Hladovkář a krize

 

U přístavu v hlavním městě ostrova Korfu visí na sloupu veřejného osvětlení veliká cedule: Držím hladovku, protože mi můj šéf nezaplatil to, co jsem si odpracoval. Moje děti hladovějí. Pracuji v Corfu trans.

Naproti ní sedí zarostlý hubený muž ve stínu stromu a kouří.  K hladovce přistoupil jako k poslednímu kroku ze zoufalství.

Přepravce Corfu trans totiž oficiálně zkrachoval, ale jeho majitel má údajně další a další podniky napsané na své děti a příbuzné. Nikos teď sedí přímo naproti kanceláři, kde jeho šéf denně úřaduje. Ten ho však dělá, že ho nevidí.

 

„Letos mi nezaplatili vůbec a loni taky ne. Nemám z čeho živit své tři děti a jedno vnouče. Pomáhají nám příbuzní a přátelé,“ vysvětluje mi Nikos, kterého si pamatuju z minulých turistických sezón jako slušného a sympatického chlapíka. Teď je vyhublý, zestárlý a vypadá velmi unaveně.

 

„Teď držím hladivku 14.den. Udělali na mě boudu a odvezli mě násilím do nemocnice, protože měla přijet zaoceánská loď, tak mě chtěli uklidit. Poté, co odjela loď, mě pustili.Piju vodu, kafe a snažím se přežít. Budu držet hladovku až do konce. A vyzývám k odpovědnosti za to všechny. Ten člověk mi dluží 19 tisíc eur,“ pokračuje svým rozhodným hlasem.

 

Vypráví, že si ho nevšímají ani místní média, která jeho šéf platí na reklamě, ani starosta, který okolo něj nedávno prošel bez povšimnutí.

 

Ptám se ho, jak dlouho chce v hladovce pokračovat: „Není možné, abych odešel, jsem rozhodnutý tady vydržet až do konce. Tihle lidi jsou ekonomičtí kriminálníci a kvůli nim mají moje děti hlad.“ Společnost, pro kterou pracuje, dostává zaplacené své zakázky, jenže dále svým zaměstnancům už neplatí. Jeho šéf má nezměrné bohatství a když ho Nikos prosil o své peníze, protože má rodinu, které nemůže dát najíst, odpověděl mu, že nejen v Řecku, ale i na celém světě je spousta lidí, kteří trpí hladem, takže v tom není sám…

 

O pár metrů dál pije kávu ten, o kterém je řeč. Nikosův šéf Kostas Adiechos. V kavárně u jeho stolku sedí s několika kumpány a čemusi se hlasitě smějí. Celou dobu mě pozorovali, jak se bavím s hladovějícím Nikosem. Když se blížím k jejich místu, Kostas bere do ruky mobil a předstírá, že pilně telefonuje. Já však trpělivě čekám. Chtěla bych totiž slyšet i jeho verzi.

 

Jeho chladnokrevnost mi však bere připravená slova z úst: „Jen dva poslední měsíce jsem loni nezaplatil, už jsem to ale vyrovnal. Letos to byl jen měsíc a deset dnů- všichni dostali 2,5 tis, jenže tenhle chtěl 4.5 tisíce. Chtěl jsem mu měco dát a poslal mu to po právníkovi, ale nevzal si to,“ samolibým hlasem mi s nezájmem oznamuje šéf donedávna jedné z největších turistických firem na Korfu. Zjišťuji, zda se ho celý případ s hladovkářem nějak dotýká. Co budě dělat, když Nikos zemře? „To není moje věc, jestli umře nebo ne…“ Za hlučného smíchu svých kumpánů tvrdí, že prý Nikos jí, odjíždí  v devět večer a vrací se v sedm ráno. Je jim tedy jasné, že večer spořádá alespoň tři steaky….  Nikdo z nich to ale přímo neviděl. Ani Nikos nevypydá na to, že by hladovku porušoval. Z posledních 14 dní zhubnul asi 7kg, což je na člověku jeho postavy opravdu znatelná změna.

 

Jdu  ještě zpět rozloučit se s člověkem, který nechce být hrdinou své doby, chce jen dát najíst svým dětem a dostat zaplaceno za práci, kterou odvedl. Nic více, nic méně.

 

Reportáž si můžete poslechnout zde: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/1108229

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Hladovkář a krize

  1. Mára napsal:

    Mno, tak jestli tu hladovku nevzdá, tak to asi nebude mět dobrý konec. Bohužel tací vykukové mi nejsou neznámí i u nás. Někteří třeba platí zaměstnancům, ale neplatí za práci jiným firmám a sami si díky tomuto žijí nad poměry.

  2. Musí to být velice těžké sledovat lidi ze země, kterou máte Pavlo jistě ráda, takto trpět. I já mám ráda Řeky a soucítím s nimi a jejich situací. Hladovku jsem ale nikdy nechápala. Nemocný nebo mrtvý Nikos nebude své rodině už vůbec nic platný. Myslím, že se dá na problém upozornit i jinak. Zde by měly nastoupit zákony a právo, které vzniklo právě kvůli takovým zaměstnavatelům jako je Kostas. Pokud v zemi nefunguje již ani toto, je to velmi smutné a lidstvo se vrací tam, kde již kdysi bylo.

    • ostrovanka napsal:

      katko, tohle same jsem mu rikala. I kdyz.. nebyt lidi, kteri drzi hladovku a upaluji se, kdovi, kde bychom dnes byli. kdyz jsem mu ted volala do nemocnice, uznal, ze to k nicemu nebylo a rekl, ze timhle stylem pokracovat nebude. musi to byt asi docela tezke, protoze puvodne se zarekl, ze bud dostane penize nebo zemre. ted dela zase kompromisy.

      • Děkuji za odpověd a doufám, že se Nikos rychle uzdraví. Je mi sympatický svou odvahou, má hrdost, jde mu o princip, ale musí to vzít za jiný konec. Myslím si, že když má člověk rodinu/děti, měl by myslet v první řadě na ní…pak až na sebe. Když je člověk svobodný a bez závazků, pak ať se upaluje, hladoví …
        Kompromis bude dobrý začátek a projít by to zaměstnavateli nemělo. Ani v zoufalé situaci na sebe lidé nemusí být hyeny. Bylo Pavlo od vás lidské, že jste projevila zájem o celý případ a nezůstala lhostejná. Lhostejnost je nejhorší vlastnost na rozbujení zla. Každý z nás by se měl alespoň trošku starat o to, co se v jeho okolí děje. (Mimochodem, článek mi nepřijde vůbec bulvární).

  3. Pavlína napsal:

    To je ale divná reportáž.
    Tady na blogu se mi vždy líbilo, že se články snažily být objektivní. Teď mám pocit jakési bulvárnosti. Téma je to jistě zajímavé a poukazující na současnou situaci v Řecku. Ale nemohu si pomoci, cítím z toho snahu vyšponovat téma do atraktivnosti tím, že je straněno jedné straně. Jako bych nečetla svůj oblíbený blog, ale nějaký článek bulváru.
    Autorce se omlouvám, ale fakt jsem zklamaná.

    • ostrovanka napsal:

      mila pavlino, diky za zpetnou vazbu. jiste se me clanky nelibi vsem. tohle neni klasicky clanek do blogu, ale reportaz, kterou jsem delala pro cesky rozhlas, proto take trosku odlisny styl psani. tohle tema mi ale prislo natolik zavazne, ze jsem se rozhodla jej uverejnit i zde.
      ja nejsem nijak nezavisla, nikomu nevnucuji svoje nazory, pisu jen to, co si osobne myslim. pak at uz se kazdy rozhodne, co chce cist a cemu chce verit.

      kdyz jsem za nikosem byla udelat rozhovor, rekl mi, ze jsem jedina, kdo se o nej za celou tu dobu zajima. to mi pripada smutne. dala jsem vsak prilezitost i druhe strane, aby se vyjadrila a z te reakce jsem byla opravdu znechucena.
      nevim presne, cim vam tahle reportaz pripada tak bulvarni, ale ja proste popisuji to, co se deje. mozna jsou bulvarni nase zivoty, kdovi.

      kazdopadne se vsak nemusite omlouvat, kazdy ma pravo na svuj nazor. mejte se hezky. treba vas priste potesim jinym clankem:)

    • mila.kahi napsal:

      Pane Bože, co je na tom bulvárního??? Bohužel je to velmi ze života!!! Pana Nikose naprosto chápu, mezi zaměstnavateli je spoustu parchantů (neříkám, že všichni)a lidé jsou bezmocní. Z vlastní zkušenosti vím, o čem je řeč. Mého manžela bezostyšně okradl italský zaměstnavatel a i kdybychom to vykřičeli do celé Evropské unie, nikdo s tím nehne. Ano, můžeme si vzít právníka, který to bude řešit soudní cestou. Náklady ale ve finále budou větší, než vymáhaná částka. Vymahatelnost práva pro obyčejného zaměstnance je nulová, chápu tu beznaděj a bezmocný vztek! Zklamání spíš z Vaší reakce, Pavlíno. A Ostrovanko, jen tak dál! Že na Korfu svítí sluníčko, se dozvím každý den při předpovědi počasí!

  4. elif napsal:

    v podobné situaci jako Nikos se v polistopadové „demokracii“ ocitli i čeští zaměstnanci.., jen jsme si na postupné odbourávání lidských práv za těch více než dvacet let díky naším, -jak sama píšete- bulvárním životům, dávno zvykli..

  5. Čerf napsal:

    Nějak se zřejmě míjím s názorem Pavlíny, co je a co není bulvární. Tohle přece není ani bulvární téma, ani bulvární zpracování! Ano, z článku je poznat, že ho psal člověk s názorem. Zaplaťpánbůh, nejde přece o agenturní zpravodajství! Dokonce nebyl použit klasický „zákon kompaktního disku“ – tj. „budiž slyšena jen jedna strana!“ Za to, že sis šla pro názor i k zaměstnavateli, máš mou velkou úctu.

    Nevím, jak správně takové situace řešit. Hladovka dotažená do hrůzostrašných závěrů tou cestou určitě není. Spíš mě děsí všeobecný nezájem, který ses pokusila správně narušit. A jen pod čarou – rozhodně se neztotožňuji se šmahovitým názorem, že před více než dvaceti lety jsme měli nějaká zásadní lidská práva, která byla od té doby postupně odbourávána. Já se dobře pamatuji na jedno zásadní „lidské právo“ z té doby: Držet hubu a krok. Což – jak bohužel vypadá – je „lidské právo“ jdoucí napříč politickými systémy. Tak nám všem držím palce, ať to není to jediné, co nám jednou zase zbyde jako kdysi.

    • Ostrovanka napsal:

      ja si taky myslim, ze na tom v cechach nejsme spatne a ze mame mnohem vetsi prava nez driv. asi to neni idealni, ale co je idealni?? kazdopadne diky za koment:)

  6. Pavlína napsal:

    Dovoluji si reagovat na reakce mé reakce 🙂 týkající se bulvárnosti, kterou z tohoto článku cítím:
    – Jedna strana (hladovkář) říká: „Letos mi nezaplatili vůbec a loni taky ne.“
    – Druhá strana (zaměstnavatel) říká: „Jen dva poslední měsíce jsem loni nezaplatil, už jsem to ale vyrovnal. Letos to byl jen měsíc a deset dnů … chtěl jsem mu měco dát a poslal mu to po právníkovi, ale nevzal si to.“
    Pokud se jen z tohoto (bez jakého dalšího pátrání po objektivnosti) udělá závěr, že první strana je chudák a druhá strana lotr, je to pro mě něco, co by do objektivní žurnalistiky nemělo patřit. A tak je to v mých očích bulvár.

    Celý tento příběh ve mě vyvolává otázky, např. pokud se zaměstnavatel již více jak rok takto chová ke svým zaměstnancům, pro neprotestují všichni? Nebo alespoň nějací dlaší? Copak všechny ostatní zaměstnance baví chodit do práce bez mzdy, kterou již více jak rok nedostávají?
    Já osobně něco podobného u jednoho svého zaměstnavatele zažila. Nezaplatil první měsíc – zlobila jsem se. Nezaplatil druhý měsíc – stěžovala jsem si. Den poté, co jsem zjistila, že nezaplatil ani třetí měsíc, podala jsem okamžitou výpověď! Ať se rozjeté projekty třeba zhroutí. To nám zákoník práce umožňuje, prostě už druhý den nepřijít do práce. To byl pak šrumec. Obratem jsem dostala zpětně zaplaceno a byla požádána o předání znalostí o rozdělaných projektech v rámci nové dohody o provedení práce (odmítala jsem se k zaměstnavateli vrátit).
    Ano, možná jsme srab, že jsem si nesedla na chodník a neprotestovala hladovkou. Já ale raději volím cesty realistické vedoucí k cíli. Stejně by mě nikdo v takové mé hladovce nepodpořil – a proč by to také měl dělat. Když mě zlobí manžel 🙂 také neusedám hladovějící pod strom a nečekám zajem ze strany starosty…. to už si začínám dělat z témata legraci, proto raději končím.

    • mila.kahi napsal:

      No a o tom to právě celé je! Vy jste byla požádána o „předání znalostí o rozdělaných projektech……“, kdežto pan Nikos mohl předat leda tak volant. A na takové lidi si právě ti „parchanti“, o kterých jsem psala, nejvíc dovolí. A bohužel bývají úspěšnější, než ti, kteří se bijí o svou mzdu. I kdyby byla pravda na straně toho zaměstnavatele, tak mně se nelíbí ani tak jeho odpověď. Jakto, že licituje o mzdě, kterou si Nikos odpracoval? „Chtěl jsem mu NĚCO dát…“ atd. A troufnu si říct, že srovnávat pracovní a pracovněprávní možnosti na Korfu a v české republice dost dobře nejde. Jestli Vám zní článek bulvárně, tak mě zase zní Vaše odpověď povýšeně. Je mi líto. Nechci útočit, ale mám pocit, že jste to prostě jen celé nepochopila. Míla.

      • ostrovanka napsal:

        pavlino, ja myslim, ze i bez dalsich znalosti je docela jasne, ze jedna strana je lotr, a to i kdyby opravdu, jak rika mila, byl nezaplacen pouze mesic. a slova „chtel jsem mu NECO“ dat, nejsou dostacujici. za druhe vsak znam i dalsi strany a to ridice, kteri delali ci delaji pro stejnou spolecnost. potvrdili, ze jim zamestnavatel dluzi uz druhy rok, to znamena, ze to, co rika nikos, je pravda. ovsem protoze nemaji jinou moznost, pracuji dal. i bez mzdy. je to hrozne, ale tady jinou praci nesezenou a kdyz se ted vzdaji te, ktere maji, sve penize uz neuvidi nikdy. takze ac je to pro nas nepochopitelne, nadeje umira posledni.

        a dalsi faktor v tehle cele story je ten, ze kvuli jednomu mesicnimu platu bude stezi nekdo riskovat zivot a drzet tricet dni hladovku az do uplneho vycerpani, kdy musi byt prevezen do nemocnice. to je tedy odpoved na vase otazky.

        tady neni cesko a zakonik prace tu neplati. kdyby nikos neprisel (coz ostatne neprisel) druhy den do prace, jeste ten samy den ho nahradi nekdo jiny, kdo na jeho praci ceka. jak videt, k nicemu to nebylo, nikdo mu nezaplatil, nikdo si ho nevsimnul. ostatni se boji o svoji praci, proto neprotestuji, maji rodiny a sezona je kratka…

        on si nehraje na zadneho hrdinu, byl to krok ze zoufalstvi, podobne, jako kdyz uz nevite kam dal a skocite z okna. vam to nepomuze, ale proste tohle je jedine, co vas napadne.

        jinak to, ze je zamestnavatel lotr, bylo videt i na jeho posmesnych reakcich na adresu nika. zpochybnoval jeho hladovku a vysmival se mu. tolik tedy na vysvetlenou ke sve bulvarni story:)

        milo, moc dekuji za zastani, mozna ovsem jsem nevolila spravna slova pro ty, kteri nejsou znali reckych pomeru. mate pravdu, srovnavat korfu s ceskou republikou je proste nemozne. u nas jsou moznosti jine, alespon castecne funguji soudy, clovek obcas najde nejake odvolani. stezovat si tady je zhruba stejne ucinne, jako sve problemy vykricet z okna…

  7. Papaja napsal:

    Ten samolibý zaměstnavatel mi něco připomíná – většinu mých řeckých zaměstnavatelů (naposledy na Krétě 2010). Snad boží mlýny skutečně melou!!!

    ps: teprv dnes jsem objevila přesun z bloguje a jsem ráda, že pokračuješ, Pavli!

    Zdravím z Anglie

    Papaja

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *