O ranním koupání a o tom, proč má člověk vůbec děti

Ranní koupání v moři je lék. Včera ráno jsem se k tomu ještě pobavila, když jsem vylezla z vody a zaposlouchala se (já vím, že se to nemá) do konverzace dvou babiček a jednoho dědečka, kteří se na tom samém místě ráno objevují taky. „Pane Spiro, vás už jsme tu ale dlouho neviděly! Kde jste?“ Zahalekala starší z nich. Pan Spiros se zachmuřil a smutným hlasem se rozvyprávěl: „ááále, zemřela mi žena a kvůli tomu jsem přišel o 42 koupání! Ale teď už zase musím začít.“ (místní plavci si koupání počítají, například „letos v zimě jsem absolvoval jen asi deset koupání“ nebo „tenhle týden jsem kvůli počasí přišel o tři koupání“ atd…).

Obě babičky začaly lamentovat, ale tragická událost pana Spirose v nich vzbudila nečekaný zájem. „A kdo vám, pane Spiro, vůbec vaří a uklízí? Máte někoho?“ Vyptávala se ta mladší. Pan Spiros začal vysvětlovat, že mu občas přinese jídlo v kastrůlku sousedka odvedle, jindy zase jde do levné jídelny a když občas přijede dcera z Athén, uklidí mu, vypere a navaří na další týden.

„Tak vy máte děti a ony se o vás nestarají?“ Začala jedna z nich zvyšovat hlas a druhá přitakávala. „A kde jsou ty vaše podařené dětičky?“ Pan Spiros zase posmutněl a poslušně odpovídal, že jeho dcera je advokátka v Athénách a syn prý řídí autobus kdesi na Krétě, toho tedy vídá opravdu málo.

Obě babičky se rozčílily: „Tak to je v životě. Člověk si udělá děti, nechá je vystudovat, obětuje se pro ně a jakpak se vám odvděčí? Že se přestěhují kdoví kam a člověk je nakonec na stáří sám. To už není jako dřív, kdy děti měly ještě úctu k rodičům… ale dědit by pak chtěly!“ Pan Spiros se snažil něco namítnout, ale druhá žena pokračovala: „A jak to máte s bytem? Kde bydlíte a v jak velkém bytě? Cože? Osmdesát metrů? To by chtělo něco menšího. Co tenhle prodat? Já bych i o někom věděla, kdo by to koupil, teď se ve městě výborně pronajímají byty a vy nic tak velkého nepotřebujete…“

Pak mi ale zazvonil telefon a já jsem stejně už měla naspěch, takže jsem nestačila doposlechnout, zda panu Spyiosovi babky sehnaly snachu, že by mu občas zašla uklidit a uvařit („to víte, ženská po čtyřicítce, o práci nezavadí a peníze potřebuje, obě děti chodí na doučování…“), synovce, který pronajímá byty a zetě, který je zase prodává, a možná i souseda, který se věnuje pozůstalostem, aby těm jeho nevděčným dětem rovnou zatrhnul dědictví.

Sluníčko už v osm hodin pražilo a já jsem spěchala domů na snídani. Tu si s Adonisem nenecháme nikdy ujít. Pak jsem se šla podívat do pokojů svých dětí, které už mají prázdniny, a představila si, že jednou budou daleko, a když budu mít trochu štěstí, zavolají mi nebo mě přijedou navštívit, ale nikdy je nebudu držet doma, aby se o mě musely starat. Ofélie otevřela jedno oko, usmála se na mě a zase usnula a já jsem pocítila náhlý záchvěv štěstí a věděla, že tohle je přesně ten důvod, proč jsem si děti pořídila já.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na O ranním koupání a o tom, proč má člověk vůbec děti

  1. Robin napsal:

    Hezké, milé, usměvné…ale ze života. Bohužel nikdo neví, jak se ve stáří bude o sebe starat a kdo mu pomůže.
    Ale je moc pěkné, jak snídáte s Adonisem. U vašeho povolání to lze asi skoro každý den, my si to aspoň užíváme o víkendu. Snídaně má pak trošku slavnostnější punc a rozhodně ani já ani žena nespěcháme. Když je na to počasí, rádi snídáme na malé zahrádce a kocháme se v současnosti vším zeleným a rozkvetlým. Na vztahu je třeba pracovat celý život, pak je hezkých zážitků i době, kdy jiní hovoří o odcizení, fádnosti a stereotypu.

    • ostrovanka napsal:

      ano, to máš pravdu. nikdo nevíme, jak dlouho budeme žít a kde budou naše děti a jak to všechno bude. ono to stejně nakonec je všechno jinak, než to člověk plánuje. a rituály jsou fajn a snídaně v zahrádce dokonalá 🙂

  2. Nada Tupá napsal:

    Moc hezký článek, tak jako tvoje knihy o Korfu a životě tamních lidiček a jejich příběhů .
    Mluvíš mi z duše, děti máme pro radost a přejeme jim krásný a úspěšný život , nejsou našimi posluhovaci, musíme se na stáří zařídit tak, abychom je nezatěžovali svými starostmi, kterých mají dost. Budu se těšit na další „OSTROVANKU“

    .

    • ostrovanka napsal:

      děkuju, Naďo! asi si člověk nedovede vůbec stáří představit, ale v tuto chvíli si myslím, že bych raději měla profesionální pomoc a děti raději na popovídání. ale kdoví, co bude…

  3. Sim napsal:

    Diky za zapisky a tajne doufam, ze se trochu nakazim Tvym vztahem k lidem a vnitrni radosti…
    Prisel jsem sem puvodne napsat, jak jsme Tvoji a Ofeliinu novou knizku zaradili do naseho cteni pred spanim. Mel jsem trochu obavy, je to jiny zanr nez obvykle, ale detem se to libi, obcas se ptaji na nejake dospelacke terminy, ale jinak chteji dalsi a dalsi kapitolu. Nektere byly zahul na branici a taky trochu v rozporu se sklidnenim se pred spanim, treba kdyz se Julie naucila zpameti Adonisovu uspavanku o tisici eurech, zhudebnila ji a ted nam ji zpiva… Samozrejme, s poznamkou ve smyslu, ze 25 000 korun je hodne a za to by byla spousta bifteku a morskych plodu… Priority…

    • ostrovanka napsal:

      🙂 díky. to je neuvěřitelné, že to baví i děti! asi mají dobrého předčítače!!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *