O čerstvé kávě a Adonisově staronové vášni

Nevím, podle jakého klíče Adonis usoudil, že je čas zakoupit nový kávovar. Ten starý, který byl skvělý a vypadal jako parní stroj, začal za ta léta ovládat tak bravurně, že všechny návštěvy chválily Adonisovu kávu jako tu nejlepší. Ale Adonis nebyl úplně spokojen, protože postranní parní trubička nedělala dobrou pěnu na kapučíno, takže byl nucen si zakoupit elektrický mlékovar či jak se tomu říká. Pak byla pěna dokonalá. Jenže Adonis chce tu pěnu dělat sám… a to je ten problém.

Protože přičítal svůj neúspěch právě kávovaru, rozhodl se zakoupit si italský kávovar, na který četl dobré recenze. Jenže vzhledem k tomu, že není tak úplně (spíše vůbec) počítačově gramotný a neumí objednávat věci přes internet, měla jsem koupi na starosti já. Vždycky za mnou přišel ale v úplně nevhodnou chvíli, například když jsem zrovna platila nějaké částky přes internetové bankovnictví a on odmítal počkat, nebo jsem měla důležitý telefonát. A Adonis, když něco chce, chce to teď. Hned.

(Připomněla jsem mu, že jsem po něm chtěla před 10 měsíci vysunovací poličku k psacímu stolu. Těsně před Vánoci ji tedy po šedesáti urgencích a dlouhých měsících čekání vyrobil asi během půl hodiny a následně mi řekl, že je to můj dárek k Vánocům…)

A tak jsme objednali kávovar. Adonis se mě každý den nedočkavě ptal, zda už jsem dostala nějakou zprávu. Tu jsem nakonec dostala až za dva týdny, právě v den Adonisových narozenin. Jeho radost byla obrovská. Nedočkavě strhával obal, jako malé dítě, které z dárků pod stromečkem serve papír, a pak slavnostně vytáhnul vzácný stroj. Přečetl pečlivě instrukce, namlel kávu, zapnul tlačítko a čekal. Pak vyrobil espreso, ochutnal a vylil. Pak znovu umlel kávu, espreso vyrobil do většího hrnku a  trubičku s párou vložil do nerezové konvičky s mlékem a čekal na pěnový zázrak. Mléko zůstalo mlékem, akorát bylo úplně horké. Adonis ho nalil do kávy a celý obsah hrnku vzápětí vylil. Protože Adonise po dvaceti letech manželství opravdu dobře znám, věděla jsem, že tohle neskončí, dokud nebude dělat perfektní kávu s perfektní pěnou. O několik hodin později jsem Adonise našla v čirém zoufalství. Vedle něj stály tři prázdné obaly od mléka a ve dřezu byla hora kávové sedliny.

Adonis si postesknul, že asi koupil špatně. Radila jsem mu, ať si sedne někam do kavárny a sleduje, jak baristé tu pěnu dělají. Ta myšlenka ho zaujala, ale Adonis by samozřejmě v žádné kavárně neseděl při kávě, protože to je proti jeho přesvědčení. Koneckonců z toho důvodu vyrábí tu nejlepší kávu sám!

A tak, když jsme šli na procházku k větrnému mlýnu, stavil se v kavárně, kde dělají opravdu dobré kafe a ptal se baristů, jak šlehají mléko, jaké používají a chtěl vědět parametry jejich kávovarů. Obsluha se netvářila nijak nadšeně, tak jen tak sem tam ucedila něco mezi zuby a Adonis odcházel zklamaný. Na druhý den obešel všechny kavárny ve městě a zjišťoval, jaké mléko je nejvhodnější a proč, a chtěl si od kavárníků koupit mléko Barista gold, které, jak zjistil, používají všichni, avšak v supermarketech není k dostání, ale nikdo mu ho nechtěl prodat.

Jenže Adonis se nevzdává, takže přemluvil někoho, kdo má přístup do velkoobchodů Metro, aby mu půjčil kartu a na tu si koupil tři krabice mléka Barista gold. Ale pěna se prostě nelepšila. Občas to byla taková pseudopěna, občas horké mléko, prostě žádná sláva.

V největším zoufalství pak šel několikrát do kavárny, kterou máme pod domem, a tam obtěžoval servírku výslechem o kávě a mléku. Ta mu také trochu neochotně dala pár tipů a pak další ještě naše kamarádka Klára, a pak se začalo dařit o trochu lépe, ale ještě to pořád nebylo ono.

Po obědě se pak Adonis nabídnul, že mi udělá kapučíno, tak jsem souhlasila, protože vím, že cvičení dělá mistra a při tom mi můj muž řekl: „Hele, ta holka tam dole v té kavárně, ta Veta, ta je docela pitomá, víš to?“ Podívala jsem se na něj trochu překvapeně, protože Veta je podle mě opravdu milá paní, která mě vždycky zdraví i přesto, že jejich kavárnu už několik měsíců bojkotuji kvůli nesmyslným cenám.

„Proč je pitomá?“ zeptala jsem se. Adonis se zasmušil a řekl: „No, protože jsem tam byl asi pětkrát, ať mi ukáže, jak tu pěnu dělá a ona byla hrozně neochotná a když jsem ji prosil, ať jde na chvilku k nám domů, aby mi to předvedla na mém kávovaru, odmítla, že má moc práce…“

Musela jsem se smát. Chudák Veta! Ale nebojím se, on to Adonis nakonec dokáže. O pět balíčků káv a o  dvacet krabic mléka později to bude dokonalé. Už dnes je to na dobré cestě!