Kočičí výlety

Moje děti si z ničeho nic před několika měsíci oblíbily kočky. Nejdříve jednu, která žila v sousedství a vždycky, když šly do školy, lísala se k nim. Děti ji pojmenovaly Cat a začaly kvůli ní chodit do školy pozdě. Cat ale po čase někam zmizela.

 

Když jsem byla v říjnu v Praze, objevily kdesi tři malá koťátka, tak roztomilá, že o ničem jiném už nemluvily. Pojmenovaly je Kočí, Koč a Čí a vyprávěly mi, že jim tatínek dovolil si jedno z nich občas vzít na návštěvu domů (když mi Janýsek ukazoval fotky, jak se malinké kotě z ulice zachumlalo do Oféliiny peřinky, málem mě trefil šlak..) a dokonce ho vyvezli na projížďku lodí.

 

Když jsem se vrátila zpět na Korfu, musela jsem s dětmi denně za koťátky docházet. Jednou, když se rozpršelo, jel Adonis na jejich místo, strčil Koč nebo Čí do motorky a přivezl domů a děti byly šťastné.

 

A pak jednoho slunečného nedělního dne jsme chtěli vyrazit na piknik na pláž, ale Janýsek chtěl nejdříve přinést něco koťátkům k snědku. Po chvíli přišel tak uplakaný, že jsem měla strach, že se mu něco vážného stalo. Mezi vzlyky jsem jen stačila porozumět tomu, že Koč a Čí nejsou na svém místě. Truchlení pokračovalo po celých příštích dvacetčtyři hodin. Marně mu Adonis vysvětloval, že kočky cit nemají a jdou za tím, kdo je krmí, marně jsem mu říkala, že si je určitě někdo vzal, aby měla koťátka domov. Nic nepomáhalo. Adonis si začal dělat starosti, že když Janis tak vyvádí kvůli dvěma koťatům, co bude dělat, až ho odmítne první děvče.

 

Když Janýska stesk jakž takž přešel, rozhodl se alespoň navštívit poslední kotě, jenže i to zmizelo. Když jsem viděla jeho zoufalství ve tváři, musela jsem rychle vymyslet plán B, protože další čtyřiadvacetihodinovku hysterických vzlyků už bychom asi doma nepřežili bez úhony.

 

Vzpomněla jsem si na jedno místo v Kerkyře, kde se vždycky prohání mraky koček a rachle tam obě děti zavedla. Na trávě se vyhřívalo snad dvacet koček všech možných barev, druhů a velikostí. Ofélie se rozběhla k malému šedivému koťátku a Janis se nedlvěřivě, se slzami v očích, pomalu blížil k velké černé kočce. Za chvilku už byly obě děti obleženy chlupatými tvory a já jsem si upřímně oddychla.

 

Skvělé je, že se na tomhle místě dá koupat v moři a je zde spousta naplaveného dřeva. Takže když si chceme udělat rodinnou procházku, já si vezmu plavky a knížku, Adonis motorovou pilu a děti krmění pro kočky a tak trávíme čas pohromadě, i když každý po svém.

 

Adonis je nadšen, že má zase další dřevo a je nachystán na tuhou zimu (která k jeho lítosti zatím nepřichází) a kočky se k nám ženou už zdálky, jen když slyší volání dětí. A já si čtu průvodce o Římě,  koupu se v chladivém moři a je mi blaze.

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Kočičí výlety

  1. http://liska.blokuje.cz napsal:

    Prima, jak to máte dobře vymyšlené! Vidím to úplně v barvách, kočky a motorovka.

  2. eja napsal:

    jeeee to jste to vyřešili šalamounsky!!! Ale hlavně ať si děti po kočičkách dobře vydrhnou ruce mejdlem.

    • ostrovanka napsal:

      myslis, ze fakt muzou dostat nejaky nemoce?? jinak ruce si samozrejme pak mejou.

      • Zuzka napsal:

        Moj manzel spomina, ze ked bol ako dieta v Libii, tak sa s bratom krasne pohrali s jednou macickou. Potom sa pol roka nevedeli zbavit exzemu. Tak ozaj pozor na poulicne macky.

  3. Mára napsal:

    Mno mi máme doma britku – jak se říká mezi lidmi co mají kočky – nechá nás u sebe bydlet:-). Chtěl jsem udělat radost přítelce – jako malý jsem měl psa, ale s tím je více starostí s venčením a na to nemáme oba čas. Když byla ještě kotě, tak jsme byli zdrápaný, jak kdybychom se prali – teď už je to dobrý – částečně i tím, že jí stříháme drápky:-). Původně jsme měli takové to předsevzetí, že do postele nám nepoleze, ale to vzalo už po 2 měsících a nočním škrábání na dveře do ložnice za své. Faktem, ale je že naše kočena je ta domácí gaučovka a ven nechodí, protože bychom jí nechtěli najít přejetou apod. Takže mám pro děti pochopení..

    • ostrovanka napsal:

      jo, ja pochopeni mam taky, coz ale neznamena, ze jsem z toho nejak extra nadsena. ale zase si rikam, ze je lepsi mit domaci mazlicky venku, nez doma:))

  4. skilos napsal:

    Přispěju taky jedním povídáním, tohle téma tady IMO dosud nebylo.
    Pohádka o pejskách a kočičce.
    Žili, byli, za sedmero horami a sedmero řekami, v království Kαβαλském, tři štěnátka a jedna kočička. Štěnátka ve dvou a půl měsících osiřela, zlí lidé jim otrávili maminku. A tak povečerech kňučela, a hledala jí, aby se v chladné noci měla ke komu přitulit a ohřát svá tělíčka. I zželelo se kočičce Gabčíně jejich osudu a jala se o ně pečovat. Společně u jedné mističky hodovali, kvečeru si je postupně pečlivě olízala, a společně zalehávali do pelíšku ve starém botníku. Po ránu chodívali pospolu na dlouhé 5k vycházky s páníčkem, štěnátka Ronýček, Xéňa a Tína vepředu, Gabčína dva kroky za nimi dozírala na jejich alótrija. A tak šel čas a ze štěnat vyrostli větší pejskové, a ti na oplátku začli chránit svou kočičí mámu před jinými, v království četnými toulavými psy.
    A zazvonil zvonec, pohádky konec, kdyby je postupně za 8 let titíž zlí lidé neotrávili (26 psů) a nezastřelili (7) žijí si svůj pokojný život dodnes. 🙁
    Přeju hezký den na Kerkýru, tady je taky krásně slunečno, i když zimavo.
    Kαλή μέρα. Καρολοσ

    • ostrovanka napsal:

      co na to rict?? 🙁

      • skilos napsal:

        Netřeba komentáře psaného, stačí ten vnitřní, v hlavě.
        A to páníček zběhal 50 000km za jejich papáníčkem, z toho polovina s nákladem 40 tun na zádech a v rukou, za oněch 8 let. Hořkost.
        Vše je marnost nad marnost, řekl Kazatel.
        Ale nebudu tu dál prudit, obrázek nechť si udělá každý sám.
        Kultura národa se pozná podle jeho vztahu k opuštěným tvorům. Pes neni komár.
        Kdybych se delší dobu neozval -Χρόνα πολλά για ολα εικοενηα.

        • Nika napsal:

          Dobrý den,
          musím Vám hned napsat, jak moc se těším na Vaše tři knížky. Náhodou jsem na Vás narazila a musím říct že jsem úplně nadšená a to jsem ještě knížky nečetla.
          Již několik let jsem zamilovaná do ostrova Kréta. A jelikož mě strašně zajímá místní mentalita, zvyky, jídlo, tradice neuvěřitelně se těším na vaše poznatky a zkušenosti. Na žádnou podobnou knihu o Krétě jsem dosud nenarazila. Myslím si že Kréta a Korfu nemá zase tak moc odlišného co se týče mentality, zvyklostí…nebo myslíte že ano?
          Na Krétě mám noho místních kamarádů za kterými pravidelně jezdím již cca6let. Bohužel jen jednou ročně na jeden až dva měsíce. Leccos jsem s nimi už zažila, prožila ale v podstatě jsem s žádným domorodcem nežila delší dobu v jedné domácnosti př. s jeho rodinou… i když jednoho z nich je to přání od prvního dne co mě potkal. Ale nic není tak jednoduché jak se jeví na první pohled. Strašně ráda si proto Vaši knihou přiblížím takovýto život na Řeckém ostrově, anebo porovnám s tím co jsem zažila já. Kréťané třeba nemají rádi řeky z vnitrozemí a jsou hrdí na to že oni jsou Kréťané, dokonce ani ouzo nepijí, jen raki… je něco podobného i na Korfu? Nebo domluva s nimi je něco pro mé nervy, já jsem strašně nedočkavý typ a hned se chci domluvit, vyřešit,… což u nich nehrozí (siga, siga). Na to si musím vždy první dny zvykat, než se začnu chovat jako oni a je to (ola kala).

          • ostrovanka napsal:

            tak at se vam hezky cte. ja jsem na krete nikdy nebyla, takze nemuzu moc posoudit, jak je zivot na korfu blizky tomu kretskemu. tak mi to pak muzete napsat:)

  5. kočička napsal:

    Stále žasnu,jak lidi ovlivňují zažitá klišé a pověry,kočky cit mají,cítí,dokonce i bolest.Nemají 9 životů,chytit nemoci můžete,od kočky,ty samé,co od člověka,od koček méně,ruce si mejte,tak se předchází chorobám,žloutenku,od kočky nechytnete,no máte štěstí,že nejezdíte MHD a máme štěstí,že nežijeme na severu Čech,nebo v nějakém ghetu,kde si ruce nemyjí,to bysme byli ohroženi i úplavicí.Časem možná přijde tuberkuloza,syfilis,kapavka,o žloutence píšu.
    Na Korfu se chystám,zřejmě by mně bezprizorní zvířata urvaly srdce,stejně jako jinde a doma,tam je štěstí,že nemrzne.V Římě je krásně,je škoda,že zřejmě prožíváme totální úpadek kultury,co povstala z antiky,škoda.Můj pradědeček,prý rovnal zvířata na spolu s lidmi,v hospodářství,byl osvícený,moudrý,já ho nepamatuji,pamatujte,že Vaše děti budou přenášet,co do nich bylo vloženo,je zřejmě chválihodné,že máte doma antiseptický pořádek,co když v malých duších zůstane citová práznota ?No a moje máti dnes jela za babičkou,má to 50 x daleko,než ostatní potomci,vnuci a pravnoučata,v té domácnosti bylo zacházeno a je krutě se zvířaty,dopad to má takový,že babička,co jim dala majetky,tak na ní každý kašle,nemají v sobě kousek citu a největší modla jsou peníze a tak babičku připraví o důchod,jídlo co jí máti přiveze,jí zřejmě seberou,posílám tam krmení kočkám, fotřík,pro ní,pro máti,v neděli jede,naši jsou z toho v rozporu.Žijeme v blahobytu,ve střední Evropě.Doufám,že jsem aspoň náznakem dala najevo,kde vzniká cit k sobě,blízkým,zvířatům a co se děje,když to tak v sobě,člověk nemá.Zlatý dětičky,hladím je po hlavičkách a cítím s nimi.Mějte se krásně.

    • Ostrovanka napsal:

      diky moc za komentář k zamyšlení. jinak antiseptický pořádek doma rozhodně nemám, bohužel nebo bohudík, podle toho, jak se na to člověk dívá.
      s těmi city úplně souhlasím. mějte se krásně.

  6. petr napsal:

    tak proč jim pro svatého spyridona nekoupíte nějakou domácí kočku či někde z vesnice a nenecháte naočkovat u veterináře a máte pokoj, doma má většina kamarádů v bytě kočky či kocoury tedy do max dvou kusů 🙂 a nemohou si je vynachvalit, dají se samozřejmě sterilizovatkvulu pyžmování u kocourků a to že očkovaně domácí kočky něco roznáší a mít si po nich ruce je vyloučené, což u těch venku „na divoko“ jak píšeš už může hrozit, ale ve směs to je spíše přežitek jako třeba to že kočky roznáší toxoplazmozu – ve skutečnosti ji roznáší úplně stejně jako psy,koně,slepice atd tak nemějte strachu svytý spyridon by Vám to dal jasně najevo kdyby bylo něco v nepořádku…, přeji hezké dny a děkujeme za počtení 🙂

Napsat komentář: petr Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *