložila do oleje s pomerančovou a citrónovou šťávou a můžu se pochlubit, že jsou vynikající. Tak už se těším na příští úrodu, vyzkouším další recept.
Tak ještě jednou díky a budu se těšit na další zážitky z mého oblíbeného ostrova :)))
tak to jsem moc rada. eviny olivove produkty jsou skvele, tak budete mit v zime kousek recka doma.
Zdravím ostravanko, mohla by ses mi prosím ozvat na můj mail? Mám pár dotazů ohledně škol a potřebuji poradit prosím. Děkuji A.
musis mi ten mail napsat, nebo mi napis na muj pavla74@hotmail.com
Děkuji, už jsem odeslala email. Vyplnila jsem ho zde do kolonky. No nevadí. Snad se povede teď 🙂
Pavlo, nevim, jestli by Vas pravě vzali až ve stáří:-) To už si rozmýšlejí, vím to z českého prostředí.
aha, dik za info. tak bych to mela zacit zkouset mozna uz ted:) jestli ovsem uz nejsem stara…