Odjezdy a návraty

20160429_181846

 

Moje milovaná Praha nám letos nastavila svoji nejvlídnější tvář. Už na podzim jsem se rozhodla, že na řecké Velikonoce odjedeme pryč, protože každoroční humbuk a nával a dokola opakující se tradice, se i milovníkovi Korfu jako jsem já, jednou omrzí. Kdežto v Praze zažívám převážně sychravý podzim nebo nevlídnou zimu, takže bylo na čase využít termínu velikonočních prázdnin a odjet na přelomu dubna a května.

Předpověď počasí však byla nesmlouvavá: Karla Mráčková i Taťána Míková i jiné kapacity hlásily déšť se sněhem a teploty blížící se nule. Zakoupila jsem tedy bryskně u Egejských aerolinek jedno místo pro velké zavazadlo a přibalila kromě olivového oleje ještě čepice, rukavice a šály a s modlitbou na rtech opustila prosluněný ostrov vonící nadcházejícím létem.

V Praze na letišti vykukovalo sluníčko nesměle z hustého mračna. Bylo po dešti a foukal docela studený vítr. Zavolala jsem své kamarádce Marjánce, ke které jsme si jeli pro auto, a ta mi radostně sdělila, že asi před hodinou přestalo pršet, počasí prý bylo úplně strašné, ale vyjádřila naději, že do Prahy z Řecka vezeme mnohem lepší. A tak to také bylo. Karla s Taťánou se zase jednou sekly a nám nastalo nádherné jaro. Takové, jaké jsem si z celého srdce přála. Posezení na Letné s výhledem na Prahu při vůni kvetoucích šeříků mi přivolávalo vzpomínky na mé mládí. I drsňák Adonis, který je většinou cynicky neromantický, mě na Karlově mostě několikrát chytil za ruku. Možná to nebylo ani tak návalem romantiky jako tím, že jsem u sebe měla všechny peníze a jízdenky na tramvaj, takže se asi spíš bál, aby mě neztratil, ale i tak to bylo milé.

O víkendu jsme si udělali výlet na rodičovskou chalupu u Sečské přehrady, což je vlastně jediný můj stálý domov, který ve mně vyvolává nostalgii dětství. Sluníčko svítilo a hladina přehrady se leskla jako zrcadlo, hospůdka Pod drnem už byla otevřená a Adonis, který si chalupu pamatoval pouze ze starých dávných časů, kdy jsme se tam uklidili jeden podzimní víkend, když jsme byli čerstvě zamilovaní, byl mile překvapen. Tenkrát jsme se choulili u kamen a dívali se na plískanici za okny, tentokrát jsme chodili na procházky a večer seděli s dětmi, rodiči a přáteli u krbu, Janis nám dělal komorní flétnové koncerty a Adonis střídavě topil a vařil pro celou partu a přesto, že ho všichni litovali, jak pořád pracuje, byl úplně šťastný a cítil se doslova jako ryba ve vodě, z čehož jsem měla nesmírnou radost.

V Praze jsme prochodili všechny možné hospůdky a hospody a zjistili, že jen málokde se dá dobře najíst. Všechny ty pochutiny, které člověk čte na jídelním lístku a sliny se mu sbíhají, jsou pak v reálu většinou jedním velkým zklamáním. Šok je pro mě neuvěřitelně vysoká cena pitné vody v restauračních zařízeních. Čtvrt litru vodičky Bon Aqua za 39 korun a půl liru kohoutkové za čtyřicet je opravdu neuvěřitelné. Moje děti pijí pouze vodu, takže jsem se snažila je přemluvit, aby začaly pít Plzeň, ale s tím nesouhlasily. Přitom by to dávalo smysl, protože Plzeň s porovnání s Bon Aquou je o polovinu levnější…

Janis jako vodní someliér odmítal hospodskou kohoutkovou, a jako šetřílek (šetří peníze všech, nejen svoje) odmítal i Bon Aquu, takže si nakonec všude nosil s sebou svoji lahvičku vody z Petřinského kohoutku, kde je podle jeho slov voda tak akorát. Žádná výběrová, ale pít se prý dá… Z českého jídla mu chutná jen párek v rohlíku, řízek a trdelník, kdežto Ofélie si chtěla dát vše z české klasiky od kachny se zelím přes svíčkovou až po vepřo-knedlo-zelo, které jako jediné jsme ale neobjevili vůbec nikde!

Na cestě zpět Adonis analyzoval naši úspěšnou cestu a přemýšlel, jak by seřadil své kulinářské zážitky. Po chvilce přemýšlení z něj vypadlo: „Nejlíp jsem se najedl, když jsem si uvařil sám a hned druhé nejlepší jídlo bylo na špinavé pivní zahrádce v Měšťanské Besedě na náměstí v Seči.. „ Tam si dal cikánskou pečeni za 78 korun a potom šel do kuchyně vzdát hold kuchaři.

A tak jsme zase na našem krásném ostrově, kde sice poprchává, ale Adonis nám všem vaří svoji oblíbenou klasiku a peče chleba. A my se pomalu připravujeme na příjezd prvních turistů.

A pravdou je, že nejlépe Plzeňské pivo chutná tam, kde je vzácné. A to je právě tady…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Odjezdy a návraty

  1. Káča napsal:

    Na vepřo-knedlo- zelo se musí spíš někam na periferii anebo i kousíček za Prahu. . .

    • ostrovanka napsal:

      právě že jsme byli i na periferiích, překvapilo mě, že to fakt nikde nemají. kdežto „dech mrtvé milenky“ mají všude možně…

  2. pavla napsal:

    Uplne me to chytlo u srdce….krasny clanek

  3. Čerf napsal:

    Letos je tu jaro – až na pár dní – celkem vlídné. České speciality si v Praze občas dávám, ale stejně se nemůžu dočkat podzimní středomořské kuchyně a výborných čerstvých ryb :-).

    • ostrovanka napsal:

      právě, každý chce to, co nemá. ale mě už ta česká teď taky stačila… přbrala jsem asi tři kila.

  4. Vladimír napsal:

    Každá dovolená,když vyjde počasí v nás zanechává ty nejlepší vzpomínky.Mně to zatím vždy vyšlo.Jsem rád,že i Tobě Pavlo.Praha je Praha,krásná,ale jak vidím co se týká pohostinství mnohdy za hodně peněz málo „muziky“.Plzeňské mám taky rád,je to ale jen 11 stupňové,zajímavé?Také na Sečskou přehradu mám hezké vzpomínky,byl jsem tam sice jednou,hned po vojně a nebyl jsem sám.

    • ostrovanka napsal:

      já jsem nevěděla, že plzeňské existuje i jako jedenáctka. já piju dvanáctku a ta je fakt skvělá.

      • Edita S. napsal:

        Pavli Plzeň není dvanáctka – má 4,4% alkoholu, takže něco mezi 11 a 12. Aktuálně byla v roce 2011, podle vzorků průzkumu stanovená na 11,69.

  5. Mára napsal:

    To je skvělé, že vám vyšlo počasí a super, že jel i Adonis – užil si to a nezatkli ho! 🙂

  6. Sim napsal:

    Ahoj, nabuduce ked pojdes do Prahy tak napis a poslem Ti tip na par fakt dobrych restauracii. Aj tak sa mi nikdy nepodari Ti splatit tip na Avli…

  7. voda napsal:

    Restaurace s kohoutkovou vodou:
    zvodovodu.cz
    kohoutkova.cz

  8. NULI napsal:

    Milá Pájo, já jezdím do Prahy na vegetariánské jídlo do Dhaba Beas a tam je voda ve džbáncích zadáčo :-). Knedlo, zelo, vepřo jsem si dala v restauraci u Jindřišské věže, nevím, jak se jmenuje, ale vaří tam fakt dobře a normální česká jídla (pokud nezměnili kuchaře).

  9. Věra napsal:

    Hned u Havelského trhu v Praze 1 je restaurace Havelská koruna, mají tam lidové ceny (kolem 100 Kč), českou kuchyni a pivo. Když jedu do Stavovského divadla, tak se najíme jenom tam.

  10. Světlana napsal:

    Jojo! V Besedě vařej výborně! Škoda jen, že je ta zahrádka na parkovišti. Příště zajdeme na Veselku, jo? Tam je to v zahradě, nebo k vám Pod drn 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *