Příběh Tonyho, který místo na počítači hraje na flétnu:)

IMG_0968

Antonis Akrivopoulos je čtrnáctiletý nadějný flétnista. Se svými rodiči, maminkou Češkou a tatínkem Řekem žije v Soluni a veškerý svůj volný čas tráví hudbou.

Před pěti lety začal hrát na flétnu a od té doby ji nepustil z ruky. V poslední době vyhrává jednu soutěž mladých talentů za druhou a hudební znalci mu věští velkou budoucnost.

 

“Hraju pět let na flétnu a čtyři roky na klavír. Ve čtvrté třídě jsem se chtěl začít učit hrát na kytaru, ale nešlo mi to, byl jsem ještě moc malý. Tak jsem později začal hrát na zobcovou flétnu a když můj učitel viděl, že mi to jde, nabídnul mi, abych hrál na příčnou.” Vzpomíná na své začátky Tony.

 

V dnešní době není úplně obvyklé, aby čtrnáctiletý kluk místo na počítači celé hodiny hrál na nástroj.

 

“Mně se  hudba líbila vždycky. Moje maminka říkala, že když jsem byl malý, pouštěla mi klasickou hudbu. Tu ale poslouchá kdekdo, ale někteří ji prostě potom chtějí i sami vytvářet.”

V Řecku se Tony proslavil díky několika vítězstvím v hudebních soutěžích mladých talentů:

“Můj učitel mi jednou nabídnul, abych se zúčastnil soutěže, pak jsem absolvoval další. Jsou to vlastně  koncerty, takže to beru jako dobrou zkušenost, i když někdy nevyhraju.

V první soutěži jsem se dobře umístil,  v té další vyhrál společně ještě s jednou dívkou a v té třetí  jsem vyhrál sám ve své kategorii.”

Tonyho slova doplňuje jeho učitel Georgios Xanthopoulos:

“Tonyho jsem slyšel poprvé   před  dvěma lety a velmi na mě zapůsobil. Hrál skutečně dobře. Vzal jsem si ho na starost a tvrdě spolu pracujeme. Doufám, že bude  nejlepší. Má opravdu výjimečný talent a věřím, že se prosadí.”

Tony navštěvuje hudební gymnázium a skromně tvrdí, že zdaleka není sám, kdo je tak dobrý:

 

“ Mám srovnání se svými spolužáky, kteří jsou většinou opravdu dobří, takže myslím, že jsme na stejné úrovni.”

 

Po střední škole by chtěl studovat hudbu nejlépe v Praze nebo v Brně. Dává přednost studio v cizině. Před rokem byl na semináři v Brně na univerzitě a nadchnul ho způsob, jakým se tam hudba vyučuje.

Ve svém volném čase poslouchá hodně klasické hudby, hlavně Mozarta a Beethovena.

Maminka Kateřina mi vysvětlila, odkud se vzalo Toníkovo nadání:

“Můj dědeček byl dirigent a hrál na spoustu hudebních nástrojů, na saxofon, housle, klarinet, klavír, babička byla zpěvačka, zpívala lidové písně, ale já jsem děti k muzice nevedla. Toníček si to vymyslel tak nějak od narození, že se mu hudba líbí a už od malička. Zkoušel pořád vydávat všelijaké zvuky a když měl asi pět let, ocitli jsme se na nějakých narozeninách mojí tety a nějaký pán mu tam půjčil foukací harmoniku., Tak Toníček ukořistil harmoniku a začal na ni hrát a tehdy se rozhodl, že chce dělat hudbu. Jakoukoliv.“

Na svého syna je jak se patří pyšná, hlavně na koncertech.

Při poslední soutěži vyhrál vystoupení ve slavné athénské koncertní síni Parnasus, což je  velká hudební síň, kde vystupují známí umělci.

Koncert měl velký úspěch a Kateřina by si přála, aby v hudbě mohl pokračovat.

Tony přemýšlí o kariéře solisty, tak by chtěla, aby se mu podařilo všechno, co on sám chce, čeho chce dosáhnout.

Tony vidí svoji budoucnost zcela jasně. Nejdříve by se chtěl stát flétnistou a jestli bude mít čas, protože klavír vyžaduje spoustu času, potom možná i klavíristou:

“Mým snem je vyhrávat mnoho soutěží, abych si udělal ve světě jméno. Chtěl bych být členem nějakého orechestru, protože mě baví hrát. Chtěl bych být jedním z nejlepších solistů.“

Ke svému snu má Tony pěkně našlápnuto a my budeme s napětím sledovat, jak se mu na jeho cestě k úspěchu daří.

Držíme ti palce, Tony!

 

Reportáž o Tonym si můžete poslechnout zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3065395 stačí najet na minutu 26.30

a video ze slavné hudební síně si můžete prohlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=IUpaXHqnDXY

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Příběh Tonyho, který místo na počítači hraje na flétnu:)

  1. Janina napsal:

    Hezke, klobouk dolu!

  2. Mára napsal:

    Zřejmě talent – není co dodat;-). Ale tím talentem po dědovi to nebude. Já měl dědu a ten hrál velice dobře na trumpetu. Chtěl jsem jako malý hrát jako on, ale neměl jsem ještě dobře narostlé zuby a tak jsem hrál na housle. Pan učitel byl ze mě tak zoufalý, že mojim rodičům brzy vysvětlil, že ze mě žádný hudební talent nebude:-). O to víc obdivuju toho kdo umí.

  3. Lenka napsal:

    Úžasné, krásně se to čte. Tony , držím palce, aby se Ti splnily všechny sny a přání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *