O Srbech v Řecku (dneska pro změnu properu jinou národnost)

Řekové mají Srby rádi. Jsou to jejich bratři nebo možná spiíše bratranci? Každopádně s nimi velmi sympatizují, asi hlavně proto, že Srbové jsou stejně jako Řekové ve většině případů pravoslavného vyznání.

S tím pravoslavím je to tak trošku potíž. Většina lidí totiž nijak zvlášť věřící není, ale církev z nich udělala bojácné a pověrčivé jedince. Takže málokdo, alespoň tady na ostrově, opravdu chodí do kostela na bohoslužbu, to je spíš rychle dovnitř, hodit euro do kasičky, vytáhnout si svíčku z boxu /čím větší tím u Boha účinnější/, vyjít před kostel, zapálit a zapíchnout do stojanu s pískem, pokřižovat se a vypadnout. Hńed poté nastoupí zřízenec, který svíčku sfoukne a hodí do pytle, nikdy ji nenechá hořet moc dlouho, protože ze starých svíček se vyrábí nové a ty se zase prodávají dál, to je ale pro mne už moc složitá matematika.

Konockonců, že ještě odbočuju, má tady ta církev slušně prosperující byznys. Tak například v našem místním kostele svatého Spyridona vystavují v prosklené rakvi mrtvolu oného světce prý téměř 2000 let starou, a lidi neomylně míří rovnou k ní, koná prý zázraky a za zázraky, které by se mohly stát, se platí. Hned vedle mrtvoly je kasička.
No a nic proti Spyridonovi, ale rodina, která ho sem na ostrov kdysi přivlekla, to měla promyšlené až do největších detailů. Jeho svátek se totiž slaví 4x do roka a na jeho jmeniny se v kostele prodává limitovaná edice malých kousíčků jeho červených pantoflí, zabalených v malém papírku s razítkem svatého. A o tu je každoročně rvačka.

A tak chudáci Srbové, kteří si prožili své ve vlastní zemi, pomalu, ale jistě postupně přicházejí ke svým bratrům, aby si vydělali na lepší živobytí. A protože pro ně Řekové mají slabost, odpoustí jim i žebrání na ulici /což se tady jinak nevidí/, se srbským pasem před sebou, aby bylo jasné, že jsou to oni a nikoliv nějaké nekřesťanské národy jako třeba Albánci, kteří by si zde žebrat nedovolili, asi by jim ale hlavně taky nikdo nic nedal.

A tak vídávám denodenně jednu krásnou mladou Srbku s asi ročním dítětem sedávat před budovou Národní banky. Dítě jí sedí tiše na klíně /kruci, proč Ofelie nedokáže sedět v klidu ani minutu? ta by mi nevydělala ani na suchý chleba/ a pospává, ona kráska /má rtěnku od Diora, tu já poznám/ sedí s krabičkou na peníze a srbským pasem a čeká.
Všímám si, že zde ale sedává jen v úředních hodinách, když mají otevřeno obchody a na poledne po těžké práci odchází domů na siestu.

Když tady za mnou byla moje charitativní maminka, která nosí svačiny i bezdomovcům v Praze na Hlavním nádraží, bylo jí líto hlavně toho malého dítěte a tak se rozhodla, že Srbce bude každý den nosit něco pro děti k jídlu. Zavařila lipový čaj /to bylo v zimě/, dala do termosky, udělala sendviče se sýrem, napakovala ovoce a protože se tam sem tam objevovaly další děti z příbuzenstva, všechny se z toho najedly. Srbka ani nehnula brvou, jen se smutnýma očima podívala na maminku a neříkala nic.

A tak jednou, abychom přišly celé záhadě na kloub, jsme se vypravily se zbytkem dortu z Janýskových narozenin za celou rodinkou před banku a začaly se s mladou ženou bavit. Uměla už po těch letech zde strávených docela slušně řecky a byla i poměrně sdílná.

Ptala jsem se jí, proč tu sedává každý den, nemůže sehnat práci? Změřila si mne přísným pohledem od hlavy až k patě a začala vyprávět, jak tady práci měla, ale byla tam jen jednou, bylo to uklízení v jakémsi hotelu na 5 hodin denně a to jen za 20 eur na den! /průměrný plat zde na ostrově se pohybuje v cestovním ruchu okolo 600 eur měsíčně, ale jen 5 měsíců v roce, zbytek roku je většina lidí nezaměstnaných/ a že si přece nebude ničit záda za mizernou almužnu, když tady si vydělá 30-40 eur denně! Jak logické, vůbec mě to nenapadlo.
Ptala jsem se, kde bydlí a hned mi ukázala na hezký baráček v centu města, kde si celá rodina pronajímá byt. Její bratr totiž žebrá o pár ulic dál a švagrová na druhém konci města.
Všichni plánují jednou návrat do Srbska, km jezdí každé léto na dovolenou a kde si stavějí rodinný dům. Ale až si tady vydělají dostatek peněz. Pak se podívala na hodinky a řekla: Promiň, musím jít, mám padla, jsou 2 hodiny a obchody zavírají. Tak zase někdy příště. Sesypala všechny drobné do peněženky a zmizela v Benettonu…

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na O Srbech v Řecku (dneska pro změnu properu jinou národnost)

  1. Anonym napsal:

    …no,teda to je hra na chudobu, na lítost…už jen aby začali padat pečení holoubci, ale mají smůlu…je tu ptačí chřipka!

  2. Ostrovanka napsal:

    mas pravdu, ale oni to fakt berou jako uplne normalni praci. zebraj na kseft a neprijde jim an tom nic divnyho…

  3. Martina napsal:

    Já vždycky nad těmi žebráky v centru Prahy přemýšlím, kolik si asi vydělají a jestli vůbec. Když jdu kolem takového člověka na kolenou, tak se většinou stydím, že nic nedávám, ale v zásadě zastávám názor, že kdo chce pracovat práci si najde. Samozřejmě nejhůř na mě působí matky s dětmi a potom lidi se psi. Koukám, že všude je to asi podobné. Tedy v Evropě. V Asii jsme nikdy moc žebráků neviděli, tam si prostě každý snaží najít práci, ať už je to třeba jen zametání na ulici.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *