Naši černoši tady na Korfu jsou oblíbenou a nezbytnou součástí místního folklóru. Všichni je tu mají rádi a nikoho neobtěžuje, když chodí za lidmi a nabízejí jim pirátská cédéčka a DVD. Je jich tu možná kolem dvanácti nebo patnácti, většina z nich pochází z Nigérie nebo Súdánu.
Pamatuji si, jak jsem si jednou koupila CD Janis Joplin. Podařilo se mi usmlouvat cenu, i když mi prodavač tvrdil, že se jedná o úplně nové cédéčko, zpěvaččin nejnovější hit. Když jsem mu oponovala, že zpěvačka už je skoro čtyřicet let po smrti, slevil mi jedno euro.
Doma jsem ale zjistila, že CD nehraje a byla jsem trošku naštvaná. Adonis mi říkal: „Popiš mi toho chlapíka, já ho najdu a řeknu mu, aby ti to vyměnil.“ Zkoušela jsem se rozpomenout, jak prodavač vypadal:“Černý, vyšší….“ To bylo v podstatě všechno, co jsem si pamatovala.
Po chvilce na mě Adonis zapískal pod oknem. Na motorce za ním seděl jeden z prodavačů. „Je to on?“ Volal na mě Adonis. Přikývla jsem. Adonis prodavače vysadil před domem a odjel. Sešla jsem dolů a pozvala ho dál, abych mu disk přehrála. Bez řečí mi jej okamžitě vyměnil. Nabídla jsem mu kolu a sušenky a pár minut jsme si povídali o tom, odkud pochází a jak se dostal do Evropy. Po chvíli jsme se rozloučili a prodavač odešel.
Odpoledne jsem se Adonise ptala, jak jej vůbec našel. „Normálně,“ vypráví Adonis příhodu jakoby ji zažíval každý den. „V parku postával hlouček černošských prodavačů, tak jsem za nima šel a ptal se, kdo prodal mojí manželce dneska cédéčko. Oni krčili ramenama, že prodávají cédéčka různým manželkám a netuší, která je ta moje, ale pak si tenhle vzpomněl, že ti dal slevu, tak jsem ho prostě nabral na motorku a vzal s sebou…“
Ve čtvrtek jsem měla jiný veselý zážitek. Šla jsem k večeru pro Janýska na piáno a protože mi byla zima, vzala jsem si na sebe čepici, kterou nosím opravdu jen sporadicky. Nevím, jestli mi ta čepice tolik sluší nebo mi prostě jen zakrývá vrásky na čele a vypadám v ní mladší, ale s potěšením jsem zjistila, že se na mě z ničeho nic na ulici usmívají různí muži. /Škoda, že se od té doby výrazně oteplilo, ta čepice mě začala bavit./
Zastavila jsem se před výlohou jednoho knihkupectví a dívala se dovnitř. Po chvilce ke mně přišel černočerný prodavač cédéček, který je tu zřejmě nový, ty starší většinou znám.
Rukou jsem mu naznačila, že děkuji, ale dnes žádné cédéčko nechci. Mile se na mě usmál, přišel blíž a říká:“Hello, lady…“ Odpověděla jsem mu na pozdrav a mladík se toho okamžitě chytil. Ptal se mě, odkud jsem:“Aha, Czech republic, nice..“, okamžitě zareagoval. Já jsem se zas na oplátku ptala jeho, na což mi neurčitým hlasem s pohledem upřeným do země odpověděl, že z Jamajky a pak rychle změnil téma. Pak se ještě vyptával, jestli tu bydlím a co tu sama dělám. Říkala jsem, že tu mám dvě děti a on se začal rozplývat nad tím, jak děti úplně zbožňuje a hned se ptal na jejich věk a jména.
Po chvilce, když už vypadalo, že by nejraději chodil s mými dětmi na hřiště, se najednou zeptal: „A jak to takhle sama jako cizinka a bez muže se dvěma dětma zvládáš?“ Vykulila jsem oči:“Ale já přece nejsem sama, mám tady manžela…“ Prodavač se na vteřinku zarazil, potom se doširoka usmál, vycenil na mě své nádherné bílé zuby a po chvilce z něj vypadlo:“A-aha! No…to je úplně báječné! Good bye!“ Spěšně se otočil na podpatku a zmizel ve tmě.
no vidíš, a tos mohla mít teď doma místo Adonise černocha 🙂 mě jeden Jamajčan soustavně balil před dvěma lety, jmenoval se Dave a pracoval tu jako anglický lektor…nicméně vytrvale mi v sms psal místo „remember“, „remenber“. a to jsem jaksi nedokázala překousnout 😉
Je super jak je Adonis pozorný. Jde a vyřídí to. Lepší mít doma Adonise než černocha tipuji 🙂
Líbí se mi, jak to Adonis zařídil…já bych asi takovou věc nechala být, neměla bych sílu toho človíčka hledat, přišlo by mi to moc složité. A ono stačlo se zeptat. Souhlasím s Gimly, Adonis je jednička:-))
A ty nestahujes z netu? Ale ne ja si taky od nich jednou za cas koupim cd, stejne jako spousta jinych lidi, ktere tady znam a umeji stahovat sami. Proste uz to k tomu patri, kdyz jsem obcas nekde na kafi, ze si ze slusnosti neco koupim. Protoze oni jsou vazne tak slusni a usmevavi, ze jim to zavidim.Nedavno jsem se zminuvala na strankach Spoon, ze jsem se seznamila s jednim Nigerijcem prodavacem CD a DVD. Od te doby me skoro kazdodenne bali na promenade, kde chodim s prckem jedoucim na motorce ceske vyroby :-). A ver mi vubec mu nevadi, ze jsem vdana a dokonce muj muz jak vi by mu mohl udelat oblicej mnohem cernejsi…
Adonis je muž činu a takový mám ráda 🙂
Jj, s černochama je to veselé, jednoho mám za švagra:-) a když jsem ho poznala, šla jsme poprvé k segře a on mi otevřel dveře, v chodbě tma, on měl na sobě černé šortky a černé tričko, takže nebylo vidět fakt nic, jen jeho zuby, když se usmál!:-) Náš Tony je totiž z Angoly a je černý jak boty!:-) Přeji krásný den do kerkyry ze zapadákova – a to doslovně, máme na valachách 2 m sněhu! děs! a padá a padá! přijeďte na lyžovačku, běžeckou dráhu máme pod okny! Páá edita
dewberry: no, aspon mam nejakou jistotu, ze kdyz si nasadim klobouk, neni vsecko uplne ztraceny:)
gimly: kdyby byl adonis cernoch, byl by dokonaly:)
dita: oni jsou hrozne fajn, kdyz cd nehraje, muzes to vymenit u kohokoliv z nich, to jsem zjistila az pozdeji.
gugu: nestahuju. ani to neumim a ani na to nemam cas. a krome toho, kdyby si kazdej stahoval z netu, cernosi by museli odjet.
zuzka: to jo, nekdy az moc:)
editea: no vidis! ja taky, akorat ne z angoly. tak at se vam krasne lyzuje!
Hezké. :)Pavli, tipuji, že dotyčný z Jamajky není. Ono to zní moc hezky, tak se toho často chytají nejamajčani. :)hezký den. P.
Hlavně Nigerijci nejsou pyšní na svou národnost. 🙂 Je to škoda stydět se za svůj původ; také jak jsi tu psala o té Polce… Já se za CR většinou nestydím, i když určitě by se důvody místama našly. :)pa
jojo, ty naše CD od černochů z kerkyry taky neměly dlouhýho trvání… ale kluci byli milí, takže jim to promíjím :-))
Ano, jamajští Nigerijci, ty mě vážně baví 😀
Pájo, fakt tisíckrát lepší ať je možná až moc akční, než aby se nudil doma u televize nebo tak něco, ne? 😉
dodatekjen dodám, že lyžovat se už nebude, začalo to tát, má být až + 10 od neděle, takže přijeďte, ale vemte si čluny!:-)páá edita
papaja: ja vim, ze neni a vim taky, ze se nigerijci za svoji narodnost casto stydi. precti si u me blogovaci kolegyne hezke clanky o africanech. http://www.manzelka.bloguje.cz
eja: presne. nemuzeme ocekavat, ze kvalita za 5 eur bude stejna jako za 25, ale kluci jsou prima a kdo dneska posloucha CD?
efca: asi maji fakt spatne zkusenosti s priznanim,odkud pochazeji.
zuzka: to kazdopadne.
edith: diky! stravime u vas cast duchodu.
manzelka: Díky, Pájo, blog manželky znám a je super! Situace a postoje afričanů mi nejsou neznámé, tak se vždy směju, když to někdo umí tak hezky podat. I když v reálu mnoho věcí k smíchu není. 🙂 Ju, tímto Manželce chválím blog, k čemuž jsem se ještě nedostala. Snad se sem zatoulá.
Zdravím Vás, Pavlo. Jeden Čecho-afričan, Tomáš Zmeškal, napsal zajímavou knihu „Milostný dopis klínovým písmem“. Tak ji doporučuji. Mějte se hezky, těším se na další příběhy! Hana G.
hana G: dekuji za tip, podivam se po tom!
Tak jsem se zase zasmála jako skoro vžycky a fotky z Kerkyry pošlu jak to dám do nšjakého formátu aby to neodcházelo týden, mám jen pomalý net.
To jsou teda pěkné zážitky, fandím Ti. A ta knížka je prý výrazně dobrá, taky se na ni chystám.
liduskacz: perfektni! moc diky!
nuli: dekuju. budu rada, kdyz o knizce pak neco napises. me bude asi chvilku trvat, nez ji tu sezenu.